Padesátá a šedesátá léta byla pro Afroameričany ve Spojených státech tvrdá. Odpor vůči lidem tmavé pleti panoval zejména v jižních zemích USA, odkud pocházel i Bill Russell, který si za svým snem stát se nejlepším basketbalistou světa musel projít nespočtem úskalí. Ani předsudky bílých Američanů a uplatňování zastaralých zákonů, proti kterým vystupoval, ho ovšem nezastavily. Zapsal se do dějin jako ten, kdo změnil NBA a pomohl tlumit americký rasismus. O jeho pozoruhodné cestě teď vypráví Netflix v novém dvoudílném dokumentu.

Jeho život byl hlavně o basketbalu, i když v něm zpočátku nebyl moc dobrý. Měl ale výšku (208 centimetrů) a naprosto ideální rozptyl rukou k tomu, aby se stal pivotem, tedy typicky tím, který brání střelám a doskakuje odražené míče. V tom byl Bill Russell tehdy jedinečný. V polovině padesátých let si jeho předností všiml tým Boston Celtics, jenž zoufale potřeboval někoho výjimečného k bránění. A udělal všechno pro to, aby ho do svého dresu oblékl.

To se psal rok 1957, což bylo období, kdy nebylo zvykem, aby v NBA hráli hráči tmavé pleti. Russell znal rasismus velmi dobře už z dětství, ostatně se kvůli němu jeho rodina rozhodla opustit rodnou Lousianu na jihu Spojených států a přestěhovat se do Kalifornie. Nepřestalo to ani v dospělosti, kdy už bydlel poblíž Bostonu a hrál za jeho basketbalový tým. Přehlížela ho sportovní média, stranili se ho i sousedé. A do toho všechny ty pochody.

„Když jsem tam přišel, byl Boston tím nejméně liberálním městem v NBA,“ vzpomínal Russell v rozhovoru, který mimo jiné zaznívá v nové sérii Netflixu Bill Russell: Legenda NBA. Tehdy ještě početná část jižanských Američanů podporovala rasovou segregaci, vycházející z takzvaných Zákonů Jima Crowa. Nechtěli integraci, prosazovali rozdělení škol na „bílé a černé“ a na veřejné protesty nosili i konfederační vlajky.

Nemohli unést fakt, že se Afroameričan stává celebritou ve sportu, který byl brán jako hra pro bílé. Osobně se to dotýkalo i samotného Russella a začaly se u něj projevovat náznaky prvního vystupování proti rasismu. V úvodních letech v NBA se ale především soustředil na svou hlavní profesi – a hned rok poté, co do Bostonu Celtics nastoupil, s ním vyhrál první mistrovský titul v historii klubu.

Zisk prvního prstenu, který vítězové ligy dostávají, byl ale teprve začátkem toho, co se bude dít. Russell se totiž stal ústřední postavou šňůry osmi vítězství v NBA v řadě a byl tak členem největší dynastie v historii organizace – žádný jiný tým tolik mistrovských titulů po sobě dosud nezískal. Russell se na tomto bezprecedentním úspěchu podílel hlavně svými doskoky, s nimiž drží druhou pozici v historickém žebříčku bodování.

Většina titulů šampiona NBA přišla v šedesátých letech, bylo jich rovných devět z deseti možných. V té době se z Russella stávala i osobnost, která se aktivně rozhodla bojovat proti utlačování lidských práv. Velkým spouštěčem byl moment z roku 1961, kdy Boston Celtics odcestovali do státu Kentucky, aby odehráli přípravné utkání. A když jeho dva afroamerické spoluhráče odmítli v hotelu obsloužit, na protest odjel zpět domů.

Jak uvádí server Basketball Network, šlo o tehdy první bojkot zápasu NBA kvůli protestu za občanská práva. A jakmile se domů vrátil, jeho rozhodnutí paradoxně uvítala zejména bělošská komunita. „Musíme dát najevo svůj nesouhlas s takovým zacházením, jinak zvítězí status quo. Máme stejná práva a výsady jako kdokoliv jiný a zasloužíme si, aby se s námi podle toho zacházelo,“ řekl Russell pro příletu novinářům.

Zatímco na hřišti už byl považován za špičku a průkopníka moderní obranné techniky pod košem s výskokem (do té doby se v NBA bránilo tak, že měl hráč nohy na zemi, jen natahoval ruce), ve veřejné sféře se teprve postupně etabloval jako někdo, kdo má vliv na změnu myšlení široké americké společnosti. Na začátku šedesátých let se seznámil také s jedním z nejvýznamnějších vůdců afroamerického hnutí za občanská práva, Martinem Lutherem Kingem.

Ostatně vedle něj seděl i při nezapomenutelném proslovu I Have a Dream v roce 1963 během pochodů ve Washingtonu, jehož nosnou myšlenkou bylo volání po rovnosti ras a konci diskriminace. Další významnou akcí bylo Russellovo vystoupení před studenty na podporu jednodenního bojkotu bostonských veřejných škol černošskými studenty na protest proti segregaci v témže roce.

V Bostonu se mimo jiné podílel na plánování promoce a promluvil k absolventům převážně černošské střední školy v roce 1966. O rok později se postavil na stranu legendárního boxera Muhammada Aliho, který odmítl bojovat v americké válce ve Vietnamu – podpořil jeho rozhodnutí jít do vězení namísto toho, aby se zřekl svého přesvědčení o občanských právech a náboženské svobodě.

Jeho vystupování na veřejnosti se propisovalo i do hraní basketbalu. Na hřištích začal být respektován, jelikož se v té době do týmů NBA začalo dostávat více afroamerických hráčů, kteří se s Russellovými názory ztotožňovali. Mezi nimi byl i slavný, 216 centimetrů vysoký Wilt Chamberlain, s nímž na palubovkách sváděl jedny z nejzapamatovatelnějších bojů v dějinách NBA.

Svou hráčskou kariéru Russell ukončil v roce 1969, s jedenácti tituly mistra NBA, pětinásobným oceněním za nejužitečnějšího hráče ligy a také s průměrným skóre 22,5 doskoku na zápas, druhým nejvyšším v historii (před ním je jen zmíněný Chamberlain). Poslední tři sezóny byl v Boston Celtics i koučem – a své trenérské ambice si poté přenesl do týmů Seattle SuperSonics a Sacramento Kings.

https://www.youtube.com/watch?v=ryHHifvsVwQ

S přibývajícím věkem se vzdaloval i od svého hlasitého vystupování na veřejnosti, v roce 2017 pak obdržel Prezidentskou medaili svobody, která je společně se Zlatou medailí Kongresu nejvyšším civilním vyznamenáním ve Spojených státech. Ocenil ho tehdejší prezident Barack Obama, který při projevu zmínil, že „doufá, že děti v ulicích Bostonu budou jednoho dne vzhlížet k soše postavené nejen Billu Russellovi jako hráči, ale i Billu Russellovi jako člověku“.

Jeden z nejlepších basketbalistů všech dob zemřel loni 31. července ve věku 88 let. V dokumentu na Netflixu mu pak vzdává hold jak novodobá hvězda NBA Stephen Curry, tak například legendární Shaquille O’Neil. Možná trochu paradoxně se ale k novince nepřipojil Michael Jordan ani střelecky nejúspěšnější hráč historie LeBron James, kteří prý „neměli zájem o poskytnutí rozhovorů“. Nic to ale nemění na faktu, že Bill Russell: Legenda NBA je povinností pro všechny fanoušky basketbalu.