Dva roky jim majitelé odmítali pronajmout opuštěný sál v barokním paláci. Dnes v něm prodávají český design

Bylo ráno po silvestrovských oslavách, když se Marek Vaculčík vydal na procházku Prahou. U Lennonovy zdi na Malé Straně ho překvapilo množství turistů, ještě víc ale pootevřené dveře do zahrady, kde objevil zanedbaný pozemek a prázdný barokní sál Velkopřevorského paláce. Dnes v něm sídlí Artisème, obchod s českým designem, který založil spolu se Shirin Rahman. Nabízí tvorbu desítek autorů, zaměstnává kolem patnácti lidí, má butik v hotelu Four Seasons, zastoupení v Londýně a nově provozuje také vlajkovou prodejnu sklárny Rückl. Předcházely tomu ale dva roky vyjednávání, nedůvěra designérů i pandemie. „Nejsme designéři, přicházíme z byznysu, takže nám nevadí slyšet párkrát ne,“ říká teď v rozhovoru pro CzechCrunch Rahman.

Začátky obchodu přitom sahají do doby, kdy se oba zakladatelé pohybovali v úplně jiných oborech. Rahman vyrůstala v Turkmenistánu, v menším městě u Kaspického moře. Na střední škole získala stipendium na roční pobyt v americkém Coloradu, odkud později zamířila studovat marketing do Londýna. Studium nakonec dokončila na Anglo-americké vysoké škole v Praze, která tehdy sídlila právě v prostorách Maltézského řádu na Malé Straně. „Byl to krásný malý kampus a já byla okouzlená,“ vzpomíná. Při škole tehdy nastoupila do firmy, kde absolvovala stáž, a právě tam se seznámila s Vaculčíkem.

Ten pochází z Vysočiny, vystudoval strojní průmyslovku a po roce práce v Brně se také rozhodl pro studium na Anglo-americké vysoké škole. Původně chtěl zamířit do Spojených států, nakonec ale zůstal v Praze a několik let působil v investičním prostředí, krátce také v pražském startupu Mews. „Po čase jsem si ale říkal, že bych rád vybudoval něco hezkého, něco esteticky příjemného,“ říká.

Příležitost nakonec našel během novoročního rána ve Velkopřevorském paláci, který patří Řádu maltézských rytířů a jehož část tehdy využívala i jejich univerzita. Prostor pak ukázal Rahman, kterou stejně jako jeho nadchl. Společně se proto obrátili na majitele s nápadem otevřít galerii, obchod s designem, květinářství a kavárnu. Ti je ale opakovaně odmítali a zakladatelé mezitím museli kvůli památkovým omezením své plány zúžit na obchod s českým designem.

„V Řádu nám nejdřív řekli ne. Pak podruhé, potřetí. Od prvního odmítnutí trvalo skoro dva roky, než jsme prostory získali. Neměli tušení, s kým mají tu čest,“ vzpomíná se smíchem Vaculčík. Po téměř dvou letech nakonec majitelé souhlasili, mimo jiné díky příslibu, že se dvojice postará také o zanedbanou zahradu. Ani samotný sál nebyl v dobrém stavu, neměl topení ani osvětlení a na stěnách byla plíseň. Prostor proto museli postupně opravit a v zahradě vysázeli přibližně dva tisíce rostlin.

Projekt financovali z vlastních úspor, Vaculčík si vzal úvěr a přidal se také investor z okruhu jejich spolužáků. Ani jeden přitom neměl zkušenosti s prodejem designu. Když oslovili architekta Jana Plecháče kvůli pomoci s návrhem interiéru, zeptal se jich, kdo bude jejich kurátorem. „Odpověděl jsem mu: co tím myslíte? A on říká: otevíráte obchod s designem, tak potřebujete kurátora,“ vzpomíná Vaculčík. Plecháč je následně propojil s Janou Trávníčkovou, která jim pomohla s výběrem autorů a kontakty v designérské komunitě.

V té si ovšem museli důvěru teprve vybudovat. Shirin Rahman navíc jako cizinka vnímala český design trochu jinak než lidé, kteří se v něm dlouhodobě pohybovali. Připadal jí jako poměrně uzavřený svět, do kterého se bez znalosti konkrétních autorů těžko proniká. „V obchodech vám řekli jméno autora a předpokládali, že ho znáte. Třeba Maxim Velčovský. Dnes ho zná každý, ale jako expat jsem to netušila,“ vysvětluje. Chtěla proto vytvořit místo, kde by českou tvorbu mohl objevovat i člověk, který se o design běžně nezajímá. „Nechtěli jsme muzeum, kde je vybraný kus za sklem. Lidé si produkt mají osahat, dozvědět se jeho příběh, mít vzpomínku,“ doplňuje Vaculčík.

Artisème tak dvojice otevřela v létě 2018, krátce nato ale její podnikání zasáhla pandemie covidu. Obchod se jim podařilo udržet a podle Vaculčíka právě to pomohlo získat důvěru designérů. „Lidi si řekli: aha, oni nikam nezmizí. Tak s nimi pojďme spolupracovat,“ vzpomíná.

Od té doby se Artisème postupně rozrostlo o butik v hotelu Four Seasons i prodejní zastoupení v Londýně. Dnes zaměstnává kolem patnácti lidí a nabízí tvorbu desítek převážně českých autorů, od značek jako Moser či Rückl až po menší nezávislé designéry. V sortimentu najdete jak keramiku nebo porcelán, tak i šperky nebo skleněné objekty a nábytek za desítky tisíc korun. Vystavené produkty se přitom pravidelně obměňují.

Oba zakladatelé si dnes také rozdělují jednotlivé oblasti podnikání. Rahman má na starosti marketing, kreativní směřování a týmy na prodejnách, Vaculčík se soustředí na finance, technologie a další rozvoj firmy.

Vedle prodeje existujících kolekcí se Artisème stále častěji pouští také do tvorby nových produktů. Ilustrátor Michal Bačák pro něj třeba navrhl vlastní talíře, designérka a kreativní ředitelka Rücklu Kateřina Handlová zase limitovanou kolekci Sacred Bond, která zahrnuje vázy, karafu a sklenice. Designér Lukáš Houdek pak s Artisème vytvořil kolekci sklenic Ariel.

Právě vztah se sklárnou Rückl nakonec přerostl v dosud největší společný projekt. Tradiční česká značka, která letos slaví 180 let od svého založení, totiž neměla v Praze vlastní samostatnou prodejnu. Artisème proto přišlo s návrhem, že pro ni obchod vytvoří a bude ho také provozovat.

Nová vlajková prodejna se nakonec otevřela 6. října ve Vězeňské ulici na pražském Starém Městě. Její interiér navrhlo studio Atelier Monday a zákazníci si v ní mohou vedle nákupu skleněných výrobků vyzkoušet také ruční broušení. Artisème navrhlo koncept, vybralo lokalitu a celý projekt provozuje, zatímco Rückl zajišťuje marketingovou podporu. „Byznysově by se tomu dalo říkat franšíza, ale není to tak, jsme partneři,“ vysvětluje Rahman.

Do budoucna chce dvojice rozvíjet také původní prostory na Malé Straně. Shirin Rahman plánuje proměnit přilehlou zahradu v místo pro vystavování rozměrnějších uměleckých objektů, Vaculčík se zase zaměřuje na větší využívání umělé inteligence v administrativě a provozu.

Jejich dlouhodobé ambice ale sahají daleko za Prahu: rádi by prý vytvořili síť podobných prostorů v zahraničí, například v New Yorku, Los Angeles nebo Hongkongu. Každá pobočka by představovala místní designéry a současně je propojovala s autory z dalších zemí. „Tohle je naším cílem od začátku,“ uzavírá Vaculčík s tím, že nyní je čas se k původnímu plánu vrátit.