Do firmy přišel z fronty na pečivo. Dnes ji řídí a říká: Lidi nás nejvíc znají díky cereálním srdíčkům
Michal Čižmár vystudoval dopravní inženýrství, dnes ale šéfuje potravinářské firmě z Moravy. Vyváží do 35 zemí a zisk vrací do opavských mokřadů.
Zatímco většina manažerů v šest hodin ráno teprve sahá po prvním hrnku kávy nebo otevírá e-maily, Michal Čižmár, ředitel a spolumajitel opavské společnosti Semix Pluso, stojí v bílém plášti v laboratoři. Přesně v šest hodin a čtyřicet minut tu začíná rituál, který firmu provází každý den desítky let: společné ochutnávání. Spolu s šesti technology bere do ruky lžičku a začíná ochutnávat desítky vzorků – od proteinových směsí přes mletý mák až po nejnovější receptury kvašené dýně.
„V podstatě tady každé ráno společně snídáme. Ale nepředstavujte si, že spořádáme půlku chleba. Jde se vyloženě na lžičky, ochutnáváme, debatujeme a ladíme detaily. Pro mě je to ten nejlepší motor do nového dne,“ popisuje rituál, který firmu provází už desítky let. Ta se z garážového projektu s jednou obyčejnou míchačkou na moučné směsi vypracovala v potravinářského obra exportujícího do 35 zemí světa.
Cesta Michala Čižmára k řízení firmy s obratem blížícím se miliardě korun přitom nevedla přes gastronomické školy. Původní profesí je to dopravní inženýr a ekonom. Jeho současná kariéra tedy odstartovala tak, že v devadesátých letech stál frontu na pečivo v jedné své oblíbené pekárně. „Mí současní společníci tehdy založili jednu z prvních soukromých pekáren na Opavsku. Chodil jsem tam jako běžný zákazník nakupovat tehdy nevídané, lesklé západní pečivo s různými náplněmi,“ vzpomíná Čižmár. V létě 1997 pak do stejného podniku nastoupil jako šéf obchodního oddělení, pustil se do jeho rozvoje, postupně prošel všemi manažerskými patry a dnes z pozice ředitele rozhoduje, co tisíce lidí v Evropě budou snídat a svačit.
V branži se tehdy otevřeně tipovalo, kdo jako první opustí trh, a na nás se ukazovalo prstem.
Firma, kterou o dva roky dříve založili Kamil Lisal a Pavel Kratochvíl, fungovala ve skromných podmínkách. Začínali v garáži s obyčejnou stavební míchačkou, ve které míchali různé druhy mouk do směsí, aby upekli co nejlepší pečivo. Podle Čižmára vznikla firma z prostého vzdoru – zakladatelé měli za sebou zemědělské školy a do své vlastní pekárny nechtěli kupovat předražené směsi ze Západu. Chtěli si je dělat sami a lépe a postupně se po nich začala ptát i konkurence. Ostatně i samotný název Semix Pluso v sobě skrývá jednoduchou zkratku: semena mixovat. „Celý název naší značky je Semix Pluso, používáme ale zkráceně Semix,“ vysvětluje Čižmár.
Prvním obřím úspěchem, který firmu definitivně usadil na trhu, byl Tvarogen – stabilizátor tvarohových náplní. Vyřešil pekařům věčný problém s tím, že se tvaroh při pečení vsákl do těsta a koláč zůstal napůl prázdný. „Tvarogen udržel náplň šťavnatou a pekaři dodnes nám ze Semixu říkají ,ti od Tvarogenu‘,“ vysvětluje Čižmár a dodává: „V branži se tehdy otevřeně tipovalo, kdo jako první opustí trh, a na nás se ukazovalo prstem: ‚To jsou jenom tací kluci z Opavy, ti brzy skončí.‘ Jenže se spletli,“ říká s úsměvem.
Zatímco směsi pro pekárny firmu spolehlivě živily a dodnes tvoří zhruba 60 procent obratu, Michal Čižmár na konci devadesátých let vycítil novou příležitost. Jako čerstvý obchodní ředitel pro retail dostal nápad nabízet směsi na bábovky a koláče nejen pekárnám, ale i koncovým zákazníkům.
Semix Pluso tak začal vyvíjet produkty pro maloobchodní řetězce, které v té době v Česku zažívaly obří boom. Chvíli experimentovali s pudinky, ale brzy zjistili, že v jednoduché výrobě bez přidané hodnoty konkurenci neporazí. Čižmár proto s kolegy vyrazil hledat inspiraci na Západ – do Anglie, Skotska, Dánska nebo Itálie.
„Sledovali jsme tam technologické trendy a všimli si, že Češi jedí oproti západní Evropě sotva čtvrtinu cereálií. V té chvíli v nás uzrála sázka na celozrnnost a klíčení. Na rozdíl od některých jiných jsme nechtěli vzít jen mouku, cukr a palmový tuk, zapéct to a vydávat to za zdravé mysli. Vsadili jsme na celé zrno, které se musí nejdřív uvařit, naválcovat a teprve pak upéct. A hlavně jsme odbourali palmový tuk,“ vypráví Čižmár s tím, že se nakonec stali i zakládajícími členy Klubu proti palmovému tuku.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsPrávě chuť vyvíjet novinky dala podle něj vzniknout jejich nejznámějšímu produktu v běžných obchodech – cereálním srdíčkům. „Uvědomil jsem si, že lidé chtějí zdravou svačinu na cesty, do batohu nebo do auta, ke které nepotřebují lžičku ani kelímek s jogurtem,“ říká.
Když Čižmár s kolegy viděl, že lidé mají o celozrnné produkty zájem, rozhodl se jít s týmem technologů ještě hlouběji – do biologie zrna. „Byli jsme tehdy ve střední Evropě jedni z prvních, kdo se pustil do klíčení obilovin a luštěnin,“ vzpomíná s tím, že chtěli na trh přinést proteiny, které lidem nebudou způsobovat alergické reakce.
„Spousta firem staví proteinové výrobky na sóje. My proti ní v zásadě nic nemáme, ale je to silný alergen. Proto jsme ji začali nahrazovat naklíčeným hrachem nebo fazolemi. Ten proces klíčení v zrnu probudí doslova zázračné procesy a uvolní látky, které v něm jinak spí,“ popisuje.
Zatím největší srdcový projekt a zároveň obří finanční risk ale pro Čižmára přišel v posledních letech. Firma investovala přes sto milionů korun do nové fermentační linky. Výsledkem je produkt s názvem Fermentík – krémová kvašená směs, která obsahuje 60 procent zeleniny, ovesnou mouku a živé jogurtové kultury, ale je zcela bez mléka a lepku. „Máme dýni hokkaido s mangem nebo mrkev s jablkem. Nejvíc jsem se bál červené řepy, říkal jsem si, že to bude strašný hardcore. Ale je skvělá, krásně krémová a lidi, co mají rádi kyselkavou chuť, si přijdou na své,“ libuje si.
Všichni se neustále uklidňují tím, že když se plodina postříká, tak to přece splňuje normu. Jenže pesticidů a herbicidů máme stovky.
Zájem o biologii plodin a čisté složení jídla ale také přivedl Michala Čižmára k myšlenkám na to, co dnešní intenzivní zemědělství bere krajině a jak moc ji devastuje chemie. „Všichni se neustále uklidňují tím, že když se plodina postříká, tak to přece splňuje normu. Jenže pesticidů a herbicidů máme stovky. Když se jich v lidském těle sejde pět nebo šest najednou, nikdo neví, co ten chemický koktejl způsobí,“ vysvětluje Čižmár, proč Semix Pluso čím dál silněji tlačí na bioprodukci.
„Co z přírody bereme, to jí musíme vracet,“ myslí si. V roce 2004 proto s kolegy vykoupili starou skládku a vlastnoručně ji vyčistili, aby udělali tůně pro ohrožené čolky. Nyní na Opavsku spravují přes 75 hektarů mokřadů, kterým říkají Kozmické ptačí louky. Ty fungují jako obří houba pro zadržování vody v krajině.
„Aby území nezarostlo rákosem, pořídili jsme si na to exmoorské koně z Anglie,“ pokračuje Čižmár s tím, že tato divoká zvířata svou pastvou přirozeně udržují prostor pro vzácné ptáky. Postupně k nim dovezli i skotský náhorní skot. „Už tam máme i telata. Sám je strašně rád pozoruju přes naši online kameru, když potřebuju v kanceláři na chvíli vypnout od tabulek a čísel,“ usmívá se ředitel.
Na propojení zisku a investic do krajiny se shoduje i s dalšími dvěma spolumajiteli a na stejných principech chtějí firmu brzy předat další generaci. „Letos míříme na obrat 930 milionů korun a v nejbližších letech plánujeme pokořit miliardu. O to víc to chceme i dál přírodě vracet,“ uzavírá.
