Je z Liberce, firmu rozjel v Británii. Teď ji prodal za stamiliony a říká: Jeden čas jsme failovali zas a zas
GraphAware postupně vyvinula produkt, který využívají policisté nebo vojáci. Tým je částečně český, což se v jednu chvíli ukázalo jako správný krok.
Michal Bachman věděl už jako puberťák, že se v rodném Liberci dlouho nezdrží. A skutečně – ještě na střední škole strávil rok v Missouri, kde prý v srdci konzervativního „Biblického pásu“ rychle ztratil iluze o USA. Bakaláře absolvoval v Dánsku, magistra na londýnské Imperial College. Právě tam při studiu informatiky objevil grafové databáze, technologii, která později určila směr jeho kariéry. V Británii tak založil firmu, nedávno ji prodal a teď hlásí: „Určitou stopu jsem snad zanechal i v Česku.“
Na začátku přitom nestála velká podnikatelská vize, nýbrž jednoduchý propočet. Bachmana jako chudého studenta přitahovalo, že experti na grafové databáze si za konzultace účtují až tisíc liber denně. Realita ho však rychle uzemnila. Založil firmu, spustil blog… a nic se nedělo. Musel obvolávat kamarády a brát klasické programátorské zakázky v Javě, aby vůbec přežil. „Když jsem ale nabral zkušenosti a začal psát o osvědčených postupech v oblasti interpretace dat a vysvětlovat lidem, jak grafové databáze používat a optimalizovat, začali se objevovat první klienti,“ vzpomíná Bachman.
Jeho firma GraphAware tak zpočátku fungovala jako konzultační služba. Lidem radila, jak používat grafové databáze, a rostla pomalu, ale organicky. Pak ovšem přišel zlom, který Bachman dnes s oblibou vypráví na startupových akcích jako ukázkový příklad selhání. „Zavolal mi někdo z Abú Dhabí, jestli bych nepřijel na dva dny konzultovat grafové vizualizace. Nakonec jsem tam strávil čtyři roky,“ popisuje. V Emirátech založila GraphAware vlastní pobočku – a v jednu chvíli se ocitla v situaci, kdy jediný klient tvořil 90 procent tržeb.
Co jsou grafové databáze?
Grafové databáze jsou moderní způsob ukládání dat, který místo běžných tabulek a řádků pracuje s informacemi jako s body spojenými čarami. Představte si tyto body jako lidi či produkty a čáry jako konkrétní vztahy mezi nimi (například „zákazník si koupil tento telefon“). Protože databáze ukládají tyto vazby přímo, dokážou velmi rychle odhalovat skryté souvislosti. Využívají se všude tam, kde na propojení dat záleží nejvíce – od hledání nejlepší trasy v GPS navigaci přes doporučování zboží v e-shopech až po odhalování bankovních podvodů.
Z finančního hlediska šlo sice o úspěch, Bachman však rychle zjistil, jak křehké je stavět na takovém byznysovém modelu. Když totiž blízkovýchodní zákazník ze dne na den kontrakt ukončil, GraphAware zůstala takřka bez příjmů a musela vymyslet, co dál. „A protože je tráva vždycky zelenější na druhé straně, rozhodli jsme se přetvořit konzultační firmu na produktovou. Zkušení matadoři z byznysu nám říkali, že to nebude jednoduché, my jsme ovšem navzdory varováním postavili platformu Hume,“ pokračuje dvaačtyřicetiletý podnikatel.
Tento nástroj propojuje roztříštěná data ukrytá v různých tabulkách či starých databázích a skládá z nich přehledný, propojený graf. Analytici navíc mohou snadno rozplétat digitální stopy, aniž by museli psát složité kódy a databázové dotazy. „Jenže zprvu jsme vůbec nevěděli, kdo je náš cílový zákazník. Prodávali jsme proto předplatná třeba datovým vědcům v korporacích, ale ti náš produkt po roce většinou neobnovili. Naše tržby nebyly stabilní, failovali jsme znovu a znovu,“ připouští Bachman.
Úspěch přišel až mezi zákazníky, pro které nejsou data jen byznysovým nástrojem, ale otázkou bezpečnosti a někdy i lidských životů – v armádě, policii, rozvědce či dalších bezpečnostních složkách. Těm dnes software GraphAware pomáhá propojovat a vyhodnocovat obrovské objemy dat.
„Představte si únos dítěte. Policie dostane od operátora tisíc telefonních čísel z okolních vysílačů, od kamerového systému pak tisíc SPZ. Jenže vše v excelové tabulce. Bez specializovaného nástroje musí analytici ručně proklepnout každé číslo v deseti různých vládních systémech. V naší platformě se všechna data z více zdrojů slijí do jedné propojené sítě,“ vysvětluje Bachman.
Systém Hume tak okamžitě vyhodnotí, jaká telefonní čísla a SPZ mají vazby na lidi s kriminální minulostí, kteří zrovna nesedí ve vězení. „Taková analýza dříve trvala čtrnáct dní, teď je hotová za pár minut. Chybovost našeho softwaru je nadto téměř nulová – chyby vznikají pouze tehdy, když jsou špatná samotná vstupní data, například kvůli odlišnému přepisu arabských nebo ruských jmen v registrech,“ tvrdí zakladatel s tím, že zhruba třetinu týmu GraphAware, do níž nikdy nevstoupili externí investoři, tvoří Češi.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Nebylo to úplně plánované, chtěl jsem ovšem v Česku zanechat ‚footprint‘, nějaký důvod, proč se sem vracet,“ usmívá se. Rozhodnutí najímat krajany se přitom v konečném důsledku ukázalo jako dobrý tah – v Praze vzniklo silné výzkumné a vývojové zázemí, které dokázalo vyřešit i jednu z největších krizí v historii firmy. Málem ji totiž srazilo rozhodnutí, které Bachman udělal v dřívější fázi podnikání.
Když byla platforma Hume ještě v plenkách, tlačil na vývojáře, aby postupovali rychleji a klidně nakoupili hotová řešení od třetích stran. Pořídili si tehdy licenci na frontendovou knihovnu (sadu kódů a nástrojů, která vývojářům usnadňuje tvorbu uživatelského rozhraní) pro vizualizaci grafů. A v okamžiku, kdy už GraphAware získala prvních pět nebo šest klientů z řad vládních organizací, jim dodavatel zničehonic oznámil konec spolupráce. „Držel nás za koule,“ říká Bachman bez okolků.
Na trhu neexistovala alternativa, a tak se v GraphAware rozhodli postavit vlastní knihovnu. „Měli jsme dva roky, než nám vyprší licence. Vzali jsme tři české vývojáře z Prahy, kteří rozuměli programování her a WebGL, tedy vykreslování 2D a 3D grafiky přímo v prohlížeči, dali jsme jim samostatný office, aby je nikdo nerušil, a nechali je pracovat. Co se zdálo jako mission impossible, se nakonec povedlo za rok a půl. A nejen že si toho klienti skoro nevšimli, ale získali jsme kontrolu nad vlastním softwarem,“ pochvaluje si zakladatel firmy.
Právě tento krok podle něj sehrál klíčovou roli při nedávné akvizici – koneckonců sám přiznává, že by jeho firmu nikdo nekoupil, kdyby její klíčová část pořád stála na cizím duševním vlastnictví. Kolem GraphAware navíc začali kroužit další hráči i kvůli tomu, že evropské státy jsou stále nervóznější z toho, že jejich bezpečnostní infrastruktura závisí na amerických systémech, jako je Palantir. Nedávno jeho služby ostatně odmítla švýcarská armáda a též francouzská rozvědka, londýnský starosta Sadiq Khan pak zablokoval deal Palantiru s tamní metropolitní policií.
Proč Evropě vadí Palantir?
Evropským vládám vadí americký technologický gigant Palantir především kvůli ztrátě digitální suverenity, bezpečnostním rizikům a etickým kontroverzím. Státy se obávají závislosti na zahraničním dodavateli a odmítají soukromé firmě svěřit přístup k citlivým národním databázím, armádním systémům či zdravotním záznamům občanů, což vnímají jako nepřijatelnou bezpečnostní slabinu. Atmosféru nedůvěry navíc umocňuje také přímé zapojení Palantiru do operací americké imigrační správy (ICE) či izraelské armády v Gaze.
Evropa proto od těchto smluv postupně couvá a urychleně hledá vlastní, lokální alternativy. „Evropská unie navíc vychází z myšlenky, že kriminalitu může omezit nejen ‚neomylný‘ software či ozbrojenci v ulicích, ale i kvalitní legislativa a důraz na lidská práva, který snižuje nerovnost a zvyšuje sociální soudržnost,“ doplňuje Daniel Šitera z Ústavu mezinárodních vztahů.
Logickým kupcem GraphAware se stala americká společnost Neo4j, která vyvíjí databázový software. S ní Bachman spolupracoval už od samých začátků podnikání a její zakladatelé mu kdysi poradili, aby nechodil na pohovory do Googlu nebo Facebooku a raději si založil vlastní firmu. Šéf Neo4j Emil Eifrem však dlouho fúzi odmítal s tím, že kombinovat jejich horizontální byznys (databáze pro vývojáře všeho druhu) s vertikálním produktem GraphAware (specifická aplikace pro bezpečnostní složky) je příliš komplikované.
Růst GraphAware a tlak na evropskou suverenitu v oblasti dat ale jeho názor změnily. „Spojení dává smysl – Neo4j sice sídlí v USA, nicméně vývoj má ve švédském Malmö a jeho DNA je evropská. Společně tak můžeme budovat alternativu k Palantiru,“ plánuje Bachman. Hodnotu akvizice, která se uskutečnila před několika týdny, nechce komentovat. Při opakovaných tržbách necelých 250 milionů korun a s ohledem na další okolnosti odhaduje CzechCrunch hodnotu dealu na vyšší stovky milionů korun.
Akvizicí příběh Bachmana v GraphAware nekončí, jen se mění jeho role. Nyní je generálním manažerem, který podléhá vedení Neo4j. „Po 13 letech mám šéfa,“ směje se. Problém pro své ego v tom nevidí, naopak to bere jako příležitost se naučit něco nového. Ve firmě se navíc moc toho nemění – stále odmítá poskytovat svůj software nedemokratickým režimům a razí zásadu, že s AI se musí pracovat opatrně, zvlášť v oboru, kde každé rozhodnutí ovlivňuje lidské osudy a musí být obhajitelné u soudu. Konkrétní klienty neuvádí, v Česku ale prý zatím žádné nemá.
V rámci earn-outu je Bachman ve firmě „upsán“ na několik let, v budoucnu chce možná rozjet nový projekt. Než se do něj ovšem pustí, rád by poznával svět. V poslední době totiž propadl overlandingu, tedy soběstačnému cestování po vlastní ose do odlehlých oblastí. „Hrozně mě baví jezdit terénním autem se střešním stanem, spát u ohně v divočině a vyhledávat opuštěná místa. Už jsem takto několikrát projel Austrálii, což je země, kam bych se nejraději přestěhoval, kdyby nebyla tak daleko,“ vypráví. Do doby, než získá absolutní volnost, však bude pendlovat mezi kalifornským San Mateem, Londýnem, Malmö, Prahou a rodným Libercem. „Teď zase bydlím doma,“ uzavírá.
