Před rokem vyšel nový díl Mafie. Milované české herní série, na jejíž především první díl dodnes vzpomínají i nehráči. Vždyť kdo by si nepamatoval příběh jak ze známých gangsterských filmů nebo dabing s Markem Vašutem a Petrem Rychlým. Nová Mafia: Domovina se sice tak kultovní nestala, ale hráče i tak celkem bavila. Teď pro ni vyšlo rozšíření, které ji propojuje právě se zbožňovaným prvním dílem. Jenže tak trochu narazilo.

Videohra, která vznikla i díky práci veteránů předchozích dílů v brněnské pobočce studia Hangar 13, se před pár dny rozrostla o přídavek s názvem Muž cti. Do příběhu základní hry dodává krátkou kapitolu točící se kolem dona Salieriho, známé postavy z první Mafie z roku 2002. Pěkné pomrknutí na fanoušky původní hry, říkáte si? Či snad příjemné rozšíření zážitku z vcelku dobře přijaté Mafie: Domoviny? Ne tak úplně.

V ohlasech zákazníků, kteří si doplněk pořídili, objevíte docela dost rozhořčení. A teď, když jsme Muže cti sami dohráli, se mu nedivíme. Za deset eur získáte zhruba dvě hodiny zábavy. Při přepočtu na poměr cena/výkon to není nic, co by zničilo něčí rozpočet. Jenže nejde jenom o cenu bez kontextu. Na tenhle přídavek se čekalo rok, je krátký, obsahově nepříliš zajímavý… A hlavně působí jako vypočítavý krok od vydavatele hry.

Vyvozovat závěry z vybraných recenzí je přinejlepším ošemetné. Nicméně když si otevřete hráčská hodnocení Muže cti, ta označená desítkami dalších uživatelů za nejužitečnější překypují zklamáním. „Podle mě vyhozené peníze.“ – „Jediné propojení s první Mafií je, že Salieri jede do Ameriky.“ – „Za deset eur nestojí, počkejte si na slevu.“ – „Na to, kolik obsahu reálně přinesli, by to měl být update zdarma.“ Z víc než čtyř stovek recenzí je kladných 64 procent, což není tragické, ale rozhodně ne kdovíjak vysoké číslo.

A co ten nelibý krok, o kterém byla řeč? „Když vám hra oznámí, že dějová linie Muže cti se aktivuje až po páté misi, říká mi to, že tohle rozšíření mělo být (a možná původně bylo) součástí základní hry. Pak si nejspíš řekli, že by to mohl být dobrý způsob, jak z nás vytáhnout další těžce vydělané peníze za rozšíření, které je upřímně slabé, krátké a nudné,“ zní v jedné z recenzí na adresu titulu ze stáje vydavatelství 2K. A pod to se bohužel snadno podepisuje.

Tohle není snaha se strefit do Mafie: Domoviny vyzobáním hejtů. Však jsme na základní hře sami našli spoustu dobrého. Jenže u Muže cti je snadné zklamané hráče citovat, když i v nás vyvolává podobné podezření. Neměli jsme z něj dojem nového přídavku, ale vrácení něčeho, co tam už mělo být. Však i nové mise do základní hry zapadají, při návratu k původnímu příběhu postavy dokonce komentují špatnou náladu svého bosse a právě události Muže cti v něm zklamání vyvolají…

Jenže ani kdyby tohle DLC – downloadable content, tedy dodatečný, stažitelný obsah – nebylo výsledkem takového rozhodnutí, situaci to moc nelepší. Man of Honor, jak zní anglický název DLC, nás za srdíčko kdovíjak nechytil. Párkrát popojedete tam a zpět (dokonce stejnou trasou), párkrát někoho pobodáte a párkrát někoho zastřelíte úplně stejně jako v hlavním příběhu. Do režimu volné jízdy přibude pár hrstí obsahu.

Kdo bláhově doufal v nostalgický sňatek první a nejnovější Mafie, dostane jednu dvě narážky a mladého Salieriho, který zmizí tak rychle, jako se objeví. Mohl to být jakýkoliv jiný gangster a nic by se nezměnilo. Omluvte trapnou slovní hříčku, ale do hlavy se prostě vkrádají slova o mafiánských praktikách herního průmyslu.

A jen pro jistotu, nejsme naivní, Mafia: The Old Country není naše první videohra. Podobné čachry s DLC dnes dělá na trhu každý druhý. Ne-li každý. Je smutným standardem dneška, že při zakoupení hry si prakticky pořizujete jen její část a zbytek si musíte dokoupit, ačkoliv nejde o extra rozšíření, ale o zkompletování základu. To ale neznamená, že s tím musíme být spokojeni. Dvojnásob, když jde o nositele jména Mafia. Stále dost možná ta nejkultovnější česká hra by si zasloužila víc.