Nastupujeme do starého nákladního výtahu, který nás pomalu vynáší do vyšších pater jedné z průmyslových budov v pražské Libni. Tady bych se nechtěl zaseknout, okamžitě mi bleskne hlavou, když vtom se už otevírají velké dveře a přede mnou se objevuje prostor, jenž by malým dětem mohl připomínat skřítkovskou dílnu na výrobu hraček. „Dříve to tu fungovalo jako pražírna kávy,“ říká mi David Paškevič, který zde se zhruba 25 zaměstnanci vyrábí hravé ruční nástroje a stavebnice navržené tak, aby zabavily i dospělé.

Kávová zrna v prostorách společnosti 3Dsimo už neucítíte, namísto nich se zde taví plasty na 3D tiskárnách, lisují obalové materiály, které si společnost sama vyrábí, a pájí tištěné spoje. Do toho hlučí řada strojů, které jsou však jen doplňkem k poctivé práci zaměstnanců, jež kompletují jednotlivé díly produktů ručně.

Vlajkovou lodí 3Dsima je pak tzv. multitool pod označením MultiPro. Na první pohled může připomínat klasické 3D pero, tedy nástroj, pomocí kterého lze v ruce kreslit trojrozměrné objekty. Ovšem 3D kreslením plastovým filamentem to teprve všechno začíná, podobně jako samotný příběh Davida Paškeviče, který posouvá kutilství na novou úroveň.

Od modelů k vlastnímu byznysu

Jak už to u podobných projektů bývá, na jeho počátku stál obyčejný kluk, který rád modelařil a jen tak mimoděk si třeba sám vyrobil vlastní CNC frézku. Když se pomalu začal vynořovat fenomén 3D tisku, David Paškevič se rozhodl, že si vyrobí i 3D tiskárnu. „To bylo v roce 2011. Zkoušel jsem první 3D tiskárnu a ta mi vůbec nefungovala. Když se mi po měsíci a půl podařilo vytisknout čtvereček, tak jsem byl vyloženě nadšený,“ vzpomíná třicetiletý kutil.

Během těchto pokusů se postupně setkával s elektrotechnikou, kterou nakonec začal studovat na ČVUT, kde se mu poštěstilo – prostřednictvím tamního vědeckého inkubátoru totiž našel práci ve společnosti DO-IT. Tam začal pracovat s 3D tiskárnami, pro které nebyl tisk plastového čtverečku žádným problémem, ale chybkám se samozřejmě nevyvarovaly.

Nejrůznější mezery ve výtiscích vyplňoval David Paškevič pomocí filamentu z 3D tiskárny, a právě v ten moment ho napadlo vytvořit ruční nástroj, který by podobné opravy umožňoval daleko sofistikovanějším způsobem. To dalo vzniknout prvnímu 3D peru. „Vypadalo trochu jako kachna, za což se mi kolegové dodnes smějí,“ říká s úsměvem zakladatel 3Dsima, v té době působící také coby lektor v domovu dětí a mládeže, kde vyučoval robotiku a elektrotechniku.

Díky náhodě a dětské zvídavosti mu došlo, že by podobný nástroj mohl najít uplatnění i jako kreativní hračka pro děti. „Děti se mi hrabaly v tašce a objevily tento nástroj. Začaly vyzvídat, co to je, tak jsem jim fluorescenčním filamentem namaloval hvězdičky. To byl moment, kdy mi to došlo,“ vzpomíná David Paškevič na situaci z konce roku 2012, která dala vzniknout dnešnímu 3Dsimu.

Hned počátkem následujícího roku se pustil do získávání peněz pro svůj projekt na Kickstarteru, ale ani jeden ze tří pokusů mu na crowdfundingové platformě nevyšel. „A pak přišel 3DDoodler se svou vlastní kampaní,“ vyslovuje Paškevič jméno dnes asi nejznámějšího výrobce 3D per.

„Ten to pojal marketingově neuvěřitelně a vybral 2,5 milionu dolarů, což mě utvrdilo v tom, že můj nápad není úplně hloupý a motivovalo mě to k tomu, abych se dál snažil,“ říká Paškevič.

Jak se dělá 3D pero

Vzal všechny své úspory a spolu s kamarády, elektrotechnikem Ondřejem Nentvichem a designérem Petrem Dubou, začali pracovat na prototypu. Díky kampani na Indiegogo vybrali asi 60 tisíc dolarů (kolem 1,3 milionu korun), což dle jejich mladické, lépe řečeno podnikatelské naivity mělo bohatě stačit na výrobu 500 kusů.

„To byl první kámen úrazu, protože jsem vůbec neměl představu, kolik stojí například vstřikolisové formy. A ještě jsem to poptával v Česku, kde po mě třeba chtěli úplatky,“ vzpomíná Paškevič. Až díky prvním půjčkám a vstupu investora v podobě Rockaway Capital, který za 30% podíl poskytl společnosti tři miliony korun, se v roce 2014 podařilo již pod značkou 3Dsimo, kombinující slova 3D a italské bellissimo, přinést na trh první produkt.

V začátcích se ovšem příliš nedařilo. Výroba byla pomalá, produkt drahý a David Paškevič nebyl příliš spokojen ani s jeho kvalitou. Pomalu však začínal věcem přicházet na kloub. Když o rok později úspěšně rozjel kickstarterovou kampaň na produkt Mini, podařilo se mu vybrat už okolo šesti milionů korun a nabrat předobjednávky na 1 800 produktů.

Od té doby se firma každým rokem rozrůstala a zdokonalovala. Výrobně i marketingově. Další výrazný zlom přišel před rokem a půl, kdy do projektu vstoupil Michal Valkoun s firmou ConQuest. Právě toto partnerství umožnilo společnosti růst a otevřelo prostor pro vývoj nových produktů přesahujících oblast 3D kreslení.

Kreativní nástroje pro děti i dospělé

V nabídce má 3Dsimo aktuálně tři produkty vycházející z původní myšlenky 3D pera. Tím prvním je nástroj jménem Basic, který cílí vyloženě na dětskou kreativitu, když malým kutilům umožňuje pomocí PLC filamentu, který není příliš horký, aby se popálily, nakreslit v podstatě cokoliv.

„V základní sadě najdete 15 metrů materiálu, což zabaví dítě na 4 až 6 hodin nepřetržité práce. A zabavit dítě na 6 hodin je k nezaplacení,“ hodnotí s úsměvem Paškevič schopnosti svého pera, které v základu stojí 1 000 korun.

Pro opravdové fajnšmekry je pak připravena sada Kit2. Když jsem ji sám poprvé rozbalil, objevilo se množství součástek, tištěných spojů a dalších pro mě jako laika těžko pojmenovatelných dílků, které jsem skládal dohromady. Kit2 totiž staví na filozofii „udělej si sám, a pokud nejsi spokojen, tak si i sám uprav dle svých představ“.

U tohoto produktu se navíc nebavíme jen o 3D peru – nástroj díky speciálním nástavcům zvládne i pájení, vypalování do dřeva a tzv. foam cutting, tedy řezání pomocí nažhaveného drátku. Po pár minutách (možná desítkách minut) lamentování nad tím, kam má být jaký dílek umístěn, se mi nakonec podařilo dát vše dohromady a v ruce jsem držel nástroj, který jsem si sám sestrojil a dokonce i trochu opracoval.

Plastové části Kit2 jsou totiž tisknuty na 3D tiskárně, která není vždy stoprocentní, a proto bylo některým dílkům potřeba trochu pomoci. Díky celému procesu kompletování a úpravám jsem pochopil veškeré principy fungování nástroje, se kterým si díky tomu tykáme. To nemůžu říci například o elektrickém zubním kartáčku, který byl prostě jen vybalen z krabice a zapojen, bez jakékoliv představy o tom, co všechno se v něm ukrývá.

Jak Paškevič říká, tento tool byl speciálně vytvořen pro Čechy, kteří mají kutilství v krvi a rádi věci vylepšují podle sebe, což se v případě tohoto nástroje vyloženě nabízí. 3Dsimo dokonce umožňuje vytisknout si pero doma na vlastní 3D tiskárně a také si vyrobit vlastní elektroniku. To už je ale pro opravdové nadšence, kteří vědí, co se například v jejich elektronických kartáčcích ukrývá.

Třetím produktem je již zmiňovaná vlajková loď MultiPro, o které Paškevič s nadsázkou mluví jako o malé dílně do kapsy. Jak již z názvu vyplývá, jedná se o multifunkční nástroj, který si však nesmíme plést s klasickým multifunkčním nářadím na stavbách.

Jedná se spíše o doplněk pro modeláře, designéry či hobby kutily, kteří chtějí kreslit, pájet, vypalovat, gravírovat, vrtat, utahovat šrouby i řezat do pěny a tvrdších materiálů. Opět přitom záleží na nasazeném nástavci.

V tomto případě není potřeba skládat jednotlivé součástky dohromady, protože je vše dodáváno ve špičkově uhlazeném zpracování ze střikolisových forem. I tento tool jsem měl možnost vyzkoušet a došlo mi, že onen výrok o malé dílně do kapsy není zase tak nadnesený.

Pokud člověk nevyrábí komplikovaný nábytek z tvrdého masivu nebo nekonstruuje domácí jaderný reaktor, mělo by mu MultiPro pomoci s celou řadou běžných domácích oprav a úkonů. Navíc může pomoci i v momentě, kdy se lidé bojí vzít vrtačku do ruky a kvůli vyvrtání díry do zdi volají hodinového manžela.

Takový postup je často logický, protože doma chybí pořádná vrtačka, kterou si člověk nekoupí, když ani pořádně neví, jak se správně vrtá. S takovým nástrojem se to může zcela jednoduše naučit, stejně jako šroubování či řezání materiálu přímočarou pilou. S MultiPro dokážete bez problému vytvořit třeba základní poličku na knížky a pomůže také s výrobou jednoduché dřevěné hračky pro děti.

Díky tomu, že není nástroj tak masivní, má uživatel neustále v ruce dostatek citu. To mu umožňuje vytvářet pomocí 3D kreslení zajímavé objekty, vypalovat obrazce do dřeva, ale klidně i na tenisky, nebo vygravírovat své jméno na oblíbenou skleničku. Také je zde jen velmi malá šance na to, že by se uživatel poranil nebo vyvrtal otvor mimo značku. Stále je však nutné řídit se zlatým pravidlem „dvakrát měř a jednou řež“.

Komunita jako základ

MultiPro i ostatní nástroje jsou klíčem do světa bezbřehé kreativity, jež pravidelně dokazuje komunita formující se okolo 3D kreslení a dalších výtvorů, které lze s produkty od 3Dsima vytvářet. Komunita je pro celý projekt velmi důležitá a 3Dsimo se jí nyní začíná věnovat opravdu ve velkém. Česko je nicméně pro výrobky Davida Paškeviče malým trhem, a proto ty nejkreativnější výtvory přicházejí primárně z jiných koutů světa, hlavně z míst, kde mělo 3Dsimo vždy největší odbyt.

„Dříve to byly z 90 procent Spojené státy a Kanada. Nyní se ale snažíme soustředit na to, aby se poměr sil vyrovnal. Když byly v USA nepokoje, dostali jsme se kvůli tomu do finanční krize, nyní je to proto z 60 % trh Spojených států a Kanady a ze 40 % Evropa. V Česku jsme se pomalu dostali z 0,5 na 2 %, ale postupem času se chceme dostat na 5 až 10 %,“ popisuje vývoj odbytu David Paškevič.

3Dsimo nyní přímo spolupracuje například s tvůrcem z Nizozemska, který je schopen pomocí 3D pera tvořit neuvěřitelné busty. Jedna z francouzských umělkyň je zase schopná nanášením vrstvičky po vrstvičce vytvářet i tři metry vysoké lampy. „Jedna taková věc jí zabere dva až tři měsíce,“ říká zakladatel 3Dsima, který se sám snaží, aby i z dílny jeho firmy vycházely kreativní 3D výtvory, jež mohou ostatní inspirovat. Sám je ale netvoří, protože zkrátka a jednoduše není čas.

Ovšem ne vždy je to s komunitou úplně jednoduché. Paškevič vzpomíná na větu, která původně stála na obalu jednoho z nabízených per. Ta zněla „Kreslete do vzduchu“, což někteří zákazníci nepochopili a 3Dsimu zasílali rozčílená videa, na kterých drží pero ve vzduchu nechápajíc, proč filament stéká směrem k zemi a nezůstává viset ve vzduchu.

Nejsou to však jen 3D pera a multitooly, které 3Dsimo ve svých libeňských prostorách vytváří. Ke kreativnímu tvoření ve velkém vybízí i nejnovější produkt jménem Boffin Magnetic. Jedná se o kreativní dětskou stavebnici učící děti základům elektrotechniky. A přesně takovým produktům, které přinášejí možnost hravé kreativity, se chce 3Dsimo věnovat i do budoucna.

Lidé jsou totiž hračičkové a podobné věci je neuvěřitelným způsobem baví, o čemž svědčí i růst firmy. 3Dsimo pro letošní rok odhaduje obraty okolo 20 až 25 milionů korun a přiznává, že ve velkém mu pomohla pandemie, během které se obraty zvedly o 200 až 250 procent, u e-shopu dokonce o 500 až 600 procent. „Lidé měli zkrátka čas, který chtěli nějak kreativně vyplnit,“ říká Paškevič.

To už ale odcházíme, opět vstupujeme do nákladního výtahu a můj hostitel zavírá masivní kovové dveře. Přitom jen tak mimoděk prohodí. „Minule se se mnou asi na šest hodin zasekl. Naštěstí ještě v místě, kam dosáhla Wi-Fi.“

Říkám si tedy, že příště do 3Dsima už jedině po schodech, a pokud tímto výtahem, tak jedině s některým z jeho produktů. Protože právě zaseklý výtah je jedním z mála míst, kde si může dospělý člověk hrát šest hodin v kuse, aniž by byl pronásledován povinnostmi dospělých.