Byla hluboká noc. Známý australský influencer Josh Neille, tehdy elektrikář a začínající farmář, se nervózně převaloval v posteli. Nakonec vstal a začal se oblékat. Jeho partnerka Amber se probudila a zeptala se, kam jde. „Vrátím se do buše,“ odsekl stroze a odešel. Sedl do auta a vyrazil na místo, kde jen několik hodin předtím vypustil vombata, kterého dlouhé měsíce vychovával. Měl tím pro něj začít nový život ve volné přírodě. Neille ale nedokázal usnout s představou, že zůstal sám.

„Zaparkoval jsem auto, vběhnul jsem mezi keře a začal jsem ho hledat. Bylo jasné, že už se dávno vydal do světa. Ale já si ke svému vombatímu chovanci po měsících společného soužití vytvořil natolik pevný vztah, že jsem se sesypal. Cítil jsem, že je součástí mojí rodiny. Dnes už jsem se s tím, že moji zvířecí parťáci putují zpátky do světa, naučil žít,“ vypráví v rozhovoru pro CzechCrunch o jedné ze svých prvních zkušeností s chovem zavalitých vačnatců.

Dřív by ho přitom ani nenapadlo, že by se v něm podobné emoce mohly probudit. Josh Neille vyrůstal na australské farmě, kde byl lov běžnou součástí života. Sám říká, že první polovinu života strávil zabíjením zvířat. „Chodil jsem střílet klokany i vombaty, tady se to dělá běžně. Na farmě se to prezentovalo jako pomoc farmářům, dobrý skutek. Klokani žerou trávu a ničí ploty, vombati hloubí díry,“ líčí.

Dnes na tuhle kapitolu svého života nahlíží s odporem. Jako oficiálně registrovaný dobrovolný pečovatel o divokou faunu věnuje volný čas i vlastní prostředky tomu, aby zraněná, popálená nebo osiřelá zvířata vyléčil a vrátil zpět do přírody. „Neříkám, že jsem byl jako dítě krutý. Vyrůstal jsem prostě v prostředí, kde se na zvířata dívá určitým způsobem, a neměl jsem nikoho, kdo by mi ukázal jinou cestu,“ vysvětluje.

Teprve později pochopil rozdíl mezi regulací zvířat na farmě a jejich zabíjením v přírodě. A pak zasvětil svůj život přesnému opaku. „Postupně se ve mně něco zlomilo. Uvědomil jsem si, že mnohem silnější uspokojení než chránit farmu před škůdci mi přináší opačná zkušenost. To, když zvíře zachráním, uzdravím a nakonec vrátím do volné přírody,“ líčí.

Žít život pro zvířata

Po vyučení se živil jako elektrikář v ropném a plynárenském průmyslu, mimo práci ale postupně budoval vlastní malé útočiště pro divoká zvířata. Začal několika klokany a vombaty, ke kterým postupně přibyly želvy, hadi a další tvorové. Dnes už na jeho pozemku žije deset vombatů, šest klokanů, sedm emu, několik jelenů, želvy, hadi, ještěr, lelkoun, straky a přibližně 250 morčat. A k tomu tři psi a dva koně.

Před několika lety začal svůj život se zvířaty dokumentovat na sociálních sítích. Krátká videa z krmení vombatů, odchytu hadů i života jeho malé dcery Ashley mu na Instagramu přinesla 1,6 milionu sledujících z celého světa.

Původní práce elektrikáře se přesto nevzdal. „Nepřestal jsem pracovat, potřebuji vydělávat na farmu. Starání se o zvířata je finančně náročné,“ vysvětluje. Mezi prací a spánkem stíhá krmit zvířata, sekat trávu, opravovat a vylepšovat výběhy a starat se o rodinu. „Je to docela těžké, abych byl upřímný. Bere si to obrovskou daň na mém společenském i rodinném životě,“ přiznává Josh.

Péče o volně žijící zvířata zdaleka není jen idylická. Kvůli těžkým zraněním a stresu přežije podle záchranáře pouhých 30 až 40 procent těch, která dokáže převézt na svou farmu. Celý australský systém záchrany je navíc v krizi.

Ve státě Victoria, kde Neille působí, klesl počet registrovaných pečovatelů mezi lety 2020 a 2024 podle dat ABC News o 62 procent a státní podpora kryje záchranným organizacím jen kolem sedmi procent provozních nákladů. Místní grantový program nabízí stanicím podporu ve výši maximálně tří tisíc australských dolarů. „Žádal jsem o ni třikrát. Nedostal jsem nic,“ říká Neille.

Pomáhat mu proto začala komunita, kterou si vybudoval na sociálních sítích. Lidé z celého světa chtěli jeho záchrannou stanici podporovat, a tak začal vyrábět vlastní merch a tištěné doplňky. Postupně zjistil, že 3D tisk mu může pomoct nejen s financováním, ale také s výrobou specifického vybavení pro zvířata.

Česká stopa uprostřed buše

Dnes už si Josh Neille nemusí všechno vyrábět ručně nebo shánět materiál po okolí. V jeho malé kanceláři stojí několik 3D tiskáren od české společnosti Prusa Research, na kterých vyrábí držáky na lahve pro mláďata klokanů, součástky pro výběhy, krmítka nebo pelechy pro vombaty.

K české technologii se přitom dostal náhodou. Když se jednou pokusil vysušit filament u ohně, položil cívku příliš blízko plamenům a ráno našel místo ní roztavenou kouli. 

Nový materiál se v odlehlé části Austrálie sháněl obtížně, a tak Josh oslovil přímo Prusa Research. Manažer pro rozvoj trhů a partnerství Ondřej Drebota mu poslal náhradní filamenty a nabídl spolupráci. Dnes má Josh Neille čtyři české tiskárny včetně velkoformátové Prusa XL. Celkovou hodnotu technologií, které od firmy dostal, odhaduje na zhruba 20 tisíc dolarů, tedy přes 300 tisíc korun.

3D tisk mu šetří především čas. Když potřebuje nový díl nebo vybavení, může ho navrhnout a vytisknout přímo na farmě. S návrhy mu pomáhá zejména umělá inteligence z dílny OpenAI, tedy ChatGPT, které popíše problém, rozměry a požadované vlastnosti. Tak vznikají například součástky pro výběhy nebo upravené boxy pro zvířata.

Technologie se mu hodí i v krizových situacích. Když praskla součástka zemědělského zařízení, nemusel čekat týdny na novou. Změřil ji, navrhl za pomoci AI náhradu a vytiskl. Pro velkého ještěra zase potřeboval upravit chladicí box tak, aby z něj vedl bezpečný průchod. S pomocí AI měl návrh připravený přibližně za 15 minut.

3D tisk ale na farmě nefunguje jen jako náhrada dílny. Josh na něm vyrábí také personalizované litofánové lampy s motivy domácích mazlíčků podle fotografií zákazníků. Některé dny mu jejich prodej vynese 200 až 300 dolarů a přes sociální sítě přicházejí desítky objednávek.

Výdělek ale nejde Neilleovi do kapsy. Peníze vrací zpět do péče o zvířata, tedy na krmivo, veterinární péči a budování výběhů. Díky tomu může postupně rozšiřovat kapacitu svého útočiště, aniž by veškeré náklady musel pokrývat ze své práce elektrikáře.

Doposud zachránil přibližně 50 vombatů a kolem deseti z nich má nyní v trvalé či přechodné péči. Jakmile se některý zotaví a může se vrátit do volné přírody, jeho místo může zaujmout další zvíře, které pomoc potřebuje. Tenhle koloběh tak pokračuje dál. A mimo jiné i díky lidem z Česka.