Jako malá se probírala babiččinými šperky. V padesáti rozjela vlastní značku a obléká ženy do hedvábných šátků

Jako malá holka ráda potají chodila k babiččinu toaletnímu stolku, takzvanému psýché s trojdílným zrcadlem a spoustou šuplíků, a zkoušela si její šperky. „Pamatuju si, že jsem se tam vždycky parádila, hrozně se mi to líbilo,“ vzpomíná Martina Karafiátová. O desítky let později stojí ve svém pražském showroomu a sama nabízí ženám, ať si stoupnou k zrcadlu a vyzkoušejí, jaký hedvábný šátek jim nejvíce sedí.

Právě kolem hedvábných šátků se točí její značka Silky Gang, kterou založila před sedmi lety. Na hebkých látkách se objevují ilustrace inspirované pohádkami nebo literárními příběhy – poslední kolekce Příběh prince Gendžiho například vychází z tisíc let starého japonského románu o milostných pletichách a prchavé kráse života na císařském dvoře.

V mládí přitom Karafiátová chtěla studovat architekturu, ale kvůli komunistickému režimu se na školu nedostala. „Tatínka vyloučili ze strany v roce 1968 a jiná možnost nebyla,“ vzpomíná. Vystudovala tedy stavební fakultu a roky pak s kolegou vedla architektonický ateliér. Módě se dlouho věnovala jen jako koníčku, chodila na přehlídky, fotila v zákulisí a seznamovala se s návrhářkami. „Značku jsem založila, až když mi bylo přes padesát a děti odešly z domova. Své sny si můžete někdy začít realizovat i v pozdějším věku,“ usmívá se Karafiátová.

Šátky si vybrala schválně pro jejich nadčasovost. Při navrhování oděvů jako takových jí totiž vadilo, že i sebelepší kolekce může být už za půl roku zastaralá. „Napadlo mě, že šátek je vlastně jako obraz, čtvercový a ilustrovaný, pouze vám nevisí na stěně,“ vysvětluje. Vzorů tu tak najdete opravdu hodně. Na každém motivu spolupracuje s jiným českým ilustrátorem či ilustrátorkou. U nejnovější kolekce například oslovila autorku Barboru Srp Žižkovou.

Začátky značky byly ale drahé a nejisté. Karafiátová týdny hledala dodavatele, který by natiskl jen pár kusů hedvábí, až nakonec uspěla v Anglii. Tisk prvních šátků s pohádkovými krkavci, Otesánkem a Smolíčkem zaplatili s manželem z rodinných úspor. Pro první reklamní kampaň oslovili kamarády, známé i další členy rodiny. S vypůjčeným jelením parožím v podpaží tak jako Smolíček pózoval i jejich mladší syn. „Řekla jsem mu, že maminka to potřebuje, tak půjde,“ vzpomíná se smíchem Karafiátová.

Foto: Archiv MK

+1

Pak přišel první větší úspěch, když se značka objevila na čtyřech stranách v českém módním magazínu hned vedle reklamy na Tiffanyho. Na módní přehlídku Fashion Stars Night, které se Silky Gang zúčastnil, přišlo přes pět set lidí a Karafiátová začala plánovat, co bude dělat dál. Jenže o tři dny později vyhlásila vláda kvůli covidu nouzový stav a obchody i přehlídky se na týdny zastavily. „Byl to pro mě tenkrát velký šok,“ vzpomíná.

Místo výroby roušek, na kterou tehdy přešly desítky módních značek, se rozhodla rozdávat zdarma omalovánky se vzory svých šátků. Prodeje nebyly moc vysoké, ale postupně začala růst komunita lidí, která se podle ní stále vrací a někdy na webu značky tráví i hodiny denně.

V roce 2023 otevřela v Navrátilově ulici showroom Silky Gang s rohovou výlohou, tedy přesně podle receptu Tomáše Bati, jak popisuje. Viditelnější místo v centru Prahy přilákalo i zahraniční klientelu, hlavně z Asie a Ameriky. Otevření vlastního reprezentativního prostoru mělo pozitivní vliv i na tržby. Loni dosáhly podle Karafiátové zhruba 3,5 milionu korun a od otevření showroomu rostou meziročně přibližně o deset procent.

A právě Asií se inspiruje i její nová kolekce. Přemýšlela o ní už v úplných začátcích. „Japonsko tam bylo skoro podtržené,“ popisuje seznam motivů, které si vytyčila hned na startu značky. Do Japonska se poprvé podívala v roce 2023 a strávila tam tři týdny. Autorku ilustrací pak hledala dva roky a nakonec ji našla na Instagramu: Barboru Srp Žižkovou, která sama v Japonsku rok žila. To, že ilustrátorka znala osobně japonské reálie, považovala Karafiátová za obrovskou výhodu. Jejím cílem bylo vytvořit vzor, který by byl volnou uměleckou interpretací, spojením estetiky Východu a Západu, a ne přesnou kopií japonských motivů.

Předlohu s názvem Příběh prince Gendžiho si vybrala hlavně proto, že ji také napsala žena – spisovatelka a básnířka Murasaki Šikibu. Encyklopedie Britannica ji řadí mezi první ženské romanopisce světa.
„Je to takový japonský Casanova,“ říká Karafiátová o princi Gendžim s nadsázkou, ale hned dodává, že jde spíš o muže, který celý život hledá ideální ženu.

Proto jsou na šátku vyobrazeny čtyři ženské postavy, v kimonu se vzory podle ročních období. Najdeme tu také mraky lemující obvod a barevné deštníky, motivy typické pro japonské ilustrace. Fotografie k šátkové kampani nafotila Karafiátová přímo v Tokiu, kam se vrátila po třech letech.

Oproti svým začátkům v roce 2019 se celá značka posunula. Místo Anglie se tisknou šátky v severní Itálii, v regionu Como, a to na hedvábí v biokvalitě. Jeden šátek vyjde na tři až pět tisíc korun. Značka dnes nabízí také malé edice kabelek a rukavic z jemné italské jehnětiny, které šije v Čechách, a limitované kolekce vlastních šperků.

Poslední novinkou jsou talíře a misky. „Chtěla bych postupně více našich vzorů přenést i na porcelán,“ odpovídá zakladatelka na otázku, kam bude Silky Gang dál směřovat. Vzory se tvoří pomocí náročné metody sítotisku – spolupracuje na tom s dodavatelem z Karlových Varů, který je vypaluje v tunelové peci. Celá kolekce Příběh prince Gendžiho je v prodeji od 6. října a k vidění je až do neděle i na Designbloku.