Češi po vysněném postupu vyhořeli, ale přesto vydělají. Fandí jim i náš nejlepší fotbalista
Český tým Sinners patří na absolutní špičku domácího esportu – a teď se kvalifikoval na špičku světovou. Úspěch nevybojoval, ale výdělek ano.
Ve videohrách se točí obrovské peníze. A to nejen ve vývoji, ale i v jejich profesionálním hraní, v takzvaném esportu. Jak obrovské? Tak moc, že to mění životy. „Někteří hráči, kteří postoupili na nejlukrativnější turnaje, si místo třeba čtyřiceti tisíc měsíčně najednou vydělali na nákup nemovitostí,“ říká Moritz Straube z českého týmu Sinners, který se právě na takovou akci vůbec poprvé kvalifikoval. A i když následovalo krutě rychlé vyřazení, stále šlo o zlomový – a hlavně výdělečný – okamžik.
Trochu to připomíná příběh české fotbalové reprezentace. Ta také dlouho nedokázala vybojovat další účast na mistrovství světa. Až letos to klaplo – ale hned první zápas přinesl porážku. Podobně to měl český tým Sinners, který se pravidelně účastní mezinárodních turnajů ve slavné hře Counter-Strike. Postup na ty nejprestižnější akce mu dlouho unikal, teprve nedávno se to však konečně zlomilo. Jenže na turnaji nejvyšší kategorie Major vypadl hned v první fázi po třech porážkách.
„Je to obrovské zklamání, věřili jsme si daleko na víc. Ale bohužel, nervy nevydržely,“ říká Moritz Straube, jeden ze zakladatelů Sinners. Nicméně vás může překvapit, že kromě smutku z rychlého vyřazení je tu i druhá stránka věci. Paradoxně až pozitivní. Protože i když si týmy na turnaji v německém Kolíně na místě přezdívaném „katedrála Counter-Striku“ podle výkonů rozdělí v přepočtu přes 25 milionů korun, větší výdělek leží jinde.
„Pohledem financí nás finální umístění v uvozovkách téměř nezajímá,“ popisuje Straube. Mnohem výnosnější roli totiž hraje samotný postup. „Ten je prakticky vším, ten je klíčový a je to ten největší krok a úspěch. Je to tak významná událost, že po šesti nevýdělečných letech se díky němu můžeme přiblížit černé nule,“ říká. Čímž také připomíná jeden ze styčných bodů esportu a klasického sportu, tedy finanční náročnost. „Obojí dokáže být velmi drahý byznys. Stejně jako tradiční sport ani esport často nebývá výdělečný,“ dodává Straube.
Tím však myslí provoz týmu. Pro hráče je účast na turnaji nejvyšší kategorie i tak lukrativní. „Stále to pro ně znamená statisíce korun,“ přibližuje Straube finanční situaci po rychlém vyřazení. A dodává, že v esportu může jít ještě o vyšší částky. „Nemůžu být konkrétnější, ale v českém esportu si hráč v průměru mohl vydělat nějakých čtyřicet tisíc korun měsíčně. To nejsou špatné peníze. Ale jsou hráči, kteří postoupili na Major a vydělali si díky tomu na nákup nemovitostí,“ popisuje Straube.
Na větší peníze si nicméně pomýšleli i Sinners coby organizace, ačkoliv už kvalifikace znamenala zvýšený zájem partnerů. „Dřív to bylo tak, že my oslovovali je. Někdo se ozval, někdo ne. Teď to byl takový zlom, že za námi přišli sami,“ přibližuje novou realitu Straube. „A co se sponzorů týče, ani po vyřazení tam aktuálně problém nevidím,“ dodává muž, kterého u založení Sinners doplnil například investor Petr Syrovátko mladší, jehož otec založil skupinu Syner či vlastní hokejový Liberec.
Jenže tři prohry a konec znamenaly odříznutí od dalšího zdroje peněz. Významné finance totiž kromě odměn za umístění přináší také prodej virtuálních týmových či hráčských nálepek fanouškům. Ty ukazují další paralelu esportu a sportu, ve kterém si příznivci týmů také pořizují všelijaký merch či dresy svých oblíbených hráčů. „A vyšší umístění by znamenalo větší procento z těchto prodejů. Rychlé vyřazení je přes rozpočet tenká čára, ale není to konec světa,“ říká Straube.
Z pohledu výkonu však český tým spokojený logicky není. „Vyřazení je nečekaná komplikace a budeme muset pořádně šlápnout na plyn, aby se povedla kvalifikace na druhý Major,“ přiznává spoluzakladatel týmu. Dosažení dalšího takového turnaje mají v Sinners za novou laťku. „Za mě je to nutnost. Nic většího v esportu neexistuje. Jestli to bude nutnost i finanční, to uvidíme podle toho, jaké dealy teď uzavřeme,“ říká Straube.
„A možná je to ego, ale prostě chci mít možnost říct, že jsme tady, jsme Češi a jsme součástí světové špičky a nikdo se nás nezbaví,“ dodává. Na domácí counter-strikové scéně už na absolutní špičku Sinners patří, pyšní se rekordním počtem titulů z šampionátu Tipsport MČR, také se stali prvním českým týmem, který se do kategorie Major probojoval. Postup si sice v minulosti zajistila i česká organizace Entropiq, za tu ale nastupovali ruští hráči. V pětičlenném výběru Sinners jsou dva čeští střelci.
A když je řeč o českých střelcích, nelze nezmínit jednoho známého fanouška Sinners. Jejich počet se podle Straubeho počítá na desítky tisíc, ale i v takto širokém davu mezi nimi jeden vyčnívá. Českému týmu přeje i nejlepší domácí fotbalista, držitel Zlatého míče Pavel Šulc. „Samozřejmě koukám, koukám, sleduju,“ odpověděl fanouškům na dotaz, jestli sledoval boj Sinners o postup do „katedrály Counter-Striku“ v Kolíně.
Třeba i Sinners teď na oplátku drží palce Šulcovi a celé české reprezentaci na fotbalovém šampionátu v Mexiku, Kanadě a USA. Ačkoliv ani jejich vstup do mistrovství světa se nepovedl, když po nevalném výkonu podlehli Jižní Koreji. Každopádně kromě nadšených příznivců si další úspěch Sinners v podobě postupu na nejprestižnější turnaj budou přát i investoři, kteří do českého týmu vložili vyšší miliony korun. V čele s už zmiňovaným Petrem Syrovátkem mladším.
„Peníze máme i od sponzorů a z merche, ale s růstem organizace rostly také náklady a bez investorů by to nešlo. I v době, kdy se nám nedařilo, při nás Petr zůstal. Ačkoliv pochyby měl,“ vzpomíná Straube. Mladého investora prý nakonec k tomu, aby u esportu zůstal, přesvědčila jeho vlastní rodina.
„S Petrem se známe už ze studentských let. Zvažoval, jestli s tím neskončit. Ale zašel za tátou a ten mu řekl: ‚Máte nápad, máte cíl, a dokud ho nedosáhnete, neměli byste to pokládat.‘ A dal mu za pravdu,“ popisuje. „Navíc esport světově ani v Česku svého stropu nedosáhl. Možná teď prožíváme pomalejší růst, ale herní odvětví je větší než kdy dřív a esport je jeho součástí. Věřím, že poroste minimálně do doby, kdy mi bude sedmdesát,“ uzavírá Moritz Straube s úsměvem.
