Po vojně nastoupil do firmy v Kroměříži, která se jako jedna z prvních v Česku věnovala systémům centrálního elektrického vytápění. Při přípravě nabídek pro zákazníky ho ale zarazilo, jak drahé jsou některé dovážené součástky. Třeba časové relé stálo dva tisíce korun – v přepočtu na dnešní peníze zhruba 20 tisíc. „Tak jsem ho rozebral a zjistil, že uvnitř není žádná atomová elektrárna,“ vzpomíná Jiří Konečný na okamžik, který odstartoval jeho miliardový byznys s Elko EP.

Už jako kluk trávil víc času s pájkou než s běžnými hračkami, později vystudoval mechaniku a elektroniku, takže navrhnout vlastní relé pro něj nebyl velký problém. Složitější bylo něco jiného – plastová krabička na nosnou lištu. Aby výrobek vedle západní konkurence obstál, musel dobře vypadat, a tak je mladý podnikatel nakupoval v Rakousku. „Právě obal přitom spolkl většinu nákladů,“ říká.

Samotná krabička tvořila až 80 procent ceny výrobku, a tak se rozhodl koupit vstřikovací formu za 150 tisíc korun, i když to znamenalo prodat svou Škodu Favorit. „Byla to velká oběť. Na druhou stranu už za dva roky jsem si koupil nové auto,“ líčí s úsměvem.

První relé, tedy elektrické spínače ovládané slabým proudem, vyráběl v garáži rodičů. „Byla to taková rodinná manufaktura. Táta byl hasič a několik dní v týdnu měl volno. Roznášel krabičky se součástkami sousedům, aby pájeli desky, a večer je zase vyzvedl. Já všechno otestoval, zabalil a odvezl zákazníkům. Vůbec mě nenapadlo, že z toho bude někdy byznys,“ pokračuje Konečný.

Od začátku podniká bez bankovních úvěrů, přestože připouští, že s cizím kapitálem mohla firma růst rychleji. „Rozhodně ale kvůli tomu na sebe nejsem naštvaný. Půjčky jsem prostě nikdy nechtěl. Tak jsem byl vychovaný,“ říká. Přiznává však, že občas by se úvěr hodil. Kvůli dlouhým dodacím lhůtám z Asie totiž musí objednávat součástky až na rok dopředu, což váže značné peníze.

Konečného společnost Elko EP loni utržila 1,25 miliardy korun a její EBITDA, tedy zisk před úroky, zdaněním a odpisy, dosáhla 85 milionů. „Letos bychom měli vyrůst asi o šest procent,“ pochvaluje si třiapadesátiletý zakladatel a šéf firmy v jedné osobě s tím, že během loňského roku sjelo z výrobních linek přes šest milionů relé a 20 milionů produktů celkově, včetně systémů pro chytré budovy. A to všechno pořád v Holešově u Kroměříže, kde všechno před téměř třiceti lety začalo.

Přesun výroby do levnějších zemí už Konečný několikrát odmítl. V holešovském závodě totiž většinu práce odvádějí stroje – míra automatizace dosahuje 80 procent. „Stěhování by nám žádnou zásadní úsporu nepřineslo. A nadto, robot zatím pořád nenahradí šikovné ruce ženy,“ směje se s narážkou na práci, která při kompletaci plastových krabiček stále vyžaduje určitou zručnost.

Foto: Elko EP

+1

Rozhodnutí držet výrobu v Evropě podle něj nahrává i vývoj na trhu. „Zákazníci jsou při nákupu zboží z Číny stále opatrnější. Navíc tam rostou mzdy, takže evropská výroba se postupně stává konkurenceschopnější, i když soupeříme s giganty jako Siemens, Schneider Electric nebo ABB,“ krčí Konečný rameny. Právě s nimi Elko EP pravidelně bojuje o zakázky, například při vybavování hotelů ve Spojených arabských emirátech.

„Bereme se jako jednička druhé ligy,“ usmívá se jediný majitel společnosti. I proto nepočítá s tím, že by jednou firmu jednoduše předal dětem. Manželka přitom pracuje v controllingu a nejstarší dcera vede vývoj softwaru a vývojové projekty. „Nicméně jestli si chceme dlouhodobě udržet krok s globálními hráči, bude nejspíš potřeba postupně přibrat silného strategického partnera, do jehož portfolia zapadneme,“ míní.

V Česku dnes Elko EP zaměstnává 250 lidí, z toho 230 přímo v Holešově. Zbytek tvoří obchodníci a vývojáři rozesetí po celé republice. Domácí trh přitom přináší jen 30 procent tržeb. Zbytek firma získává v zahraničí, kde postupně vybudovala síť vlastních poboček. První vznikla na Slovensku, později přibylo Německo, Maďarsko, Polsko, USA, Spojené arabské emiráty nebo Katar. „Vedle toho máme franšízové partnery v Kuvajtu, Bulharsku, Vietnamu a Indii. Dříve jsme působili také v Rusku, odkud jsme po začátku války odešli.“

Růst ale nestojí jen na vlastním vývoji – Konečný má za sebou i několik akvizic. V posledních letech koupil například tureckého specialistu na dotykové panely Astrum Technology či španělského výrobce spínačů a zásuvek BJC. „Obě společnosti dobře zapadly do našeho portfolia. Teď jednáme v Nizozemsku o převzetí firmy zaměřené na řízení spotřeby energie. Máme vyhlídnuté dvě a jednu z nich bychom chtěli koupit,“ hlásí.

Nejnověji firma zamířila i do jihovýchodní Asie, v Singapuru založila společnost Elko EP APAC. „Zpočátku bude fungovat jako distribuční centrum našich výrobků. Pokud se projekt osvědčí, chtěli bychom později rozjet výrobu také v Indonésii,“ plánuje Konečný. Na projektu spolupracuje se singapurskou společností Intellihub, která vyvíjí chytrá technologická řešení pro domácnosti, hotely i další budovy. Češi v novém podniku drží podílově nižší desítky procent.

Právě hotely dnes představují jeden z hlavních směrů dalšího růstu. „Trh chytrých domácností je stále přeplněnější a velkou část obsadily levné produkty. Proto se víc soustředíme na hotely,“ vysvětluje Konečný. Základem jejich řešení je termostat, na který navazují ovladače, pohybová čidla i software propojující jednotlivé pokoje s recepcí.

A přestože Konečný tráví velkou část roku na cestách mezi Evropou, Blízkým východem a jihovýchodní Asií, na způsobu, jak podniká, se za téměř tři desetiletí mnoho nezměnilo. Stejně jako na začátku odmítá růst za každou cenu i financovat podnikání úvěry. „A stejně rád se pořád vracím do Holešova,“ uzavírá.