Byli právě osm set kilometrů za severním polárním kruhem. Už týden se v malé kajutě zaoceánského parníku léčili s covidem, když si dva manželé, bývalí advokáti, poprvé nakreslili na papír kontury svého nového života. Na Špicberkách je tehdy na tři měsíce uvěznila stávka aerolinek. Neměli ani mobilní signál, ale nepanikařili. „Řekli jsme si, že chceme auto, ve kterém se dá opravdu dlouhodobě žít a cestovat. A z něj budeme dokumentovat svět,“ vzpomíná Ondřej Dlouhý na důležitý moment, ze kterého jej a jeho ženu Veroniku Špornovou nakonec zachránil parník s německými turisty.

Obrat v životě taky nebyl hned. Oběma v té době úspěšně šlapaly vlastní advokátní kanceláře a bylo potřeba vytvořit plán, jak se ke svému snu přiblížit. Příjmy odkládali a investovali, snažili se využít příležitostí a v investicích se dále vzdělávat. Zjistili, že pro podobný způsob života už vlastně termín existuje – jde o koncept FIRE, což je zkratka pro Financial Independence, Retire Early. Jeho podstatou je extrémní skromnost, vysoká míra úspor a jejich disciplinované investování s cílem dosáhnout finanční nezávislosti.

„Zatímco naše okolí proměňovalo vysoké příjmy v luxusní doplňky či nemovitosti, nám se dařilo dlouhodobě ušetřit 75 až 80 procent ze všeho, co jsme vydělali,“ vzpomíná Dlouhý, jak si vytvořili finanční polštář na zbytek života. Trvalo ještě nějakou dobu, než dotáhli rozdělané kauzy, předali či prodali svoje firmy a oficiálně vyškrtli svá jména z advokátní komory. Původní plán odejít do „důchodu“ v padesáti letech tak Dlouhý předběhl téměř o celou dekádu, jeho manželka ještě víc.

Když s nově nabytou svobodou plánovali, v čem vyrazí do světa, mysleli si, že si jednoduše koupí hotové obytné auto. Jenže narazili na nečekaný detail. Jelikož se rádi věnují technickému potápění, potřebovali do auta bezpečně umístit potápěčský kompresor a speciální stojan na osm těžkých lahví. To žádná sériová výroba neuměla nabídnout.

Výsledkem byl pětitunový expediční speciál na bázi vozu Mercedes-Benz Sprinter 4×4 s úpravou Iglhaut, který si postupně začali upravovat sami a pojmenovali ho Falco podle šťastného draka z Nekonečného příběhu. Jen za řemeslné práce je v něm podle majitelů „vložen“ milion korun. Celou hodnotu auta, u kterého nešetřili na materiálu a výbavě u žádného detailu, zatím nezveřejňují a nechávají si to jako překvapení pro fanoušky do plánovaného budoucího obsahu na platformě Herohero.  Obytňák je kompletně soběstačný – uveze 300 litrů vody, soláry i toaletu, takže v něm dokážou strávit týdny v divočině mimo kempy.

„Byla to vlastně jediná prostopášnost, na které jsme nešetřili, protože je to náš druhý domov. Náš dům má po deseti letech pořád nedokončenou kuchyňskou linku, protože byly jiné priority. Ale v autě máme korkovou podlahu a ořechové dřevo. Domov je zkrátka tam, kde zaparkujete,“ usmívá se Špornová s tím, že díky dobře investovaným úsporám teď prý nemusejí řešit, kolik která expedice stojí, a finance je neomezují v přípravách ani na cestách. „Jde hlavně o svobodu, jak můžeme nakládat se svým časem. A také o výbavu, kterou si můžeme dovolit pořídit. Čisté náklady na samotné cesty pak nejsou nijak vysoké, například na expedici za polární kruh a zpět nás nafta vyšla na 65 000. Jídlo si vezeme z domova a na cestách nakupujeme stejně jako tady,“ dodává.

Kvůli celkové hmotnosti vozu si ale oba museli dodělat řidičský průkaz na nákladní automobily. Na zadní část pak přidali své motto: „Never give up and good luck will find you“ („Nikdy se nevzdávej a štěstí si tě najde“).

Od polárního kruhu do Podněstří a pak k Apolináři

A Falco nezahálel. Ještě než si auto oficiálně převzali od výrobce, otestovali ho na ostré, 7,5 tisíce kilometrů dlouhé zimní cestě za polární kruh až k Barentsovu moři. Během dalších měsíců a let postupně projeli 29 zemí – od skandinávských fjordů přes Albánii a Portugalsko až po Moldavsko či oficiálně neuznanou oblast Podněstří.

Když ale plánovali dalekou expedici do Mongolska, museli ji přehodnotit kvůli těhotenství. Syn Bártík si navíc pospíšil a narodil se o dva měsíce dříve, a to skoro jako v kulisách hodných cestovatelského románu. Zatímco Veronika Špornová ležela na rizikovém oddělení u Apolináře v Praze, Ondřej Dlouhý kempoval v jejich pětitunovém obytňáku přímo před porodnicí.

Foto: Veronika Špornová a Ondřej Dlouhý

+4

Když bylo jasné, že dálkové výpravy napříč kontinenty budou muset s novorozeným Bártíkem na čas počkat, našli si novou výzvu. Otevřeli bohaté archivy ze svých předchozích cest po necelých třech desítkách zemí a vrhli se do stříhání. Bez jakýchkoliv zkušeností s filmovou dramaturgií strávili u počítače přes 600 hodin a vytvořili autorský celovečerní dokument Cesta, která všechno změnila.

„Byl to drsný kurz samouctví. Zjistili jsme, že dramaturgie není jen prázdné slovo a že scénář musíte mnohokrát přeskládat podle toho, jaké záběry vůbec máte v archivu. Kdybychom náš čas počítali komerční hodinovkou z práv, stál by ten film přes dva miliony korun,“ směje se Dlouhý.

Film vypustili na YouTube a dnes s ním míří i na cestovatelské festivaly. Jejich YouTube kanál Van Falco Adventures dnes odebírají bezmála čtyři tisíce lidí. „Tvoříme pomalý, klidný obsah, nehoníme dosahy. Lidé nám píší, že si k našim videím sedají v neděli s celou rodinou a pouštějí je bez obav i dětem. Z právního světa jsme byli zvyklí, že je každý každému konkurentem. V cestovatelské komunitě jsme ale potkali neuvěřitelnou laskavost. Lidé nám dnes sami nabízejí svoje pozemky na přespání, když projíždíme kolem, fandí našemu filmu a doporučují ho svým přátelům,“ vypráví Špornová.

Kromě desetiletého Ondřejova syna Daniela, kterého má ve střídavé péči, s nimi teď na své první cesty vyráží už i osmiměsíční Bártík. „Naše cesty pokračují. Nechceme ale jen bezhlavě pálit naftu. Veronika se chce dál věnovat své vášni pro focení a oba nás zajímá objevování a zaznamenávání života v různých kulturách,“ popisuje Dlouhý. Vybírají si proto cíle s konkrétním záměrem – v Portugalsku několik dní chodí po horách a fotografují supy, v Laponsku pátrají po kultuře Sámů a na polské Oravě natáčejí rozhovor s posledním tradičním bačou.

Část svých financí i energie navíc vrací zpět české přírodě. Založili malou nadaci, ze které podporují Českou společnost ornitologickou při zakládání ptačích parků, a finančně pomáhají projektům zaměřeným na návrat velkých šelem, především vlků, do české krajiny. „Držíme se myšlenky, kterou v praxi ukázal americký Yellowstone. Když do přírody vrátíte vrcholového predátora, spustí se takzvaná trofická kaskáda – díky vlkům začnou lépe růst stromy a v konečném důsledku se v krajině objeví i více motýlů,“ popisuje Dlouhý.

„Když máte to štěstí a přestanete věci měřit jen penězi, zásadně se vám změní metrika toho, co je v životě doopravdy důležité a na co stojí za to finance, čas i energii vynakládat,“ shodují se na závěr s tím, že by si přáli, aby jejich film inspiroval i další lidi k odvaze dělat v životě to, o čem sní.