Bitvu s AI jsme už prohráli, říká Petr Mára. Proč vydělává jen pár hodin týdně a proč hledá nudu?
Známý technologický tvůrce redefinuje svůj přístup k práci. Zjišťuje, že to nejdůležitější se dnes děje, když zrovna nedělá vůbec nic.
Nešel přehlédnout. Když Petr Mára přicházel na pódium vyprodané konference CzechCrunch Future, na krku se mu houpal pixelovitý digitální avatar z kolekce CryptoPunks. Pro neznalého asi relativně obyčejný přívěsek, jenže jejich nejnižší hodnota aktuálně přesahuje 1,5 milionu korun. A když kolem nich byla před pěti lety největší mánie, stály čtyřnásobek. Krátce předtím se debatovalo o bitcoinu a jeho ukládání do hardwarových peněženek. Petr Mára to se svým přívěskem vidí jinak. „Člověk by měl věci, které má, užívat a neschovávat je do trezoru. Snažím se užívat život, protože je limitovaný,“ prohlásil.
Potřeba nemít věci schované v šuplíku úzce souvisí s tím, jak dnes jeden z nejznámějších českých technologických tvůrců přemýšlí o blížící se budoucnosti. Zatímco dříve jeho práce spočívala v hlubokém pochopení složitých technologických konceptů a jejich následném vysvětlování publiku, dnešní překotný vývoj umělé inteligence tento model nabourává.
Sám každé ráno po otevření sítě X naráží na záplavu novinek, která i v něm jako člověku v technologiích protřelém vyvolává pocit, že mu vývoj utíká mezi prsty. Tuto realitu ale přijal. Sleduje situaci spíše optikou blížící se redefinice člověka v době, kdy stroje přebírají doménu, na které si lidstvo donedávna zakládalo nejvíce. „Nikdo z nás tady není chytřejší než umělá inteligence, kterou máte ve svém telefonu. Tuhle bitvu už jsme dávno prohráli,“ míní Petr Mára.
Otázkou podle něj je, co to pro nás lidi znamená do budoucnosti. Současný technologický skok vnímá jako revoluci srovnatelnou s příchodem zemědělství nebo industrializace. Historicky byla hodnota člověka v kmeni definována jeho fyzickou silou. Později, s nástupem strojů, začala hrát prim schopnost se stroji operovat a budovat hodnotu kombinací rukou a hlavy. Informační éra následně vyžadovala inteligenci ke zhodnocení situace a plánování.
Tato dovednost ale podle Máry brzy přestane stačit. Klíčová bude naopak schopnost vidět trendy, chápat vzorce a umět stroji správně formulovat zadání. Pokud člověk ztratí schopnost artikulovat vlastní myšlenky, nedokáže z technologie dostat relevantní výsledek. Nechat umělou inteligenci dělat veškerou práci přitom považuje za zásadní chybu – ztrácíme tím totiž vnitřní hodnotu, která nás často definuje.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Řada z nás je definovaná svojí prací. Kdo vlastně jsem, když už tohle nedělám?“ ptá se řečnicky. Sám to v poslední době okusil na vlastní kůži mnohokrát. „Od chvíle, kdy jsem si uvědomil, že nástroje jako NotebookLM dokážou vysvětlit složité PDF lépe než nějaký Mára na YouTube, prošel jsem několikrát pocitem ztráty sebehodnoty a hledáním, v čem je vůbec můj přínos,“ přiznává. Kompletní nahrazení sebe sama si ostatně vyzkoušel i v praxi.
Pro jednoho klienta vytvořil placenou přednášku ve francouzštině tak, že nechal svou českou verzi jen přeložit a vygenerovat přes platformu HeyGen, čímž stvořil svou francouzskou kopii. „Skvělý a jednoduchý byznys, ale uvnitř z toho nic nemáte,“ popisuje své zjištění. Vydělávat peníze relativně bez práce totiž podle něj nemusí být tak skvělé, jak to může znít.
Fotogalerie: CzechCrunch Future 2026
CzechCrunch uspořádal první ročník konference Future, která ukázala budoucnost v čele s umělou inteligencí na jednom místě. Do Křižíkových pavilonů na pražském Výstavišti dorazilo více než 900 návštěvníků a bylo beznadějně vyprodáno.
Na vlastní kůži se mohli potkat s roboty, bez znalostí programování si nakódovat aplikaci a také si poslechnout přední osobnosti ze světa byznysu, kreativního průmyslu i třeba medicínských technologií.
„Do budoucna nás možná čeká nepodmíněný příjem, ale mít peníze za nic nás totálně zabije. Z hlediska sebehodnoty je to strašné. Potřebujeme symbolicky ulovit zvěř a nakrmit se. Práci prostě potřebujeme pro svůj seberozvoj,“ je přesvědčen Petr Mára, který na YouTube a sociálních sítích oslovuje statisíce lidí a sám o sobě říká, že většinu svého života tráví pozorováním, jak technologie mění člověka.
Nástup AI do profesního života přirovnává k jízdě v elektromobilu se zapnutým autonomním řízením. Systém jede z bodu A do bodu B víceméně sám, ale řidič musí mít ruce připravené na volantu a sledovat cestu. Udržet pozornost v momentě, kdy za vás řídí stroj, je paradoxně mnohem náročnější než vůz fyzicky ovládat. Většina lidí se podle něj v budoucnu přesune z fáze, kdy práci přímo vykonávají, do fáze, kdy na ni pouze dohlížejí.
Výhodu v této nové éře mohou mít paradoxně lidé s většími životními zkušenostmi, protože dokážou lépe chápat kontext. Zároveň je ale často brzdí jejich vlastní ego. „Vidím spoustu chytrých lidí, kteří AI shazují, protože nabourává jejich sebehodnotu. My starší už overthinkujeme všechna možná rizika, a tím pádem spoustu věcí ani nezkusíme,“ říká osmačtyřicetiletý influencer.
Mladá generace naproti tomu tyto mentální bariéry podle něj ještě nemá. Nezná sice klasické postupy a staré nástroje, ale plně se soustředí na výsledek. „Mladý člověk zná jen cíl. Sice neumí používat staré nástroje, ale díky AI je schopný dostat se mnohem dál a úplně jinou cestou, kterou by ten člověk s egem nikdy nešel,“ míní Petr Mára.
V poslední době Petr Mára zásadně překopal i vlastní pracovní rytmus. „Mám pár hodin týdně, kdy reálně pracuju, přináším hodnotu a vydělávám peníze. Pak mám spoustu času, který je plonkový,“ říká s tím, že záměrně vyhledává stav, kterému říká návrat k zevlování a nudě. „Takové to nicnedělání, kdy jsi v koloně v autě a jen necháš hlavu plynout bez podcastu, jsou ty nejdůležitější okamžiky. V tu chvíli tě napadají věci a všechno se to v hlavě spojuje.“
Upozorňuje přitom na nebezpečí neustálé snahy o produktivitu. „Celý život jedeme v módu, kdy pořád nad něčím analyticky přemýšlíme. Tím ale nevymýšlíš nové věci, jen analyzuješ A, B a C,“ varuje s tím, že dnešní společnost má kvůli sociálním sítím a dopaminu nebezpečně málo prostoru dostat se sama k sobě. Sám se tak smířil s paradoxním výsledkem: „Jsem tedy strašně neefektivní, ale víc v míru sám se sebou.“
