Už tuto neděli CzechCrunch v pražském Groove Baru pořádá další tématický Offlajn, který tentokrát přivítá hodně zajímavé hosty. A to konkrétně Pavla Kacerleho, který pracuje jako tvůrce digitálních efektů pro největší filmová studia, kdy se ze své pozice podílel na filmech jako: Captain America, Iron Man nebo Jurský Svět (jeho celý příběh zde) a Jaroslava Becka, který naopak pro zahraniční giganty v čele s herními společnostmi Blizzard nebo EA Games komponuje vlastní hudbu. Oba jsou Češi, oba patří ke špičce v oboru a oba už v neděli uvidíte na vlastní oči. Pojďme si je teď stručně představit.

Čau kluci, můžete se stručně představit těm, kdo vás ještě neznají?

Pavel Kacerle: Já bych asi v první řadě představil Jardu, kterého čtenáři CzechCrunche ještě neznají. Hudební mág s talentem od boha se kterým jsem měl posledních pár let možnost spolupracovat a procestovat značnou část světa. Jarda tvořil například hudbu pro Terminator Genisys trailer od Paramonut Pictures, pro nový díl kultovní hry Star Craft od Blizzardu nebo pro trailery počítačové hry Battlefield od EA Games.

Jaroslav Beck: Pavla zde už určitě většina z vás zná jako kapacitu přes vizualní efekty pro Hollywoodské filmy jako Iron Man 3, Captain America, Jurský park a další. Dost jsme toho spolu zažili a tak můžu prozradit, že je to nezastavitelný „bagr“, před kterým žádná životní výzva nemá šanci zůstat nepokořena a také je to cestovatel každým coulem.

Jak jste se vy dva vlastně poznali?

Pavel Kacerle: Já jsem Jardu před lety našel na internetu a sešel se s ním v Plzni. Nicméně jsme se tenkrát rozešli každý jiným směrem. Mě zajímalo to, co se na obrazovce barevně hýbe, jeho spíše jakým způsobem rozvibrovat vaše ušní membrány. Po letech, v době kdy už jsem byl v Londýně, jsem se rozhodl zjistit co dělá a kam ho osud zavál. Jaká to příjemná zpráva, že studuje několik kilometrů za městem. Pak už šlo vše rychle.

Jardo, jaký je to pocit pracovat pro giganty typu Paramonut Pictures nebo EA Games? Je práce pro takové firmy něčím specifická? Předpokládám, že člověk se moc nezastaví a je od něj vyžadován ne 100%, ale 150% výkon…

Jaroslav Beck: Spíš bych řekl, že tak 200%. Jak dostanete zakázku, všichni od vás očekávají zázraky a nemožné. Na chyby v podstatě není čas ani rozpočet. Lidé, co vám projekt zadávají, očekávají, že za pár dní jim přijde věc na světové úrovni a vy se jen modlíte, aby ty tisíce hodin strávených předtím ve studiu, vám pomohli přinést zase něco, co ještě nikdy nikdo neslyšel a všichni byli spokojení. Proto vás každý projekt vyždíme do padnutí. Pak ale přijde moment, kdy vidíte tisíce nadšených lidí při sledování vaší práce a vše se vám bohatě vrátí.

Jak se člověk dostane k práci pro tak známou společnost jako Blizzard, která stojí za kultovními hrami typu Diablo, Starcraft nebo World of Warcraft? 

Jaroslav Beck: Konkrétně Blizzard mě oslovil kvůli doporučení člověka, pro kterého jsem předtím dělal trailery pro hru Battlefield. Je to takový řetězec. Celý příběh vám povím třeba až osobně v neděli na Offlajnu. Bylo by to totiž dlouhé povídaní. Takovéto firmy potřebují reference od známých a spolehlivých lidí, protože se jednoduše nesmí stát, že v požadovaný termín nezvládnete odevzdat svojí práci a to jim vaše portfolio jednoduše nezaručí.

Když jsem se jednou bavil s Pavlem tak říkal, že například filmová studia nemají problém s tím, hodit do koše několikaměsíční práci, když si nejsou jisti výsledkem. Je to u herních společností stejné?

Pavel Kacerle vsuvka: dokud do košů neházejí nás …

Jaroslav Beck: Určitě. Právě Blizzard je tím dost známý. Jednoduše nepustí ven něco, co není perfektní a to i na úkor slíbenému deadlinu. A je skvělé, že se tak děje. Jen firmy na vrcholu mají kuráž zmařit několika měsíční práci, která není dostatečně dobrá pro to, aby nesnížily kvalitu svých produktů. A já mám to štěstí, že s těmito lidmi mohu spolupracovat, i když to někdy hodně bolí.

Pavle, ty jsi ted několik měsíců pracoval v Singapuru pro legendární LucasFilm (mimo jiné tvůrci Star Wars) Jaké to bylo? A jak vlastně obecně tohle město hodnotíš?

Pavel Kacerle: Singapur mi přirostl k srdci, stejně tak LucasFilm. Poslední rok byl ale jako na horské dráze. Stěhování přes půlku světa. Avengers, Jurassic World …Všechno to ještě začalo tady na CzechCrunchi. Ale zpět k městu, které je v poslední době oblíbenou turistickou destinací. Určitě nejčistší, nejbezpečnější a jedno z nejmodernějších měst světa. Když si zvyknete na ukrutné vedro a vysokou vlhkost, snadno Singapur označíte za nejlepší město, ve kterém jste kdy byli. Alespoň to je můj osobní názor.

No a teď jste se oba sešli společně v ČR. Co vás přimělo k návratu? 

Pavel Kacerle: Důvodem určitě byla naše spolupráce. Více rádi prozradíme na CzechCrunch Offlajn tuto neděli.

Kolik Čechů vlastně dle vašeho odhadu pracuje v zahraničí na podobných věcech jako vy dva? Jsou to jednotky, desítky, stovky? A stýkáte se s nějakými dalšími Čechy v oboru?

Pavel Kacerle : Já bych řekl, že pokud jde o ty největší filmová VFX studia světa, tak jde o jednotky, maximálně desítky. Petr Rohr a Roland Friedrich v Singapuru, Patrik Marek ve Vancouveru. Jakub Krompolc – ten je úplně všude. Od Indie po Moravu … a další.

Jaroslav Beck: Nikoho jiného z Čech, kdo tvoří hudbu pro světové trailery v tuto chvíli bohužel neznám. Snad se to brzy změní.

Vraťme se teď ještě k tvorbě. Jak vypadá váš běžný den?

Pavel Kacerle: Do práce nevstávám, jelikož jsem v ní ještě z druhého dne.
Jaroslav Beck: Do práce nevstávám, jelikož jsem v ní ještě z druhého dne.

Pavel Kacerle: Filmové týmy jsou obrovské. Informace od režiséra projdou obvykle několika kanály než se dostanou na váš stůl (pokud na něj zrovna režisér nepadne sám – ale to jste většinou v průšvihu). Všechno je to o komunikaci. Řekl bych, že 40% dne trávím na poradách, na emailu, nebo na telefonu. Zbytek je o práci za počítačem. Takhle vypadá typický den. Netypický – pobíhám třeba po parku s foťákem a sbírám reference. Ano i tohle jsem zažil. Lidé se také často ptají jestli se dostáváme na filmové sety. Pokud máte štěstí a patříte ke klíčovým lidem týmu, i to se stává.

Jaroslav Beck: Začínám protříděním e-mailů a přesunem do studia. Pak nějaká snídaně spojená s obědem, další várka e-mailů, skládání a následuje běh při kterém nabírám nápady. Pak další várka e-mailů (po které svuj emailový klient konečně vypínám) a práce cca do půlnoci. Většinou se jdu kolem půlnoci ještě jednou proběhnout, abych byl připraven na poslední kreativní závan v ranních hodinách a následuje vytoužený spánek. Občas tam je zakomponovaná nějaká schůzka nebo rozmluva s Pavlem o tom, co že tu vlastně děláme…

V čem tvoříte vaše projekty? Mají společnosti pro které pracujete vlastní, na míru napsaný software nebo používáte nějaké známé komerční řešení, které si s dostatkem peněz může opatřit kdokoliv?

Jaroslav Beck: Používám Ableton Live. Mám v něm pár vlastních modifikací, ale jinak je to komerčně dostupný software, který jsem se právě naučil používat za dob, co jsem ještě fungoval jako Dj a producent elektronické hudby.

Pavel Kacerle: U filmu je to většinou veřejně známý software, u kterého nenajdete žádné veřejně známé tlačítko. Studia si většinou developují vlastní interface, nástroje a pluginy sama. Díky tomu se také dokážou dostávat před konkurenci na trhu o krok vpřed.

Takže se to moc neřeší a v podstatě záleží hlavně na finálním výsledku…

Jaroslav Beck: To záleží. Jestli pracujete ve firmě, jste přinuceni používat to, co mají k dispozici. Díky tomu, že pracuji pod sebou, je na mě co si zvolím. Jediné na čem záleží je tak opravdu výsledek. Když není na požadované úrovni, končíte.

Jednou jsme s Pavlem nakousli i „trend“ zjednodušování filmů. Ideální ukázkou je například originální Robocop vs remake, původní Terminátor vs nový Terminátor. Stejná situace je podle mě i u áčkových her, které hráče občas vodí doslova za ručičku. Čím to je?

Pavel Kacerle: Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Doba je jiná. Klienti mají jiné požadavky, chtějí vidět v kinech rodiny s co nejširší základnou. Potkali jste někdo celou rodinu, co by šla ukázat svým malým následovníkům Predatora, nebo Vetřelce? Asi ne. Na Avengers se s nima zaplní kino do posledního místa. Po filmu jim ještě rodiče rádi pořídí hračku se kterou jejich zázraky usínají večer v posteli. A? A do kasy se sype.

Je nutné si uvědomit, že jak filmový tak herní průmysl je v první řadě obchodem. A i když obě odvětví stojí na uměleckém základu, historie produkcím ukázala, na které straně se lépe přežívá. Nebál bych se, že se trend nezmění. Chce to jen další odvážné režiséry a blázny, co se nebojí měnit svět. Jak s oblibou říkal Steve Jobs.

Jaroslav Beck: To záleží od studia. Je třeba chápat, že ne každý chce hrát pořád hardcore hry. Někdo přijde třeba z práce a chce relaxovat. Takových hráčů je podle mě hodně a je to to samé jako s filmy. Ani ty určitě nechceš u filmu pokaždé zavařit své mozkové závity.

Na druhou stranu nesouhlasím, že jsou dnes jen lehké hry, nebo lehčí než dřív. Dnes jsou hry v takovém stádiu, kde tzv. eSport začíná být regulérní “sportovní” disciplína, kterou sledují stamilióny lidí po celém světě a jejich turnaje navštěvují desetitisíce lidí přímo na stadionech. Tyto hry jsou, vše jen ne lehké. Vyžaduje to vysoce taktické přemýšlení a dlouhý trénink jako normální sport a ne nadarmo jsou v nich profi hráči oslavování jako novodobé celebrity. Toto je podle mě budoucnost her.

Pavel Kacerle: a budoucnost trhu s léčbou karpálních tunelů.

Díky za rozhovor a uvidíme se v neděli na CzechCrunch Offlajn.

Taky děkujeme a těšíme se.