Autonomní letectví zažívá boom. Největší překážkou pro oblohu bez pilotů je ale paradoxně sám člověk

Možná vás to také někdy v letadle napadlo. Co kdyby v kokpitu vůbec neseděl člověk? Zatímco na silnicích se autonomní auta začínají pozvolna pohybovat, na nebi se zatím vyčkává. A to i přesto, že na něm nejsou žádné přechody pro chodce, žádné semafory a vzdušný prostor má jasně daná pravidla. Myšlenka letadla bez pilota v lidské mysli nicméně pochopitelně vzbuzuje mnohem větší respekt.

Představa letadla bez pilota ale už není jen námětem sci-fi. V posledních měsících přibývá projektů autonomního létání a do vývoje se pouštějí jak technologické startupy, tak zavedené letecké společnosti jako Boeing.

Významný milník nedávno předvedla americká společnost Joby Aviation. Její upravený letoun Cessna Caravan absolvoval historicky první plně autonomní přelet napříč Spojenými státy. Stroj urazil 5 150 kilometrů z Kalifornie až do Severní Karolíny. Proletěl nad desítkou amerických států a veškeré úkony spojené s řízením zvládl samostatně, od pojíždění po ranveji přes vzlet až po přistání.

Na palubě sice seděl pilot pro případ nouze, za celou dobu letu ale na ovládání ani jednou nesáhl. Provoz letounu na dálku sledovali operátoři, kteří ho dokázali kontrolovat i ze vzdálenosti několika tisíc kilometrů.

Příběh nicméně zároveň ukazuje, v jak zvláštní fázi se celý obor nachází. Přestože firma předvedla významný technologický milník, její akcie se na newyorské burze letos propadly o bezmála 60 procent a zpráva o přeletu napříč Amerikou s nimi výrazně nepohnula. Investoři totiž vědí, že předvést technologii při testování je jedna věc, ale uvést ji do běžného, přísně regulovaného provozu věc druhá.

To však neodrazuje startupy, které na to jdou z jiné strany. Namísto vývoje nových a drahých letadel sázejí na to, že autonomní systémy dokážou instalovat do strojů, které už dnes běžně létají. Příkladem je Reliable Robotics, který založili bývalí inženýři ze společnosti SpaceX. Firma nedávno získala dalších 115 milionů dolarů, čímž její hodnota překročila hranici jedné miliardy dolarů.

Strategie této firmy je spíše postupná a pragmatická. Místo toho, aby firma rovnou odstranila pilota, postupuje po krocích. Její první produkt, u něhož se očekává certifikace během 18 až 24 měsíců, funguje jako pokročilý autopilot. Zvládne spouštění motorů, pojíždění, vzlet i přistání, pilot ale zůstává v kokpitu a systém ovládá prostřednictvím dotykové obrazovky. Teprve v další fázi, která je prý nejméně tři roky vzdálená, by se měl pilot přesunout z paluby do řídicího střediska na zemi.

Podobným směrem míří i další společnosti. Boeing prostřednictvím své dceřiné firmy vyvíjí plně elektrický autonomní letoun určený pro přepravu cestujících, zavedený výrobce Textron Aviation zase spojil síly se startupem Merlin a představil koncept autonomní nákladní verze letounu Cessna SkyCourier. Jeho tvůrci dokonce zkoumají i možnost odstranit kokpit a využít uvolněný prostor pro náklad. V přední části letadla by tak mohl vzniknout další úložný prostor a systém nakládání zboží přes příď.

Výrobci to tak sice zkouší vícero směry, v jednom se však shodují. První vlnu autonomní revoluce totiž cestující na vlastní kůži vůbec nemusejí zaznamenat.

Bezpilotní stroje se nejprve mohou prosadit v oblastech, kde je důležitější efektivita a bezpečnost než ochota cestujících svěřit svůj život letadlu bez pilota na palubě. Řeč je o nákladní dopravě, zásobování odlehlých regionů, přepravě zdravotnického materiálu nebo vojenské logistice.

I kdyby však postupem času inženýři vyřešili všechny technické problémy a úřady vydaly potřebná povolení, zůstane ještě jedna zásadní překážka: lidská psychika.

Dnešní letadla sice dokážou za určitých podmínek přistávat automaticky i při velmi špatné viditelnosti, přítomnost pilota v kokpitu má ale pro cestující také psychologický význam, což potvrzují i nedávné studie. Lidi uklidňuje vědomí, že v přední části letadla sedí člověk, který může v případě problémů zasáhnout.

Důležitá je rovněž otázka nečekaných krizových situací. Počítač dokáže přesně následovat algoritmy a letový plán, co se ale stane, když nastane situace, se kterou programátoři nepočítali? Slavné přistání kapitána Chesleyho Sullenbergera na řece Hudson ukazuje, jak důležitý může být lidský úsudek, schopnost improvizace a rychlé rozhodování.

Další otázkou je samotná role člověka v částečně automatizovaném prostředí. Pokud pilot většinu času pouze sleduje obrazovky a do řízení zasahuje jen výjimečně, hrozí, že při náhlém selhání techniky nebude dostatečně připraven okamžitě převzít kontrolu.

Letecká doprava tak stojí na prahu významné proměny. Namísto toho, aby piloti ze dne na den zmizeli, se pravděpodobně bude postupně měnit jejich role. Vedle řízení budou stále důležitější dohled nad systémy a schopnost řešit nečekané situace. Ale teprve až autonomní nákladní letadla nasbírají rozsáhlé provozní zkušenosti a technologie získá potřebná povolení, může se naplno rozvinout debata o přepravě cestujících bez pilota na palubě.