I když nemusel, jeden z nejúspěšnějších českých venture kapitálových fondů Credo Ventures se rozhodl, že od investorů vybere méně peněz, než by býval zvládl. „A současné dění na trzích spojené s nejistotou a krizí do toho dobře zapadlo,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Ondřej Bartoš, jenž si teď může se společníky dovolit chvíli čekat a v investiční aktivitě zpomalit. To se ale paradoxně neděje, od dubna již fond realizoval deset investic, a to se teprve rozbíhá.

V poslední době poslal peníze například do startupu Better Stack, podílel se na historicky nejvyšší české investici v rané fázi do projektu Talkbase a podpořil také Mewery, které pěstuje maso v laboratoři. Minulý týden se navíc objevila velká zpráva, že se česko-slovenský startup Around, který Bartošův fond taktéž podpořil, prodal za rekordních několik miliard korun. Taktéž před týdnem pak i samo Credo oznámilo završení fundraisingu pro nový fond ve výši 75 milionů eur, v přepočtu asi 1,8 miliardy korun.

Investování přitom probíhá již v jiném režimu. Credo Ventures totiž představilo i personální novinky, kdy z pozic partnerů odešli Andrej Kiska a Vladislav Jež a jejich místa doplní Guillaume Fournier, Maciej Gnutek a Karolína Mrozková. Bartoš v rozhovoru mluví o těchto změnách, novém fondu, dění na trhu i o vývoji akcií UiPath, což byla pro Credo ta vůbec nejúspěšnější investice.

Váš třetí fond měl velikost bezmála 100 milionů eur, čtvrtý pouze 75 milionů eur. Je to kvůli situaci na trhu, kdy investoři nechtějí investovat do rizikových věcí, nebo šlo o vědomé rozhodnutí?
Bylo to vědomé rozhodnutí. Už když jsme začali koncem loňského roku čtvrtý fond plánovat, věděli jsme, že ho nechceme mít ještě větší než předchozí. Už u třetího fondu jsme došli k tomu, že byl o něco větší, než by nám vyhovovalo. Je to samozřejmě zajímavé dilema a velké pokušení, protože když jste ve venture kapitálu úspěšní, tak stávající investoři mají tendenci s vámi pokračovat a navyšovat své vklady do dalších fondů, navíc se přidávají noví. Vybrat peníze do dalšího fondu tedy i pro nás bylo výrazně lehčí, obzvlášť když jsme začínali před rokem, kdy bylo všude hodně peněz a panovaly optimistické výhledy.

Nakonec jste ale pokušení odolali a čtvrtý fond udělali menší…
Věděli jsme, že se nechceme posouvat z investování do startupů v raných fázích, tedy pre-seedu, seedu a série A. zároveň jsme nechtěli expandovat geograficky, náš region známe a příležitostí na něm je dost. Z toho plynulo rozhodnutí, že čtvrtý fond by měl být menší než třetí fond, původní plán byl nabrat jen 60 milionů eur. Tím by se přiblížil našemu druhému fondu, který nám zatím fungoval nejlépe a v němž jsme se i nejlépe cítili. S tím jsme šli na trh, kde jsme velmi brzy zjistili, že takový objem získáme snadno.

Navíc jsme se rozhodli, že do čtvrtého fondu dáme oproti standardním zvyklostem relativně velkou částku sami, což jsme si mohli dovolit i proto, že se předchozím fondům dařilo dobře. Jako partneři jsme do fondu vložili přes deset procent. Dlouhodobě se přitom za standard na trhu považují zhruba dvě procenta. A byť toto číslo v poslední době roste, zdaleka nebývá tak vysoké.

To ukazuje vaši velkou důvěru v sebe sama. Počítáme, že na to slyšeli i investoři?
Jednoduše našemu čtvrtému fondu věříme, jsme přesvědčení, že náš region má pořád velký potenciál. Původně plánovaný objem 60 milionů jsme dokázali vybrat za pár měsíců a nakonec jsme se rozhodli cílovou částku zvýšit na 75 milionů eur, což byl pevný strop, přes který jsme už nechtěli jít. Vývoj situace v letošním roce nám do našeho rozhodnutí dobře zapadl. Jsem rád, že jsme nevybrali 100 nebo 150 milionů eur, protože byť investorské poučky tvrdí, že v krizi se má o to víc investovat, tak dnes vidíme, že trh je bláznivý, rozkolísaný a nejistý. My si teď můžeme dovolit chvíli počkat a klidně v naší investiční aktivitě zpomalit, zatímco budeme dění bedlivě pozorovat.

Je součástí čtvrtého také Evropský investiční fond (EIF), který byl u vašich dvou předchozích fondů?
Není. Byl to přátelský rozchod, moc nám pomohli ve Fondech 2 a 3. Jejich úkolem je podporovat ekosystém, což se jim v případě Credo Ventures, myslím, povedlo.

Když se bavíme o velikosti fondu, platí i u vás, že u každé investice musíte mít napočítaný scénář, kdy vám potenciálně zaplatí celý fond? Právě vyšší objemy pak investorům více svazují ruce…
Měříme to tak a je pravda, že se investuje o kousek lépe, když je celková velikost fondu menší. Když jsme začali čtvrtý fond namýšlet, říkali jsme si, že nám někdy utíkají příležitosti a zakladatelé, kteří se nám líbí, ale jejich potenciál není stát se jednorožcem, ale třeba jen polovičním jednorožcem s valuací ve stovkách milionů dolarů. Ve středoevropském kontextu jsou to pořád hodně úspěšné příběhy. Vybudovat firmu, která má hodnotu 300 nebo 400 milionů dolarů, je krásná věc, pro zakladatele a členy týmu jde o život měnící situace a pořád prospívají trhu. Měli jsme pocit, že pár z našich „ne“ ve třetím fondu bychom rádi udělali, akorát jsme neviděli potenciál, že by nám vrátily sto milionů eur.

O které firmy například šlo?
Našli bychom jich víc, ale napadá mě například Integromat nebo Corona Render. To jsou příklady krásných příběhů šikovných zakladatelů, kde jsme ale viděli potenciál o něco menší, než by tak velký fond potřeboval.

S novým fondem jste v Credu zároveň oznámili personální změny – dva z partnerů po relativně dlouhé době odcházejí, přicházejí tři noví. O jak velké změny pro vás jde?
Jsou to pro nás jistě velké změny. Andrej Kiska si chce zkusit vlastní startup, Vlado Jež oznámil svůj záměr zvolnit už dříve, a tak jsme s Honzou Habermannem potřebovali doplnit partnerský tým. Guillaume Fournier byl logická volba, posledních několik let dospíval, pomáhal našemu startupu Pricefx a počítali jsme s tím, že se pak opět přesune k nám. Čtvrtého partnera jsme hledali i mimo Česko a potkali jsme se s Maciejem Gnutekem z polského Innovation Nest, který také hledal nové příležitosti, tak jsme si plácli.

Nakonec jste ale přibrali ještě pátého partnera. To bylo v plánu?
Byla to čistě oportunistická příležitost. S Karolínou Mrozkovou jsme se znali už pár let a letos v létě jsme si povídali o tom, že má po více než dekádě ve Spojených státech v plánu vrátit se do Evropy. Původně odjela do USA studovat, ve volném čase se věnovala modelingu a pak začala pracovat ve venture kapitálovém fondu White Star Capital. Strávila tam několik let, investovala v Americe i v Evropě a dotáhla to až na pozici těsně pod partnery fondu. Nyní se ale rozhodla vrátit a nám dávala vzájemná spolupráce velký smysl. Má hodně zkušeností z globálního působení, a navíc do Creda přinese ženský pohled, který nám tu doteď trochu chyběl, a otevírá nám úplně novou perspektivu na startupy a investování.

Technicky to znamená, že se budete nově dělit ne mezi čtyřmi, ale pěti partnery?
Je to tak, místo čtyř se dělíme v pěti, nic jiného se zásadně nemění. Zároveň je třeba doplnit, že Andrej Kiska i Vlado Jež jsou pořád aktivní ve firmách z předchozích fondů a také Guillaume, Maciej i Karolína pomáhají některým startupům, které již máme v portfoliu v předchozích fondech.

Chystáte se i díky novému partnerovi více rozkročit do Polska?
Sice jsme tam doteď neměli člověka, ale i v Polsku jsme už investovali. Máme za sebou například úspěšný exit startupu Displate.

Displate je ostatně zajímavý i proto, že investujete převážně do softwarových firem, ale tento startup vyrábějící kovové plakáty byl minimálně zvenčí takový výstřel jinam.
Je to pravda, ale když se podíváme na celou historii Creda, podobných výstřelů máme celou řadu. Investovali jsme také do FlexDogu, v říjnu jsme oznamovali investici do Mewery. Nevnímám tyto investice jako výstřely, od začátku hledáme nejlepší zakladatele a týmy, které se snaží rozlousknout nějaký problém na trhu s obrovským potenciálem, dosud to byly hlavně softwarové firmy, kde jsou takové případy nejčastější.

Poslední investice, které jste udělali, už jsou ze čtvrtého fondu?
Ano. Začínali jsme v dubnu, první byl Better Stack Juraje Masára a Veroniky Kolejakové, teď jich je už deset, což je překvapivě hodně.

Je to nejrychleji, jak jste kdy investovali?
Myslím, že ano. Na řadě z investic jsme pracovali již předtím, než se uzavřel nový fond, ale i tak je to relativně rychlé investování. Jednoduše jsme viděli hodně dostatečně dobrých příležitostí.

Na začátku rozhovoru jste přitom říkal, že nyní máte více času pozorovat, co se bude dít. Zároveň ale investujete nejrychlejším tempem, jaké jste kdy měli.
Je to paradox, ke kterému někdy dochází. Když máš luxus spousty času, tak se občas stane, že najednou vidíš daleko více věcí, než jsi čekal. Ten luxus času možná ještě oceníme v příštím roce nebo dvou, uvidíme, jak se budou trhy vzpamatovávat.

Kolik dalších investic s tímto fondem plánujete?
Myslím, že jich bude kolem třiceti. Třetí fond udělal dvacet devět investic. Vždy záleží na tom, kde uvidíme nejzajímavější příležitosti. Pokud budou v pre-seedu, tak jich pravděpodobně uděláme víc, pokud budeme investovat do pozdějších fází, tak asi méně.

Obecně se mluví o tom, že jsou investoři opatrnější, nebudou tolik rozhazovat. Jak to sledujete z vaší pozice jako jedni z nich?
Jestli bylo něco nepříjemné na investování v roce 2021, tak to byla nerozumnost. Zajímavé startupy získaly investici snadno během pár týdnů, někdy dokonce dnů. Investoři byli kompetitivnější než kdy předtím. I fondy, se kterými máme dobré vztahy, někdy měly tendence nás vytlačovat z kol. Celkově se dělalo výrazně méně due diligence a méně času se trávilo analýzou příležitostí. To bylo nepříjemné, protože rozhodování bylo iracionální a zatíženo emocemi.

Teď už se o investicích zase více přemýšlí?
Z tohoto pohledu je rok 2022 mnohem klidnější. Vracíme se zpátky k tomu, že si napřed dobře zanalyzujeme příležitost a pak teprve případně investujeme. Nejsme tolik tlačení do rychlých rozhodování. Mluví se o tom, že valuace na trzích šly spíše dolů. Myslím, že se to vztahuje více na pozdější fáze investování, v raných fázích to není tak hmatatelné. Je ovšem pravda, že ubylo to, čemu se dalo říkat bláznivá investiční kola z roku minulého nebo předminulého.

Jak často kontrolujete akcie UiPath? Od jeho vstupu na burzu se jejich cena zásadně propadla. Jak vás to ovlivňuje?
Jsem stále hluboce přesvědčen, že je to firma, která je dlouhodobě nesmírně zajímavá a pořád má před sebou obrovský potenciál. IPO přišlo v době, která nebyla úplně šťastná. Respektive tehdy ještě bylo vše poměrně optimistické, ale následovala celá řada okolností, kvůli kterým UiPath ztratil na burze zhruba osmdesát procent ze své hodnoty. Je to samozřejmě smutné, ale musím říct, že jsem se nikdy nedostal do situace, kdy bych kvůli UiPath špatně spal. Náš druhý fond ale stále drží významný balík akcií a jejich hodnota za poslední půlrok dramaticky spadla. Zpětně nemám dobrý pocit z toho, že jsme neprodali víc akcií, když byly na vrcholu.

Mohli jste prodávat? Stihla vám vypršet takzvaná lock up period, což je období po IPO, během kterého nemůže investor prodávat své akcie?
Určitě jsme mohli prodávat v době, kdy byla cena akcií výše než teď. Jak se uvolňovala lock up period, stihli jsme prodat část akcií za výrazně vyšší cenu než teď, ale pořád držíme menší část z objemu, který jsme měli před IPO. Věřím, že se akcie vzpamatují a UiPath ukáže, že je to kvalitní firma, akorát to asi bude pár let trvat.

Akcie tedy budete nadále držet a čekat?
Aktuálně své pozice držíme, ale teprve rozmýšlíme, co budeme dělat dál. Před vstupem na burzu jsme vedli řadu diskuzí, jak k tomu přistoupíme – jestli prodáme všechno před IPO, nebo budeme čekat, jak se situace vyvine. Scénářů je mnoho. A jelikož nemáme s řízením portfolií veřejně obchodovaných společností tolik zkušeností, mluvili jsme proto s daleko zkušenějšími fondy zejména ve Spojených státech a vyšlo nám, že jeden ze standardních přístupů je naplánovat si postupné prodávání určitého objemu akcií v pravidelných intervalech. S ohledem na trhy teď zbylé akcie držíme a věříme, že se cena brzy vydá vzhůru.

Už před rokem jsme se bavili o tom, zda budete mít do dalších let po takové investiční trefě stále stejnou motivaci. Pořád ji máte?
Věděli jsme, že chceme otevřít Fond 4 a věřím, že i Fond 5. Naší ambicí je, abychom Credo dostali do formy, ve které nás přežije. Nechceme, aby s námi Credo skončilo, ale aby to byl odkaz, který přetrvá. Sami zároveň cítíme motivaci, která pochází zevnitř a kterou úspěch UiPath nebo Productboardu vůbec neovlivňuje. Jsou to krásné příběhy, ale UiPath je už teď pro nás de facto ukončený, tak chceme další takový příběh. Na venture investování je nejlepší opojný pocit, když se nám podaří najít, zainvestovat a pomoct něčemu, z čeho se vyklube krásná firma. To je důvod, proč to děláme a co nás u toho pořád drží.