Software ještě před pár lety vznikal téměř výhradně uvnitř interních vývojářských týmů nebo na objednávku u agentur, což generativní AI výrazně mění. Kdokoliv dnes dokáže pomocí umělé inteligence během několika dnů vytvořit funkční aplikaci nebo systém. Znalost byznysu, která se dříve přes několik lidí překládala do technického zadání, se může dostat do produktu mnohem příměji. To ale neznamená, že vzniká svět bez vývojářů. Spíš se může zásadně proměnit jejich role. Jakým způsobem?

Vibe coding zpřístupnil tvorbu softwaru lidem, kteří by ještě nedávno neuměli napsat jediný řádek kódu. Dokud vzniká jednoduchá aplikace, výsledky mohou být překvapivě dobré. Problém může nastat, když se z experimentu stane součást běžného provozu firmy. Přibývají uživatelé, přístupová práva, zákaznická data, integrace, výjimky a návaznosti na další systémy.

Aplikace navenek stále funguje, ale pod povrchem roste logika, které už nikdo ve firmě úplně nerozumí. Jedna zdánlivě malá změna pak může rozbít něco na úplně jiném místě. AI totiž dokáže kód vytvořit, nepřebírá ale odpovědnost za to, že bude bezpečný, srozumitelný a udržitelný. Tady dnes vede hranice mezi působivou ukázkou a softwarem, na který se firma může skutečně spolehnout.

Foto: MeguMethod

Zakladatelé MeguMethod Miroslav Voda, Vratislav Zima a Daniel Rutkovský

Budoucnost vývoje proto nemusí spočívat v tom, že AI převezme práci programátorů. Pravděpodobnější je, že vývojáři postaví technický základ, architekturu, testy a bezpečnostní mechanismy. Určí, do kterých částí systému lze zasahovat bez většího rizika a které musejí zůstat chráněné.

Role vývojáře se tím neposouvá do pozadí, ale k tomu nejcennějšímu: architektuře, bezpečnosti, řešení složitých problémů a odpovědnosti za celek. Nejde o autonomní vývoj bez vývojářů, ale o přesunutí části práce k lidem, kteří nejlépe znají zákazníky a provoz firmy, aniž by zároveň museli sami nést celé technické riziko.

Právě to je jeden z největších posunů, které se ve vývoji softwaru za poslední roky odehrály. Něco podobného už proběhlo v dalších oborech. Webové redakční systémy umožnily marketérům upravovat obsah bez zásahu programátora. Nástroje jako Figma otevřely část produktového návrhu širším týmům. Cloud odstranil nutnost vlastnit fyzickou infrastrukturu. Generativní AI může stejným způsobem posunout hranici toho, kdo dokáže rozvíjet samotnou aplikaci.

Jde o nový model App as a Service (AaaS). První verzi aplikace postaví vývojový tým společně s architekturou, testy a pravidly pro nasazování změn. Zdrojový kód následně přebírá klient a další úpravy může vytvářet s AI sám. Zásadnější změny před spuštěním kontroluje automatizovaná pipeline i člověk.

Na rozdíl od modelu SaaS – kdy tvůrci softwaru jeden model nabízeli tisícům zákazníkům, kteří se mu ale museli přizpůsobit –, AaaS tento princip obrací. Nesdílíte s ostatními výsledný produkt, ale infrastrukturu, bezpečnostní standardy a způsob, jakým se software staví a udržuje. Samotná aplikace přitom zůstává vytvořená pro vaši firmu a postupně ji přebíráte do vlastních rukou.

Prvním klientem, se kterým jsme tento model v MeguMethod v praxi vyzkoušeli, je brněnská digitální účetní firma Rocketas. Potřebovala vlastní interní nástroj, ale zároveň měla v týmu člověka, který jej chtěl po spuštění dál aktivně rozvíjet. Během spolupráce se ukázalo, že právě jeho autonomie je jednou z největších výhod celého modelu. Nikdo z našeho týmu totiž nemůže znát provoz Rocketas a potřeby jejich zákazníků tak dobře jako oni sami.

Model AaaS má své hranice. Čím víc skryté byznysové logiky aplikace obsahuje a čím vážnější následky by měl její výpadek, tím méně prostoru lze přenechat AI a netechnickému týmu. Systém obsluhující statisíce uživatelů nebo řídící kritickou část firmy potřebuje dedikovaný vývojový tým.

Nejlépe model funguje u jasně vymezených aplikací: interních provozních nástrojů, zákaznických portálů nebo vlastních digitálních prodejních kanálů. Zároveň musí být uvnitř firmy někdo, kdo má chuť a kapacitu produkt dál rozvíjet. Nemusí to být vývojář, ale například produkťák, marketér nebo člověk z provozu.

Největší změna díky tomu nakonec nemusí nastat uvnitř technologických firem, ale v tradičních oborech. Ve výrobních, servisních, účetních nebo distribučních firmách existuje řada procesů, kterým hotový software nevyhovuje a klasický vývoj by se pro ně nikdy ekonomicky nevyplatil, protože jeho cena byla vůči očekávanému přínosu příliš vysoká.