Česká studentka biomedicíny na irské univerzitě zkoumá, jak pohnout s léčbou neplodnosti
Díky stipendiu od Nadace The Kellner Family Foundation vyrazila Eliška Pinterová do Austrálie i na Oxford. Znalosti chce přinést zpět do české vědy.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Když jako malá holka seděla v obýváku a sledovala s babičkou přírodopisné dokumenty Davida Attenborougha, nenapadlo ji, že se o pár let později dostane z jihočeské vesnice do laboratoří Oxfordské univerzity. Eliška Pinterová přitom sama sebe s nadsázkou označuje za typického vesničana, pro kterého byla i Praha zpočátku velkým městem. Dnes má za sebou studium biomedicíny na Trinity College v Dublinu, akademickou zkušenost z australského Melbourne, stáž v Oxfordu a říká o sobě, že jejím cílem je rozluštit stále častější záhadu lidské neplodnosti.
„Nedokázala jsem pochopit, jak je možné, že máme nejmodernější technologie, a přesto je čím dál více neplodných párů. Neplodnost je jako vrchol pyramidy, pod kterým je schovaná spousta příčin – a mě fascinuje je rozkrývat,“ říká mladá biomedička.
Její cesta ke špičkovému výzkumu vedla přes gymnázium v Písku, kde ji pro biologii a chemii nadchla místní učitelka. Díky ní se zapojila do programu Talent akademie, nahlédla do zákulisí nemocnic a uvědomila si, že chce propojit vědecký výzkum s praktickou medicínou. Dveře do světa se jí však neotevřely samy.
Už na základce ji během školního zájezdu okouzlil oxfordský kampus. Když se tam chtěla vydat studovat, narazila ale na finanční limity. Řešení nakonec našla v Irsku na Trinity College. Díky evropskému grantovému systému SUSI nemusela platit školné, vysoké životní náklady v Dublinu si však musela pokrýt sama.
První dva roky proto kombinovala studium biomedicíny s brigádami a neplacenými stážemi v laboratořích. „Nejvíce mi pomohlo, že jsem po nějaké době vždy změnila prostředí. Důležitý pro mě byl time management a propojování užitečného s prospěšným – s kamarády jsme se například chodili učit společně. A obrovským nabíječem energie je pro mě atletický klub. Po tréninku mám daleko větší motivaci zasednout ke skriptům,“ popisuje Pinterová, jak předcházela vyhoření.
Skutečné pitvy na druhém konci světa
Zásadní posun v jejím studijním rozletu přišel ve třetím ročníku. Získala podporu Nadace The Kellner Family Foundation a odjela na výměnný pobyt na Univerzitu v Melbourne, která patří mezi dvacet nejlepších na světě. Zde si mohla volně namixovat přímo medicínské předměty jako anatomii, neurovědu či farmakologii a dostala se až ke skutečným pitvám.
„Na obrázku v učebnici vypadá všechno krásně a přehledně. Pitvy mi pomohly pochopit, že v biologii sice předpokládáme nějaký standard, ale ke každému pacientovi je nutné přistupovat individuálně,“ vysvětluje. Právě v Austrálii poprvé zblízka viděla celý řetězec v praxi – od konkrétní nemoci přes její příčiny až po navazující laboratorní výzkum.
Na obrázku v učebnici vypadá všechno krásně a přehledně.
Praxi s reálnými pacienty si ověřila i na stážích v písecké nemocnici. Odtud pak zamířila na letní biochemickou stáž přímo do laboratoří v Oxfordu. „V nemocnici víte, že za každou zkumavkou je živý člověk a není tam prostor na experimenty. Oproti tomu v Oxfordu, který pro mě byl splněným snem, mě nadchla možnost zkoumat v multikulturním prostředí. Lidé jsou tam neuvěřitelně zapálení do výzkumu a navzájem si lidsky pomáhají,“ líčí.
V laboratořích by se chtěla ponořit hlouběji právě do problematiky reprodukčního zdraví. „Může to působit jako paradox v době, kdy celá planeta řeší Ozempic a co nejnižší váhu. Neplodnost je ale jako vrchol pyramidy, pod kterým leží hormonální rovnováha, metabolismus, stres i strava,“ popisuje. Ve svém výzkumu se tak posunula od sledování nízké hladiny železa u atletů až k syndromu RED-S (relativní energetické nedostatečnosti ve sportu), který má na plodnost přímý vliv.
Podpora od Nadace The Kellner Family Foundation pro ni prý neznamenala jen finanční pomoc, ale i vstup do silné komunity podobně smýšlejících talentů. Nadace již na cestu za vzděláním doprovodila přes tři stovky českých studentů, kteří zamířili na prestižní univerzity od USA a Velké Británie až po Švýcarsko, Nizozemsko, Dánsko či Rakousko.
I když má Eliška Pinterová za sebou akademickou zkušenost ze dvou kontinentů, její cílovou stanicí zůstává Česko. „Austrálie je sice skvělá, ale geograficky izolovaná, takže je tam náročnější navazovat mezioborovou spolupráci. Česko leží přímo v srdci Evropy a má obrovský potenciál. Chci se vrátit, propojit českou biomedicínu se světem a přispět k tomu, aby byla naše věda ve středu globálního dění,“ uzavírá.
