Ledové sprchy, přerušované půsty a sledování spánkových cyklů přes chytré prsteny. Téma optimalizace vlastního zdraví a produktivity dnes rezonuje napříč byznysem. Když se ale podíváme do Zlína ve 20. a 30. letech minulého století, zjistíme, že Tomáš Baťa tyto principy praktikoval už tehdy. Neznal moderní doplňky stravy, přesto dokázal své tělo i mysl udržet ve špičkové kondici. „Klíč k jeho energii neležel v laboratořích, ale na talíři,“ říká Gabriela Končitíková, ředitelka Nadace Tomáše Bati a autorka nové knihy, která tyto souvislosti odkrývá.

Publikace Kuchařské umění první dámy Zlína: Recepty Marie Baťové, kterou nadace vydala, přináší 99 autentických prvorepublikových receptů. Pro lidi z byznysu ale může posloužit spíš jako případová studie o tom, jak propojit osobní wellbeing s vysokým pracovním tempem. Baťa neuznával drastické diety ani asketické omezování. V mládí zažil období nedostatku, a možná proto si jídla hluboce vážil. Sledoval jeho výživovou hodnotu stejně pečlivě jako efektivitu strojů ve svých továrnách.

Byl zastáncem vydatných snídaní, dostatku bílkovin a striktního pitného režimu. Dokonce tvrdil, že strach a napětí je možné z těla jednoduše „odplavit“ vodou – a dnešní vědecké poznatky mu dávají za pravdu, že správná hydratace pomáhá snižovat hladinu stresových hormonů. Zatímco Tomáš Baťa řešil systém, jeho žena Marie řídila menu. Oblíbené recepty sbírala do sešitů s jednoduchým nápisem „Kuchařské předpisy“, které psala nejen česky, ale i francouzsky a anglicky, a prokládala je výstřižky ze světových novin.

„Marie byla spolutvůrkyní baťovského fenoménu. V Baťově vile organizovala obědy a večeře pro významné delegace z celého světa,“ líčí Končitíková. Díky znalostem světových trendů dokázala připravit menu na míru tak, aby se zahraniční hosté cítili okamžitě přijatí. Nešlo o okázalost, ale dnešními slovy o „personalizovaný přístup a službu“.

„Pokud bychom použili současný slovník, dalo by se říci, že Tomáš Baťa praktikoval určitou formu biohackingu,“ vysvětluje Končitíková. „Nešlo mu však o maximalizaci výkonu za každou cenu. Péče o stravu, spánek, pohyb nebo duševní hygienu pro něj byla především otázkou sebehodnoty,“ dodává.

Zlínský vizionář například striktně vyžadoval, aby si člověk alespoň jedno jídlo denně dopřál v naprostém klidu, bez vyrušování a v příjemné společnosti. Zdraví pro něj podle autorky nebylo pouhým prostředkem k vyšším ziskům, ale základem spokojeného života. Když později firma zajišťovala stravování pro tisíce zaměstnanců, Baťa otevřeně kritizoval, že lidé často šetří právě na tom, co je jejich základním zdrojem energie.

Hovězí steak na pařížský způsob podle Marie Baťové
Doba přípravy: 30 minut Doba vaření: 5 minut Doba pečení: 30 minut

Foto: Nadace Tomáše Bati

Hovězí steak na pařížský způsob

Ingredience
800 g vysokého roštěnce (4 steaky po 200 g), 80 ml oleje, 600 g brambor, 150 g másla, 400 ml hovězího vývaru, 250 ml červeného vína, 200 g zeleného chřestu

Postup
Na pánvi s olejem zlehka opečeme steaky z obou stran i po bocích. Poté je přendáme do pekáče. Na stejné pánvi, kde se opékalo maso, připravíme omáčku. Do výpeku přidáme máslo, víno a vývar a necháme vařit asi 5 minut, aby se chutě propojily. Omáčku nalijeme na maso v pekáči. Brambory nakrájíme nadrobno, chřest rozdělíme na špičky a obložíme jimi maso. Pekáč zakryjeme a vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C. Pečeme přibližně 30 minut. Podáváme maso společně s brambory a chřestem, které se pekly spolu s ním.

Ke stejnému stolu, kde seděli světoví politici a byznysmeni, však Tomáš Baťa pravidelně zval i řadové spolupracovníky z továrny. Nerozlišoval lidi podle postavení, ale zajímal ho jejich charakter. Společný oběd v klidném prostředí vily se tak podle ředitelky nadace stal přirozeným nástrojem budování firemní kultury a vzájemné úcty.

Když v roce 2018 tyto ručně psané sešity po desítkách let přicestovaly v dřevěných bednách z rodinného archivu zpět do Zlína, čekala tým nadace mravenčí práce. Recepty bylo nutné vyzkoušet v praxi a zjistit, zda s tehdejšími postupy a vlastnostmi surovin obstojí i u současných strávníků. To s nadsázkou glosuje Jakub Malovaný, PR a projektový manažer nadace, podle kterého sice pokrmy na papíře „vypadaly téměř příšerně, ale po uvaření chutnaly skvěle“. Ukázalo se totiž, že Marie Baťová sázela na jednoduchost a čistou chuť základních surovin, které překvapivě přesně odpovídají dnešním trendům.

V jejích zápiscích se odráží například nečekaná střídmost v používání cukru. Mnohé receptury by tak dnes bez větších úprav prošly filtry moderního low-carb stravování. Ještě výrazněji však z kuchařky vystupuje tehdejší přirozená zero-waste filozofie a udržitelnost. Marie vařila v době, kdy v kuchyni prakticky nevznikal odpad. Běžné bylo maximální využití všech surovin a zpracování celého zvířete včetně vnitřností nebo méně populárních částí, které doplňovaly dnes často opomíjené kroupy, luštěniny a sezónní lokální produkty.

Poctivý přístup bez náhražek fascinuje také Júliuse Löfflera, šéfkuchaře zlínské restaurace La Villa, oceněné michelinskou hvězdou, který novou knihu pokřtil. Podle něj měla domácí kuchyně první dámy Zlína za úkol rodinu nejen pohostit, ale i reprezentovat a v moderním provedení představuje skutečnou inspiraci pro celý obor.

„Dobové receptury jako hovězí steak na pařížský způsob s chřestem, pórkový koláč s tvarohem a sýrem nebo fašírované srnčí filety ve smetanové omáčce s kapary a citronovou kůrou by mohly konkurovat menu těch nejlepších současných zážitkových restaurací,“ říká.

Představení knihy s 99 recepty je součástí celoročního projektu Baťa 150, kterým si nadace připomíná století a půl od narození nejslavnějšího zlínského rodáka. „Cílem projektu není pouze historická reflexe, ale otevření veřejné debaty o tom, zda mohou principy, na nichž tehdy vyrostla globální firma, obstát v dnešním zrychleném a digitálním světě,“ vysvětluje Končitíková. „Stravování v podání Baťových ukazuje, že v mnoha věcech stačí přestat objevovat Ameriku a vrátit se ke kořenům, kde gastronomie znamenala celkový přístup k životu a úctě k sobě samému.“