„Dosáhli jsme první miliardy v tržbách,“ pochvaloval si před časem Michal Kempa. Společně s Ondřejem Bočkem rozběhli před deseti lety značku povlečení Goldea, k jejím narozeninám si tak přidali příjemný dárek, byť jde o miliardu obratu za celou dobu existence e-shopu. „Říkám si, proč jsme na té miliardě nebyli dřív,“ přemítá Kempa, jenž i v úspěšných momentech prý schválně hledá negativní body, aby se mohl posouvat dál. I díky tomu jeho značka loni meziročně vyrostla o šestnáct procent na obrat 230 milionů korun s provozním ziskem EBITDA na úrovni 25 milionů korun.

„Byl to těžký rok, letos jsme se ale už stabilizovali,“ popisuje třiatřicetiletý Kempa, jenž podniká od osmnácti let. Přes různé e-shopy se s Bočkem propracovali k vlastní agentuře a následně rozběhli také Goldea. Letos s touhle firmou přitom míří na obrat 320 milionů.

Původně přitom v tomto e-shopu jenom přeprodávali látky, dnes už jejich portfolio stojí na vlastních designech povlečení, které šijí ve třech vlastních dílnách. „Jsme největší výrobce povlečení v Česku. A teď je to málo, chceme jít do Evropy, na Západ. Dáváme si postupné milníky a vím, že jsme stále na začátku cesty,“ říká Kempa v rozhovoru pro CzechCrunch, ve kterém mluví o desetileté jízdě, o tom, jak mu pes pomáhá proti vyhoření, stejně jako o aktuálním stavu byznysu i dalších vyhlídkách.

Goldea letos oslavuje deset let od založení a nedávno jsme v celkovém obratu dosáhli na jednu miliardu. Jak se na to všechno zpětně díváte?
Po celou dobu to byla brutální jízda. A říkám si, proč jsme na té miliardě nebyli dřív. To je pro mě typické – i v úspěchu hledám to negativní, abych se posouval. Ale na druhou stranu jsem vděčný za cestu, kterou jsme si prošli, naučili jsme se strašně moc. Na začátku jsme byli pouzí přeprodejci. Pak přišel covid, prodávali jsme látky jako šílení, ale cítili jsme limity. A  tak jsme si řekli, že začneme dělat vlastní povlečení. Od té doby uběhlo pět let, máme tři šicí dílny a šedesát švadlen. Vybrali jsme si tu nejtěžší kategorii. (smích) V každé evropské zemi je totiž jiný rozměr povlečení, jiné zapínání, jiný polštář i rozměr peřiny. My proto šijeme pro každou zemi zvlášť, což je velká výhoda, a díky tomu se chceme dostat k tomu, abychom byli lídrem v Evropě.

Foto: Goldea

Zmiňujete, že se zaměřujete na negativní věci. Chápu, jak to myslíte, není ale někdy kontraproduktivní se takto zbytečně bičovat?
Myslím si, že ne. Jsem neuvěřitelně náročný člověk – na sebe, na své lidi i na celou značku. Nedochází tak k uspokojení, nejsem nikdy spokojený.

To je ale dokonalá cesta k vyhoření, ne?
Možná ano, možná ne… Vyhoření je jedna z variant. Na druhou stranu si myslím, že k tomu mám strašně daleko. Každý den se do práce těším, firmu chci posouvat dál. Po deseti letech jsme já i Ondřej Boček finančně stabilní a Goldeu už neděláme pro peníze. Kdyby to takhle zůstalo do konce života, mám se skvěle. Chceme tu ale nechat odkaz, vybudovat zajímavou značku a případně předat naše know-how dál.

Dnes mě firma baví výrazně více než dříve. Předtím jsme řešili každý detail a každodenní problémy, na to dnes máme lidi a já se posouvám do role stratéga. Už neřeším nábor nebo expedici balíčků, ale pouze strategii. Jsem velký vizionář a nedokážu u jedné věci vydržet dlouho. Strašně moc věcí vymyslím, ale nedokážu nic dotahovat. Na to mám právě Ondru. Já to vykopnu, on to musí dotáhnout. Jsme super dvojka.

Takže i po deseti letech máte dostatek energie?
Po deseti letech si někdy člověk řekne: „Přece nechci ztrácet čas jednou věcí celý život“ a jde zkusit něco jiného. Ale já se vyvíjím. Na začátku jsme byli naivní mladí borci, co prodávali pár produktů. Postupně jsme se vyvíjeli a řekli si, že chceme být jednička v Česku, za čímž si jdeme. Dnes jsme největší český výrobce povlečení. A teď je to málo, chceme jít do Evropy, na Západ. Dáváme si postupné milníky a vím, že jsme stále na začátku cesty, takže o vyhoření zatím neuvažuji. Moje tělo by to cítilo.

Děláte něco konkrétního pro podporu zdraví, abyste se v byznysu nezruinoval?
Každý týden si chodím zacvičit s osobním trenérem, i když spíše se tam chodím vybouchat než zacvičit. A každý den po práci jdu na hodinu až hodinu a půl se psem. Chodíme za dům, přemýšlím, nejsem ničím rušen a třídím si myšlenky. Během toho v sobě uzavřu den, dojdu v klidu domů a o Goldei nechci ani slyšet. To je moje rutina a se psem je to super.

Když se vrátíme k byznysu, jak se aktuálně Goldee daří?
Loňský rok byl těžký. Odcházeli jsme od hlavního dodavatele, látky už nebereme přes velkoobchod, ale napřímo. V lednu jsme se napojili na nové dodavatele v Evropě a Turecku. Byla to složitá změna, v impulzivitě jsem za jeden den vymazal asi 70 procent nabídky dodavatele a nechali jsme si jen naše brandové věci, které postupně rozšiřujeme.

Proč jste se rozhodli vsadit všechno na svůj sortiment a zbytek škrtnout?
Byla to jednoduchá úvaha. Pokud chceme být jedničkou v povlečení v Česku, neslučuje se to s dodavatelem, který nedodával dobrou kvalitu ani designy. Věděli jsme, že naše síla je ve vlastních designech a minimalistických vzorech. Dodnes stojím za 90 procenty všech vzorů na webu – holky je nachystají a společně rozhodujeme.

Druhým důvodem byla marže. Předtím jsme měli marži na úrovni 35 procent, dnes je to kolem 60 procent a stále rosteme, cíl je kolem 70 procent, i se zahraničím, kde můžeme mít marži vyšší, protože jsme tam dražší. To nám dává obrovský prostor pro investice a expanzi. Jsme zdravě nastavení, teď to musíme pár let potvrdit a v obratu pomalu jdeme k miliardě.

Běžně se stává, že e-shopy vaší velikosti ve stovkách milionů korun nemají zdravě nastavené finance. Zakladatelé často nemají finanční reporting ani nevědí, co je kontribuční marže. Proč to u vás nenastalo?
Vždy jsme byli datově založená firma a metriky jsme si hlídali. Druhá věc je, že spoustu věcí máme s Ondrou stále na starosti sami. Jsme v takovém detailu, že nám neunikne ani koruna, každou korunu si musíme obhájit. Nejsme zainvestovaní, pečujeme o naše peníze, takže nechceme utrácet, když nemusíme. Jdeme po efektivitě a na hranu možností.

Jak takový přístup vypadá v praxi?
Nemáme přebujelý tým ani obrovské nesmyslné prostory. Jelikož jsem extrémně náročný, tak když potřebujeme pět lidí, pracují u nás tři na 120 procent, aby to zvládli. V tom nám pomáhá AI, rozšiřovat portfolio činností bez nutnosti náboru dalších lidí. S Ondrou jsme předtím měli vlastní webové studio, takže rozumíme kódu a detailům. Máme vlastního programátora a vlastní systém, e-shop si píšeme sami. Díky tomu držíme krok s technologiemi, díky znalosti IT máme obrovskou výhodu.

Zmínil jste, že pomalu míříte k miliardě obratu ročně. Kdy toho chcete dosáhnout?
V roce 2032.

Proč právě tehdy?
Zamýšleli jsme se nad tím, jak rychlý růst můžeme dělat, abychom nepřišli o efektivitu a přehled. Určili jsme si, že od roku 2027 chceme růst o 20 procent ročně, což nás v roce 2032 přivede k miliardě. Nehoníme se za miliardou z ega, je to pro nás milník. Pokud chceme být lídrem v Evropě v povlečení, miliarda je ještě málo – lídr v Evropě má minimálně deset miliard. Hráči jako IKEA nebo Jysk jsou mnohem větší, ale nejsou specialisté na povlečení, takže s nimi se nesrovnáváme.

Vy rostete, zatímco kategorie bytového textu a doplňků obecně hodně trpí, i kvůli hráčům jako Temu nebo Shein, kteří zaplavili trh. Čím to je?
Před třemi lety jsme přemýšleli, čím zákazníka zaujmout, aby si koupil povlečení, které reálně hned nepotřebuje. Povlečení vám totiž vydrží roky. My jsme ale chtěli, aby zákazník nakoupil dvakrát až třikrát ročně. V dotaznících jsme proto zjišťovali, proč vůbec lidé kupují povlečení: roztrhalo se staré, dárky pro příbuzné nebo si prostě chtějí udělat radost. A my jsme si řekli, že Goldea bude budit emoce a radost. Proto jsme začali tvořit autorské motivy inspirované jarem, létem, podzimem a Vánocemi. Lidé na naše kolekce čekají.

Naše cílovka jsou ženy ve věku 35 až 50 let, které nakupují emočně. Ukazujeme jim inspirace a vizualizace ložnic. Jelikož nakupují pro radost, a ne z nutnosti nejlevnější zboží, cenová citlivost u nás není tak vysoká. Jsme emoční značka a budujeme lovebrand.

Mnoho obchodníků podporuje emoční a impulzivní nákupy slevami, vy sám ale moc slevy neuznáváte. Jak s tím pracujete?
Hodně obchodníků slevy poskytuje kvůli tomu, aby naplnili své byznysové cíle. My na to nejsme odkázáni. Místo abychom šli v jedné zemi brutálně do hloubky, otevíráme další trhy a rozšiřujeme se tak do šířky, díky čemuž rosteme. Vstupy umíme dělat velmi efektivně, v Německu jsme v plusu po půl roce od spuštění. Letos jsme kromě toho vstoupili do Rakouska a Nizozemska, což jsou obrovské trhy, a máme kam růst.

Expanze ale vždy přináší určitý defokus, když se věnujete jedné zemi, ostatní jdou stranou, což teď u nás pociťuje Česko. Vidíme zde obrovskou příležitost, protože konkurence přešlapuje na místě. I proto chceme od příštího roku spustit televizní kampaň na posílení brandu. A kromě toho půjdeme víc do hloubky v zemích s největším potenciálem.

V kontextu expanze vám má pomoct také stavba vlastního zázemí pro celý provoz e-shopu včetně skladu a kanceláří. Jak se projekt vyvíjí?
Byznysově je to úplná hloupost, investice za sto milionů nám nedává matematický smysl, ale i tak jsem ji chtěl. V Otrokovicích, kde jsme si koupili pozemky, ale změnili územní plán, a my aktuálně nemůžeme náš záměr postavit.

Foto: Goldea

Povlečení Goldea

Jak na to reagujete?
Byla to drahá zkušenost, ale posune nás to. Beru to jako znamení – chceme být evropská značka, proto nemůžeme být v Otrokovicích, ale časem někde na tepně u Brna nebo Olomouce. Příští rok se na další dva roky stěhujeme do pronajatých prostor ve Zlíně.

Takže vlastní firemní sídlo a provoz stavět nebudete?
Teď určitě ne. Do dvou let si postavíme sídlo s administrativní budovou, vývojovým hubem a kavárnou. Chci za sebou nechat odkaz – krásný areál pro zaměstnance s parkem, vodním dílem a kavárnou, který bude lidi inspirovat. Sklad a expedici oddělíme do logistického parku v nájmu, abychom z budovy za dva roky nevyrostli.

Co je teď pro Goldeu největší výzvou?
Jednoznačně hledání dodavatelů látek, kteří nám budou stačit. Naše evropská tiskárna nám dodává téměř dva miliony metrů látek ročně a nestíhá. Budeme muset hledat v Turecku a Asii. Druhou výzvou jsou chybějící švadleny. Máme 60 švadlen, ale stárnou. Oslovujeme velkokapacitní dílny v Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Zároveň rozbíháme hledání možností, co se týká automatizace, a do budoucna musíme zautomatizovat i šití, protože školy pro švadleny téměř neexistují. Aktuálně dokončujeme digitalizaci současných šicích dílen, což nám zefektivní současnou výrobu.

A co je největší výzvou pro vás osobně?
Odhadnout moment, kdy svou energií a srdcem začnu firmu brzdit. Největší výzvou je pro mě stáhnout se z operativního řízení, dát důvěru managementu pod sebou a nechat si na starosti jen design a vizi.