Strávil pět let v elitní vojenské jednotce a prošel sedmi bojovými misemi. Když ale Dino Mavrookas svlékl uniformu amerického námořnictva, jeho největší bitva teprve začala. Založil startup Saronic, který během pouhých tří let vystřelil na hodnotu přes devět miliard dolarů (skoro 200 miliard korun). Jeho chytrá robotická plavidla už americká armáda nasazuje do ostrých bojů, on sám má ale mnohem větší vizi. Nechce jen dodávat špičkové technologie, chce resuscitovat uvadající americký loďařský průmysl.

Mavrookas strávil v armádě celkem jedenáct let, z toho podstatnou část u těch nejlepších z nejlepších, v proslulém SEAL Team Six. Ten představuje absolutní špičku speciálních sil amerického námořnictva, určenou pro ty nejrizikovější protiteroristické a utajované operace po celém světě.

Když pak Mavrookas v roce 2015 armádu opustil a vrhl se do světa financí a soukromého kapitálu, mohlo to vypadat na klidný lukrativní civilní život. Jenže na jaře roku 2022 se s tímto místem nečekaně rozloučil. Zjistil totiž, že Amerika má obrovský a nebezpečně zranitelný problém.

Tím je podle něj schopnost stavět lodě. Zatímco Spojené státy dnes podle dat OSN, která interpretoval The Wall Street Journal, vyrobí méně než jedno procento globální produkce, Čína ovládá více než polovinu světového trhu. V praxi to znamená, že na každou jednu americkou loď připadá 230 těch čínských.

Běžný americký torpédoborec dnes navíc stojí dvě miliardy dolarů a jeho stavba trvá až devět let. Pokud by došlo k vleklému konfliktu v Pacifiku, USA by své ztráty zkrátka nedokázaly nahradit. Mavrookasovým řešením proto nebylo stavět další obří ocelová monstra, ale naopak záplavu malých, levných a chytrých strojů.

A tak v září roku 2022 vznikl Saronic. Začátky přitom vůbec neodpovídaly tomu, že by se tu rodila budoucí páteř americké námořní moci. První prototyp lodi, která ke svému řízení nepotřebuje člověka, sestavil Mavrookas a jeho tým z nafukovacího člunu z Amazonu. K němu postupně přidělali běžně dostupné motory, senzory a kamery a zkoušeli, co se stane. Z tohoto projektu se ale bleskově stal velký hráč, který dnes zaměstnává bezmála patnáct stovek lidí.

Foto: Saronic

Raketový růst z nafukovacího člunu na hodnotu 9,25 miliardy dolarů umožnily obří finanční injekce. Velké fondy v čele s Andreessen Horowitz do firmy poslaly už přes 2,6 miliardy dolarů. Zájem investorů má jasný důvod. Saronic totiž funguje jako technologický startup.

Mavrookasův tým vezme peníze, zaplatí výzkum, postaví hotový produkt a armádě prodává až funkční řešení připravené k okamžité výrobě. „Když velké zbrojovky říkají, že potřebují signál z trhu, většinou to znamená, že čekají na podepsanou smlouvu s financováním. My děláme pravý opak. Investujeme miliony vlastních dolarů do vývoje, nejdřív ty lodě postavíme a prokážeme jejich schopnosti, a pak je prodáváme,“ vysvětlil pro portál MarineLink svůj přístup Mavrookas s tím, že firma má navíc pod kontrolou hardware i software.

Mozkem je totiž vlastní softwarová platforma zvaná Echelon. Propojuje data ze senzorů s umělou inteligencí tak, že jediný člověk zvládne najednou koordinačně řídit klidně i sto plavidel, a to i v momentě, kdy nepřítel zcela zablokuje signál GPS. Samotné lodě navíc fungují jako skládačka. Během necelé hodiny lze vyměnit podobu paluby a z průzkumné lodi je rázem zásobovací plavidlo nebo úderná zbraň.

Konkrétní výsledky jsou vidět nejen ve finančních číslech, ale i v praxi. Letos v červnu vyslalo námořnictvo plavidlo Saronic Corsair do blízkosti Hormuzského průlivu, kde úspěšně zachránilo dva letce ze zříceného vrtulníku. O pár týdnů později zašla armáda ještě dál, nasadila hned tři tyto robotické čluny k nečekanému útoku na ponorkovou základnu Bandar Abbás v Íránu. Šlo o vůbec první bojovou operaci, při které americké síly použily námořní drony k ofenzivnímu úderu.