Švédský nábytkářský kolos už dávno dokázal, že designové výrobky můžou být nejen funkční, ale taky součástí každé domácnosti, a nemusí přitom stát miliony. Před časem se IKEA rozhodla to samé udělat s uměním. Má to s ním ale o dost těžší, protože to, co je umělecké pro jednoho, pro druhého už žádnou hodnotu mít nemusí. Nyní představila kolekci, kterou stvořila skupina mezinárodních autorů a která v sobě šikovně kombinuje to, co tvoří srdce značky, a jejich pohled na svět.

„IKEA je proslulá tím, že všechno, co dělá, musí prokázat svou funkčnost. S touhle kolekcí bychom ale rádi ukázali, že funkcí je i to, když něco dělá váš domov hezkým a vy z toho máte dobrý pocit,“ říká Karin Gustavsson, dlouholetá kreativní vedoucí IKEA, jež měla projekt jménem Konstrunda na starosti.

Výsledkem je 22 výtvorů, které 1. září půjdou na omezenou dobu do prodeje a jejichž ceny nepřekračují hladinu typickou pro tento řetězec. Patří mezi ně ručně foukané sklo, rozverná vlněná tapiserie symbolizující ženskou energii, sochařsky pojaté stoličky či stolek z kroucených trubek, který jako by vypadl ze sedmdesátých let. Na kolekci se podílelo sedm umělců a designérů ze Švédska, Indie, Itálie nebo Velké Británie.

Foto: IKEA

+12

„Velice dlouho jsme byli konzervativně švédští a přišel čas to změnit. Své kořeny rozhodně neopouštíme, schválně se ale snažíme vykročit za hranice a získat nové nápady,“ říká k tomu Gustavsson, jež na vzniku Konstrundy pracovala poslední dva roky – od výběru a oslovení jednotlivých autorů až po složité vymýšlení toho, jak jejich nápady sloučit s DNA nábytkářského řetězce, jeho výrobními možnostmi a hlavně požadavky na bezpečnost po finální produkci.

Třeba když ambiciózní sklářka zvyklá na vlastní práci přišla s tím, že chce určitou stříbrnou barvu, která ale byla jedovatá, a tudíž nevhodná pro děti. „Našli jsme ale po čase jinou a už to šlo. A takových případů byly stovky,“ popisuje Gustavsson.

„Nejtěžší pro mě bylo právě to, kolikrát jsem tu slyšel ne,“ potvrzuje její slova Emanuele Stamuli, který je zvyklý pracovat s luxusními módními značkami, na zakázku a se štědrými rozpočty. Podílel se třeba i na podobě jednoho z butiků v pražské Pařížské ulici. Spolupráce s Gustavsson pro něj byla vůbec první zkušeností s velkou a standardizovanou výrobou. „První půlrok to nebylo snad nic jiného než ‚ne‘. Zároveň to ale byla ta nejlepší škola, která mě naučila uvažovat o umění zase trochu jinak,“ dodává.

Právě představu o umění coby drahé elitářské záležitosti chce IKEA nejen touto kolekcí nabourávat. „Umění přece nepatří jen do galerií a bohatým lidem. Je potřeba ho mít doma a cítit se i tam díky němu dobře,“ je přesvědčená Gustavsson. A možná ještě o něco lépe to říká Emanuele Stamuli, jemuž se postoj švédských kolegů dostal opravdu pod kůži.

„Každý z nás má doma věci, které nejsou nutně drahé ani nedostupné, a přesto si jich můžete vážit a vnímat je jako umělecké dílo. Ze stejného důvodu si domů nosíme mušle z pláže, něco pro nás znamenají. Neříkám, že IKEA přišla na to, jak přinést umění všem, ale myslím, že dává možnost narazit na výjimečné věci – pro vás, ne pro vaši peněženku. A fakt, že to jste vy, kdo si je případně vybere, z nich dělá elitní záležitost. Protože váš vkus patří jen vám,“ míní.