Když se naposledy český tenista probojoval do semifinále antukového Roland Garros, psal se rok 2010 a Tomáš Berdych patřil k ostříleným jménům světového okruhu. O šestnáct let později přepisuje v Paříži historii mladý muž, kterému je pouhých dvacet let a do dospělého tenisu vtrhl s velkou vervou. Jakub Menšík v úterý odstavil brazilský supertalent Joaa Fonsecu, zajistil si premiérový postup mezi čtyři nejlepší hráče jednoho ze čtyř největších turnajů světa a s ním i šek na více než 18 milionů korun. Už v pátek se utká s Alexanderem Zverevem, jedním z nejlepších hráčů posledních deseti let.

Zápas s devatenáctiletým Fonsecou nebyl jen přehlídkou tvrdých ran, kterými disponují oba mladíci, ale především ukázkou extrémní mentální a taktické vyspělosti. Menšík má sice drtivý servis, který běžně létá rychlostí přes 210 kilometrů v hodině, ale duel nevyhrál jen silou. Na pomalé antuce, která tradičně svědčí spíše trpělivým obranářům, aplikoval zničující ofenzivu, ve které vybíral z velké škály úderů. Utkání mu jednoduše sedlo.

Když pak ve třetím setu nevyužil šest mečbolů, tedy míčů znamenajících definitivní konec utkání, nezhroutil se. Dokonce ani poté, co ve vyložené šanci poslal relativně snadnou smeč trestuhodně do autu. Následný tiebreak, zkrácenou hru o osud celého setu, opanoval suverénně 7:3. „Hrál s úžasným instinktem. Ukázal, že tenisu velmi dobře rozumí. Jeho tenisové IQ se zdá být velmi vysoké,“ pronesl po utkání Mats Wilander, švédská tenisová legenda a v současnosti televizní expert.

Ono vysoké sportovní IQ je jen jednou částí úspěchu. Menšík je prototypem moderního sportovce, za kterým stojí perfektně fungující systém. K přirozenému umu přidává i statistiky, ve kterých se orientuje s naprostou lehkostí. Za touto analytickou přesností totiž stojí jeho otec Michal, profesí expert na IT. Ten pro svého syna už v juniorských letech naprogramoval vlastní softwarovou platformu pro sledování a analýzu dat ze zápasů. Otec trávil nad systémem hodiny denně a pečlivě mapoval vše od úspěšnosti podání a returnů až po detailní rozložení míčů do jednotlivých oblastí kurtu.

Zatímco někteří tenisté se podrobným tabulkám raději vyhýbají, Menšík na nich vyrostl. Dnes sice jako hvězda disponuje těmi nejmodernějšími analytickými nástroji přímo od organizace ATP, ale ze svého domovského základu těží neustále. Když mu například data ukážou, že konkrétní soupeř sice tvrdě pálí, ale v dlouhých výměnách od základní čáry má úspěšnost zisku bodů jen 45 procent, je taktika jasná: utahat ho v dlouhých bojích.

Součástí týmu je také jeho maminka, trenér Tomáš Josefus a mentální kouč Dragan Vujovič. Právě psychika a práce s hlavou je to, co Menšíka odlišuje od řady jeho vrstevníků, které tíha velkých očekávání často semele.

K tomu, aby se stal velkým hráčem i mentálním specialistou, paradoxně nepomohl suverénní triumf, ale moment jeho naprostého fyzického zhroucení. Píše se leden 2022 a tehdy šestnáctiletý Menšík právě dopsal mimořádně hořkou kapitolu ve finále juniorského Australian Open. Po brutální, téměř čtyřhodinové bitvě padl vysílením a kvůli masivním křečím v celém těle ho z kurtu museli odvézt na invalidním vozíku.

Zápas sice prohrál, ale tuhle scénu plnou nezlomné bojovnosti sledoval i tenista Novak Djokovič. Srbského giganta vůle českého mladíka natolik uhranula, že vzal telefon a nahrál mu povzbuzující video. „Hello, my friend!“ ozvalo se z nahrávky. Jakub zpočátku vůbec nevěřil, že jde o reálný vzkaz, a byl přesvědčený, že si z něj někdo jen střílí.

Byla to ale skutečnost. Djokovič ho pozval do svého tenisového centra v Bělehradě. Menšík tam strávil pět dní, během kterých mu světová jednička každý den věnovala dvě hodiny čistého času na kurtu. Srbský šampion před ním a jeho trenéry otevřel veškeré své know-how, od specifické kondiční přípravy přes fyzioterapii až po detaily v regeneraci.

Tato exkluzivní zkušenost se bohatě zúročila. O tři roky později se tehdy devatenáctiletý Čech potkal s Djokovičem ve finále prestižního turnaje Masters 1000 v Miami. Svého mentora tam porazil dvakrát v tiebreaku a stal se nejníže žebříčkově postaveným šampionem v historii turnaje. Když pak vítězně podepisoval objektiv televizní kamery, napsal na něj sebevědomě: „První z mnoha.“

Nyní v Paříži potvrzuje, že tahle slova nebyla jen prázdnou frází. V pátečním boji o vytoužené finále Roland Garros jej sice čeká světová trojka, devětadvacetiletý Němec Zverev, ale karty jsou rozdány velmi zajímavě. Veškerý tlak totiž bude ležet na Zverevovi, který ještě grandslam nikdy nevyhrál a má nálepku hráče, co se v důležitých momentech složí

A jelikož vypadl megafavorit Jannik Sinner a turnaj nehrál Carlos Alcaraz, kteří jinak naprosto dominují, nabízí se, že tohle může být poslední Němcova šance na velký titul. „Všichni, včetně mě, mají pocit, že turnaj vyhraje. Mohlo by mu to otevřít dveře k dalším velkým titulům. Nebo to může mít druhou stranu mince: pokud nevyhraje teď, nevyhraje už nikdy,“ analyzoval Zverevovu pozici legendární Američan John McEnroe.

Zatímco Zverev hraje o potvrzení své letité pozice mezi elitou, český dlouhán má po vydřeném čtvrtfinále jasno. Z tiskové konference po porážce Fonsecy sice odcházel v doprovodu fyzioterapeuta kvůli náhlé křeči v noze, ale v hlavě měl už přesně srovnaný další cíl. „Neříkám, že jsem favorit, ale šance, že to neskončí jen semifinále, je podle mě velká!“ hlásil Menšík. Jasno bude v pátek večer