Futuristický prostor, virtuální svět nebo třeba síť 3D světů – metaverse má řadu označení. A přestože část z nich naznačuje, že je virtuální, všechny k němu odkazují, jako by šlo o nějaký prostor. Skutečný prostor to ale není. Žádné místo nezabírá, pokud nepočítáme to v počítačové paměti. Jako prostor ale působí. Úplně zjednodušeně si ho totiž jako uměle vytvořený svět lze představit. Jde se v něm pohybovat, komunikovat s ostatními, nakupovat, hrát hry, jezdit v autě, chodit na koncerty nebo třeba navštěvovat galerie. Jde v něm dokonce telefonovat virtuálním telefonem nebo fotit v realitě neexistujícím tabletem. Vlastně se tu dá trávit čas dost podobně, jako to děláme běžně mimo počítače.

Pokud si ale metaverse představujete jako hru, od pravdy jste hodně daleko. Byť jako hra začínalo mnoho světů, které dnes tímto slovem označujeme, dnes v sobě nesou víc. Metaverse má třeba vlastní ekonomiku. Kromě virtuálních pozemků se tu obchoduje i s dalším virtuálním znázorněním reálných věcí – od obrázků přes trička až třeba po takzvané avatary, tedy lidmi vytvořené podoby jejich postav. Často s využitím principu NFT.

Je to navíc místo, kde se tvoří v realitě nezvyklý společenský systém stojící na tom, že nad lidmi není žádná vyšší organizace, která by koncentrovala moc, například stát. Nadšenci to popisují jako novou a lepší verzi demokracie. Metaverse je jedním z důležitých stavebních kamenů kryptosvěta – a spolu s dalšími novými technologiemi jsme se mu věnovali také v našem speciálu Průvodce světem krypta.

Vytvářet věci, nakupovat, jít si zaběhat

To prostředí není dokonalé. Postavy kolem nejsou nijak zvlášť dobře propracované, vlastně vizuálně to připomíná spíš hru horší kvality. Ať už mluvíme o Second Life, Decentralandu, Somnium Space, nebo třeba Minecraftu, můžete se otočit, někam jít a s někým se bavit. Snadno přitom zapomenete, že k přesunům nepoužíváte vlastní nohy. Ale na detailech zpracování vůbec nezáleží. Mozek si na zdejší prostředí tak rychle zvykne, že ho považuje za opravdové. A i když člověk ví, že se pohybuje ve vymyšleném světě, je těžké o něm tak uvažovat.

Poskytuje totiž všechno, na co jsme zvyklí. Jde tu komunikovat s dalšími lidmi. Vytvářet věci. Nakupovat. Chodit na výstavy. Nebo si jít zaběhat. Tohle je metaverse: virtuální svět, který částečně napodobuje ten opravdový, ale nabízí také nové možnosti prakticky všeho druhu. Svět, který v takové podobě funguje teprve pár let, a přesto už dokázal, že tu lidi můžou žít, vydělávat, nebo dokonce najít uplatnění mezi dalšími – i když se jim to doteď třeba nedařilo.

Různých metaverz je mnoho. Své buduje i Mark Zuckerberg a jeho důležitost naznačil už přejmenováním společnosti Facebook na Meta. S plány na něj přišel Microsoft. Oznámil ho čínský Tencent. S uživateli už velmi dobře funguje Sandbox, Roblox nebo zmíněný Decentraland. Za metaverse se občas považuje vedle Minecraftu i Fortnite.

Přes jména známá v oblasti gamingu ale o herní prostředí nejde, i když to jsou místa, která hry umožňují. Zároveň jimi od začátku byla poháněna. Průmysl, který přinesl 3D brýle a rychlé zpracování obrazu, umožnil také ty nejpokročilejší aktuální 3D světy.

Pokud vstoupíte do technologicky nejlepšího možného metaverza, máte na hlavě nasazené brýle pro virtuální realitu a vidíte tak prostředí kolem sebe podobně jako v reálném životě. Můžete si dokonce vzít na sebe speciální oblek a cítit doteky ostatních nebo i kapky deště. Není ale tak důležité, jak daleko tu technologie jsou. Důležité je, co člověku přináší.

„Pro mě metaverse začíná tam, kde fungují věci, které v našem univerzu nejdou. Například když můžu mít svou pseudoidentitu – třeba kompletně falešnou, například vystupovat jako animovaný avatar – a i s tím vytvořit něco hodnotného, za co mi uživatelé chtějí zaplatit. To v našem světě nenajdete. My jsme pevně zakotveni do našich identit. A chci-li odstartovat třeba právě podnikání, musím jít na úřad, požádat o živnost, navléknout se do nějakých kategorií, pak vše zdanit a podřídit se mnoha dalším pravidlům,“ vypočítává Jiří Zlatohlávek, specialista na Web 3.0, NFT a svět metaverza ve fondu Miton C. „O brýlích pro virtuální realitu to není,“ dodává.

Do metaverza je totiž, jak říká, možné projít třeba jen s mobilem. Stačí mít připojení k internetu. Přes něj se člověk může dostat k tomu, aby se svou osobností, jakkoliv vykreslenou, mohl mít dopad. „Já bych řekl, že metaverse už je celkem běžné, jen vypadá jinak, než jsme si ho představovali. Prostor virtuální reality je totiž jen malá zátočina na velké mapě internetu. A dá se představit zcela pragmaticky. Pro spoustu Ukrajinců je metaverse tady, právě u nás. Pokračují se svým podnikáním, i když jejich kanceláře zanikly,“ připodobňuje Zlatohlávek.

Akvárko místo hlavy

Martin Sokol se v jednom z větších metaverz se jménem Decentraland stará o to, aby tu bylo živo. Jeho prací je zajišťovat, aby zde lidé nebo značky měli zájem uspořádat různé akce, vymýšlet, jak sem nalákat víc uživatelů, a řešit, aby se bavili. Potkáte-li ho ve virtuálním světě, bude mít černé vlasy a hnědé oči. Pokud se s ním setkáte ve fyzickém světě, bude to také tak.

Pro uživatele virtuálních vesmírů to však vůbec není samozřejmost. Takzvaní avataři, jejich zpodobnění v metaverzech, můžou mít obvykle libovolnou barvu vlasů i kůže, opačné pohlaví než jejich majitel za počítačem nebo třeba mohou připomínat nějaké zvíře spíš než člověka. Případně mimozemšťana. Nebo něco úplně jiného. „Už jsem taky měl místo hlavy akvárko. Jsou tam prostě věci, u kterých si řeknete, jak vypadají cool,“ směje se Sokol.

Je to jedna z výhod neskutečných vesmírů: nefungují tu fyzikální zákony a uživatelé nejsou omezováni nepříjemnými skutečnostmi, jako třeba že oheň je horký nebo že si nemůžou nechat narůst chapadla. Tady mohou obléknout hořící triko a proměnit se třeba napůl v chobotnici.

A co víc, pokud je jeden vesmír přestane bavit, můžou vzít své končetiny i garderobu a přesunout se s nimi do jiného vesmíru. Tedy pokud tu fungují NFT neboli non-fungible tokens, česky nezaměnitelné tokeny. To, co tu lidé vlastní – ať už se to k nim dostalo nákupem, nebo tím, že danou věc vyrobili a pak převedli do speciální peněženky – je zapsáno do určité formy digitální účetní knihy v takzvaných blocích. Odtud právě název blockchain, tedy řetězec bloků, kde jsou NFT uloženy.

Protože je to účetní kniha, každý převod vlastnictví se tu připíše novými řádky. Nejsou zpětně změnitelné a jsou spojené s dalšími soubory, takže jsou považovány za jasná, dohledatelná a nezcizitelná práva k daným věcem. Uživatelé je tu považují za určitý certifikát pravosti. Jsou tak zajímavým principem, že lákají řadu investorů.

„Každé NFT musí být unikátní a ověřitelné. A nemůže být zaměnitelné za jiné NFT. Může to být autíčko, pozemek, budova, plakát, obrázek nebo třeba fotka kočky. Zároveň to není tak, že by si dva lidi nemohli koupit stejně vypadající červené tričko. Každé z nich ale bude mít jiný kód, a bude tedy jiné,“ popisuje Sokol.

To proto lidé kupují podivné věci jako digitální obrázky za miliardy, dětské kousnutí do prstu, memy nebo třeba první tweet. Něco vlastnit jde přece jen jednou. A mít to zapsané ve světové účetní knize se může stát jasným důkazem, že jsem vlastník právě já. Analytici loni předpokládali, že měl trh s NFT hodnotu 41 miliard dolarů, téměř bilion korun, letos to bude ještě víc.

Navíc přenositelné tokeny posouvají výš i gaming. Cokoliv si kdo koupil v klasických hrách, v nich také zůstalo. „Ale teď jsou třeba hráčské kartičky majetkem na blockchainu. Takže když mě to přestane bavit nebo jsem měl štěstí a vyhrál jsem kartičku, kterou už mám, můžu ji nabídnout někomu dalšímu. Svou hru můžete monetizovat, a když se vám to nebude líbit, tak můžete prodat vše a buď snížit svou ztrátu z mikrotransakcí a nákupů ve hře, nebo to dokonce překlopit do zisku,“ říká Jiří Zlatohlávek.

Jenže NFT lze jako snadnou investici jen těžko doporučit. „Je to trh, kde pravidla teprve vznikají. Fungují tu protichůdné energie, nejistota z negativních nebo nejasných informací a strach, že přijdu o příležitost. Člověk, který v tom prostoru přežije – protože v něm může přijít o všechno – musí pracovat se svými emocemi. Ten prostor lidem nasadí do hlavy investorský způsob myšlení. Jenže nutí je přemýšlet o světě nejen v pojetí černé a bílé, ale i o tom, jakou si myslím, že má daný výrok pravdivost. A kolik bych na tu pravdivost vsadil,“ popisuje Zlatohlávek s tím, že peníze se tu vydělat dají – ale je třeba se učit a růst.

Ovšem podle Martina Sokola z Decentralandu se NFT mohou stát ještě zajímavější. „Dnes může být uživatelům celkem jedno, jestli mají tričko virtuální a k tomu třeba stejné fyzické, což je balíček, který na jedné z našich módních událostí firmy nabízely. Myslím ale, že v budoucnu to tak nebude. Že lidé budou chtít mít tu propojitelnost. Že jako člověk budu chtít reprezentovat sám sebe i ve virtuálním světě,“ říká.

Opojný zisk moci

Plaší lidé mají v metaverzu možnost se socializovat. Ti znevýhodnění svým původem nebo třeba státem, ve kterém žijí – protože z něj například nemůžou kvůli různým sankcím podnikat za hranicemi – zase získávají rovné příležitosti. Přestože metaverse má nezpochybnitelná negativa počínající představou lidí trávících celé dny u počítačů a nerozeznávajících fikci od reality, obecně tu lidé získávají moc.

Proto je důležitý pojem, který mnohé světy přinesly – decentralizace. Představuje způsob, jak se tu věci dějí. Pokud je rozhodování centralizované, řeší pravidla jedna instituce. V naše světě nastavuje mnoho pravidel stát a třeba záležitosti financí jen několik málo organizací, kterým říkáme banky. V decentralizovaném světě to tak není.

Co si postavíte na svém pozemku, nikdo neřeší. Kde vezmete peníze, co s nimi uděláte nebo jestli si své vlastnictví převedete jinam – to je na vás a nikdo vám v tom bránit nebude. V některých světech platí, že pokud se snad mají měnit některá pravidla, musí si změnu odhlasovat všichni. „Ani já nemůžu ovlivnit vlastnictví ostatních. A pokud něco chci, musím si to stejně jako ostatní koupit,“ netají se od začátku se svým přístupem Artur Sychov, tvůrce světa Somnium Space.

Decentralizace není jednoznačně platný termín pro všechny virtuální světy. Zuckerbergerův metaverse počítá s přesně opačným přístupem. Proto ho kritizuje právě Sychov a narážky stejným směrem vysílají i bratři Winklevossovi, kteří Zuckerbergera obvinili z toho, že jim ukradl nápad, a kteří nedávno do Somnia investovali. „Budoucnost našeho online života budou decentralizované světy metaverza,“ hlásí dokonce Tyler Winklevoss.

Metaverza nemají žádný jednotný legální rámec, protože jsou fragmentovaná. Jednotlivé světy se tak liší svými podmínkami. Je tu však možné všechno? „Může se stát, že některé z těchto světů si řeknou, že podmínky nemají. Nebo explicitně řeknou, že prodej drog je v pořádku. Na takové se asi snese hněv světových legislativ,“ vysvětluje Zlatohlávek.

Přesto nelze říct, že do nich má přístup kdokoliv. I když jde o virtuální místo, hru nebo platformu – do těchto světů se částečně dají počítat třeba i sociální sítě Twitter nebo Reddit – přece tu je stále nezpochybnitelné spojení se světem reálným. Uživatel internetu z Číny nebo Ruska se obvykle kamkoliv nepřihlásí. „Já jsem si ale nevybral, kde se narodím. To by se mělo eliminovat skrze neutrální síť, která má být veřejným blahem, kde má jednotlivec stejná práva jako instituce,“ myslí si Zlatohlávek.

„Dát sílu nad celým světem lidem je jeden ze základních pilířů, na kterém ten svět stojí,“ přidává Sokol s odkazem na „svůj“ Decentraland. „Celý web3 říká, že data jsou vždy všech, nikdo nemá žádná privátní. Je to podstata všech otevřených zápisů v NFT a pravidel, na kterých se všechny strany domlouvají,“ dodává Zlatohlávek. Hovoří o jiném společenském uspořádání, které se tu projevuje. Ostatně celý fond Miton C má v popisu své mise víru, že decentralizovaná ekonomika a tokeny změní způsob, jakým přemýšlíme o penězích, a celý kryptosvět a web3 urychlí restrukturalizaci společnosti. „Určitě to společnost mění. Řekl bych, že je to lepší forma demokracie,“ říká Sokol.