Když se Annamarie Čermáková v roce 2019 vyrovnávala s nevěrou tehdejšího partnera, začala svoje pocity přepisovat do poezie a básně ručně lepit po Praze. Zanedlouho si všimla, že vedle jejích textů někdo neznámý přidává své vlastní a reaguje jimi přímo na ni. Nikdy se nepotkali, právě anonymní komunikace dvou cizích lidí ale položila základ pro Praho! project, neziskové organizace s týmem až třiceti lidí, která v Praze a nově i ve Stockholmu sbírá anonymní odpovědi na nejrůznější otázky a následně je zpracovává do publikací, instalací a dalších projektů ve veřejném prostoru. „Za moc bych tomu klukovi nepoděkovala, ale za tohle vlastně asi jo,“ směje se teď Čermáková v rozhovoru pro CzechCrunch.

Krátce po prvním zveřejnění její poezie v ulicích Prahy se Čermáková přestěhovala do Stockholmu, kde na Stockholm University of the Arts studovala obor The Art of Impact kombinující sociologii, psychologii a filmovou režii. Když v roce 2021 připravovala absolventský film, k anonymní komunikaci ve veřejném prostoru se vrátila. Rozhodla se ručně psané básně nahradit tištěnými texty s QR kódy, přes které by mohli kolemjdoucí anonymně odpovídat na otázky o vztazích, dětství, městě nebo společenských tématech. Jedna z nich třeba zněla: „Kvůli čemu vlastně ráno vstáváš?“

Původně přitom chtěla Čermáková najít jen několik respondentů a natočit absolventský film o tom, jak si mohou být blízcí lidé, kteří se nikdy osobně nepotkají. Právě k jejich hledání měly sloužit texty s QR kódy rozmístěné po Praze. Na projekt získala tehdy velmi překvapivě grant od švédského státního filmového institutu a společně se dvěma produkčními rozlepila první samolepky po Praze. Druhý den ráno na ni v e-mailu čekalo přes 400 odpovědí. „Najednou jsem si řekla, že je úplný nesmysl točit film o jednom člověku, že ta škála je daleko zajímavější,“ říká.

Film tak nakonec nikdy nevznikl. Škola Čermákové dovolila od původního formátu ustoupit a jako závěrečný výstup místo něj vytvořila čtyřdílnou publikaci, která pracovala s nasbíranými výpověďmi. Ty pořád dál přibývaly a k dnešnímu dni jich projekt nasbíral přes 30 tisíc. K Čermákové se mezitím přidala její nejlepší kamarádka Veronika Matějka, původně filmová střihačka, a společně v roce 2021 založily spolek. Jeho cílem bylo nasbírané výpovědi dál zpracovávat a různými způsoby je vracet do veřejného prostoru, kde by otevíraly společenská témata a nabízely pohled na zkušenosti ostatních lidí. Čermáková v něm dnes působí jako kreativní a Matějka jako výkonná ředitelka.

První roky projekt drželi především kamarádi a dobrovolníci, postupně ale začal získávat větší rozměry. Už ve zmíněné čtyřdílné publikaci tým experimentoval s tím, jak nasbírané odpovědi dál zpracovávat. Když se například lidí ptali, jak jim voní jaro v Praze, podle jejich výpovědí vznikl parfém, kterým následně ovoněli jednu ze stránek.

Právě prodej publikací přinesl do projektu také první vlastní peníze. „To byl první moment, kdy jsme si říkali: Aha, pozor, my jsme schopní do toho dostat peníze a můžeme to začít brát vážně,“ popisuje Čermáková.

Foto: Matyáš Hrabák

Postupně se přidaly spolupráce s městem a projekt se od samolepek přesunul také k větším zásahům do veřejného prostoru. Praho! project tak stojí například za výtvarným a interaktivním podchodem u zastávky Vychovatelna, který se věnuje klimatickým tématům. Na Fügnerově náměstí zase společně s ilustrátorem Petrem Polákem vytvořili otevřenou galerii Queer All Year, která prostřednictvím ilustrací a osobních příběhů přibližuje zkušenosti LGBTQ+ lidí. Předloni pak vydali také vlastní interaktivní karetní hru A Co Teď?

Dnes má projekt pod sebou až třicet lidí. Na plný úvazek jsou ale dlouhodobě placené pouze obě zakladatelky, zbytek týmu dostává peníze podle konkrétních projektů, pracuje na stáži nebo dobrovolně. „Naše ideální představa je, abychom už příští rok byli schopní tým víc stabilizovat a měli třeba čtyři lidi na part-time,“ říká Matějka.

Peníze získávají především z jednotlivých projektů, českých a evropských grantů nebo spoluprací s institucemi, jako jsou Galerie hlavního města Prahy, Technická správa komunikací či Magistrát. Zároveň si podle zakladatelek hlídají, odkud finance pocházejí. V minulosti například odmítly nabídky některých bank. „Ta data, která máme, jsou strašně senzitivní. Financování hledáme ze zdrojů, které nám dávají smysl a se kterými se ztotožňujeme hodnotově,“ vysvětluje Čermáková.

Další kapitola projektu se teď odehrává ve Stockholmu, kde v roce 2025 vznikla samostatná nezisková organizace Stockholm! project. Jedním z důvodů byly právě větší možnosti financování. „Skandinávie má peníze a grantových možností je tak daleko více,“ říká Čermáková, která ve městě už i trvale bydlí. Dnes tam vedle ní působí čtyři stážisté na plný úvazek.

Prahu a Stockholm teď propojuje nová instalace Are You There?, kterou uvidíte ode dneška i v našem hlavním městě. Ve dvou totožných kabinách mohou lidé odpovídat na otázky, poslechnout si hlasový vzkaz člověka z druhého města a zanechat mu vlastní. Obě instalace mají následně po Praze a Stockholmu cestovat.

Další vlastní organizace po Evropě zatím zakladatelky neplánují, protože by podle nich bez stabilního místního týmu šly na úkor kvality. Reálnější jsou jednotlivé instalace v rámci evropských spoluprací. Smysl projektu ale podle nich zůstává stejný jako u prvních básní nalepených po Praze: „Snažíme se různými formami dokázat, že si jako společnost můžeme být daleko blíž, než se na první pohled zdá.“