Závod o to, kdo nás jako první začne běžně vozit v autech bez volantu, dlouho vypadal jako nedotknutelný souboj automobilky Tesla a projektu Googlu jménem Waymo. Jenže nově se do čela pelotonu dere nečekaný vyzyvatel z Velké Británie. Startup Wayve vyvíjí univerzální umělý mozek pro jakékoliv auto. Přilákal už investice za stamiliony dolarů od Microsoftu či Nvidie a deník The Wall Street Journal ho pasuje do role hráče, který může tímto odvětvím zahýbat nejvíce.

Dosavadní vývoj samořídících aut se spoléhá na obrovské množství striktních pravidel a předem daných příkazů. Počítač se řídí šablonami pro každou situaci, tedy že před chodcem musí zastavit, zatímco poletující sáček může ignorovat. K orientaci navíc tyto systémy vyžadují drahé laserové senzory a do detailu naskenované 3D mapy každé projížděné ulice. Jenže reálný provoz je nekonečně pestrý a nedá se svázat do připravených kolonek. Jakmile tradiční systém narazí na něco neobvyklého, auto může zmatkovat, protože na danou překážku nemá připravenou instrukci.

Wayve na to šlo jinak a vytvořilo v podstatě něco jako ChatGPT pro auta. Jejich systém nemá žádná předem napsaná pravidla, je to učící se model umělé inteligence, do kterého inženýři pouští kvanta videí z reálného provozu, aby si sám vybudoval vlastní řidičské instinkty. V praxi tak nepotřebuje žádné složité mapy, prostě se jen „dívá“ na silnici přes běžné kamery či radary a podle toho rovnou jedná.

Ty nejnebezpečnější nebo neobvyklé scénáře si navíc umí sám virtuálně nasimulovat a natrénovat nanečisto. A aby byl zážitek naprosto komplexní, přidali vývojáři i jazykový model. S autem je tak možné během jízdy normálně mluvit a rovnou se ho zeptat, proč zrovna teď přibrzdilo nebo co se mu na silnici zdálo riskantní.

Zní to sice jako experiment, ale skutečnou zbraní Wayve je fakt, že tento umělý mozek dokáže reálně fungovat po celém světě. Klíčem k tomu je jeho schopnost tzv. generalizace. Systém totiž není pevně svázán s jedním modelem auta nebo s jedním městem, dokáže se bleskově přizpůsobit novému prostředí i novému hardwaru.

Během rozsáhlé testovací tour technologie odřídila jízdy ve více než pěti stech světových městech. Aniž by ji inženýři museli přenastavovat nebo jí nahrávat lokální mapy, umělá inteligence plynule přešla z úzkých britských uliček do šílenství v centru Tokia nebo na německou dálnici.

Což je pro masové použití obrovský argument. Automobilky totiž nemusí stavět drahou infrastrukturu ani lepit na střechu senzorové věže, jako to dělají klasická robotaxi. Stačí do zavedeného modelu zabudovat standardní sadu kamer, případně radar či lidar, a nahrát Wayve software.

Tato flexibilita pochopitelně nadchla obry z oboru, kteří potřebují dohnat technologický náskok Tesly, ale nedokážou software sami vyvinout. Například skupina Stellantis, pod kterou patří značky jako Jeep, Chrysler, Dodge nebo Peugeot, už svůj vlastní vývoj odpískala a s Brity podepsala dohodu. Podobně je na tom i japonský Nissan. K reálnému provozu má ale britská technologie nakročeno už letos v létě, kdy by měly do londýnských ulic vyjet první robotické taxíky s logem Uberu, které bude pohánět právě AI od Wayve.

Za tímto úspěchem stojí příběh jako vystřižený z klasického startupového filmu. Píše se rok 2017 a dva mladí doktorandi z univerzity v Cambridge, Alex Kendall a Amar Shah, mají v kapse svých prvních pár milionů od investorů. Kendall už jako kluk stavěl podomácku vyrobené drony a byl skálopevně přesvědčený, že dosavadní přístup automobilek k samořízení je slepá ulička.

Společně si tedy pronajali rodinný dům, z ložnice udělali serverovnu, z další místnosti zasedačku a přímo v garáži rozebrali do posledního šroubku elektrický jaguar. Namontovali do něj svůj tehdy raný software a vyrazili s ním na zkušební jízdu. A zafungovalo to. Bujarou náladu ale brzy vystřídala realita a léta pochybností.

Zbytek trhu se hnal dopředu a Kendallův a Shahův přístup vzbuzoval silnou skepsi. Konkurenti namítali, že učící se systém funguje jako černá skříňka, do které nikdo nevidí. Tvrdili, že něco, u čeho nelze ukázat na konkrétní chybný řádek kódu, nebude nikdy stoprocentně bezpečné a nedostane to razítko od úřadů. Všechno se nakonec otočilo až v posledních letech s boomem okolo umělé inteligence, a z někdejšího garážového experimentu se tak stala firma s tisícovkou zaměstnanců a hodnotou 8,6 miliardy dolarů.