„Týden jsme se učili Deutschland, Deutschland über alles a hajlovat, když přišla učitelka,“ vzpomíná pamětník Josef Mundil na dobu, kdy v září 1939 nastoupil do první třídy. Škola v anektovaném polském Zelově, kam měl začít docházet, byla pro české a polské děti po pouhých sedmi dnech definitivně uzavřena. Šestiletý chlapec se pak učil číst a psát doma z náboženských textů, staré rakouské čítanky nebo třeba knížky o Ferdovi Mravencovi.

Detailní výpověď zachycující syrovost nástupu nacistické okupace je jen jednou z desítek tisíc vzpomínek, které tvoří paměťový fond neziskové organizace Post Bellum. Pětadvacet let od svého založení se tvůrci projektu Paměť národa rozhodli otevřít archiv veřejnosti novým způsobem. Přibližně 30 tisíc hodin nahrávek převedli pomocí automatického rozpoznávání řeči do textu a nad celým balíkem dat spustili konverzačního AI asistenta.

Nástroj z dílny vývojářů Karla Minaříka a Josefa Šlerky kombinuje rozhraní klasického konverzačního chatu s metodou takzvaného sémantického vyhledávání. Na rozdíl od běžných jazykových modelů, které volně prohledávají celý internet, je tento systém pevně uzavřen v mantinelech ověřených svědectví, která v terénu dlouhodobě nabírají mimo jiné i týmy studentů.

Foto: Post Bellum

Ukázka nového AI nástroje Paměti národa

Otázku není potřeba formulovat nijak speciálně. AI nehledá jen přesná slova, která se objevují v rozhovorech, ale pracuje i s jejich významem a kontextem.

V praxi to znamená, že se zájemci mohou ptát na velmi specifické mikrohistorické fenomény. Systém dokáže během pár sekund projít stovky rozhovorů a syntetizovat odpovědi na témata, jako byla atmosféra ve školách po roce 1939, randění za totalitních režimů nebo třeba detailní zmínky o mordech v uranovém lágru Rovnost v 50. letech. Každé tvrzení generované asistentem obsahuje odkaz na primární pramen, díky čemuž si uživatel může konkrétní pasáž ověřit i přehrát přímo z audiozáznamu.

Systém je v současnosti dostupný zcela zdarma v rámci beta verze a běží na jazykovém modelu Gemini 3 Flash. Je ale dobré mít na paměti, že AI tady není žádný neomylný historik. Je to spíš rychlý rešeršní pomocník, který umí prohrabat obrovské množství materiálu, ale jeho odpovědi je pořád potřeba brát s rezervou. Pracuje totiž s lidskými vzpomínkami a ty se po desítkách let mohou měnit nebo zkreslovat. Slepá místa má ale i samotná AI. Kromě klasických překlepů má totiž občas tendenci podávat celé válečné období jako jeden celek, přestože se podmínky během něj výrazně měnily.

Pro Post Bellum jde o další způsob, jak dostat archiv Paměti národa k lidem. Organizace od svého vzniku v roce 2001 zdokumentovala výpovědi více než 10 tisíc pamětníků, od válečných veteránů přes disidenty až po bývalé agenty StB. Z původně archivního projektu postupně vyrostla vzdělávací platforma, která dnes hledá nové způsoby, jak s nasbíranými příběhy pracovat. Právě v tom má pomoct i nový AI nástroj.