Když poznáte Evu Pavlíkovou, máte pocit, že její příběh není vhodný pro rozhovor na pár stránek, ale spíše memoáry. Jako náctiletá si prošla závislostmi na alkoholu, depresemi a jako matka i rodinnou tragédií. Při porodu málem zemřela. Po deseti letech v korporátech začala podnikat, ale ne vždy zcela úspěšně. Nic ovšem nevzdala a nakonec zakotvila v komunitě dobrovolníků Česko.Digital. Právě tu nově vede jako CEO.

V čele organizace, která se v pandemické době zasloužila o projekty jako Covid Portál nebo Učíme online, střídá od 1. února jejího zakladatele Jakuba Nešetřila. Svůj životní příběh otevřeně sdílí při příležitosti jejího zařazení do žebříčku Innovators 20, společného projektu CzechCrunche a Hospodářských novin, ve kterém jsme spolu s odbornou porotou vybírali největší inovátory Česka za rok 2020.

Už proces domlouvání rozhovoru napovídá, jak moc je Eva Pavlíková zaneprázdněná a pracovitá. Když hledáme vhodný termín na hovor, kalendář v jejím případě hlásí od rána do večera kolonky s nápisem „busy“. Nakonec se spojujeme až v pozdních večerních hodinách. Našla si čas i přesto, že je matkou dvou synů.

Od závislosti na drogách k workoholismu

„Já si zakládám na otevřenosti k sobě samé,“ říká devětatřicetiletá Pavlíková hned na úvod. Následující minuty potvrzují její slova do písmene. A jasně dokazují, že k současné pozici výkonné ředitelky velké dobrovolnické organizace nevedla vůbec jednoduchá životní cesta.

V dětství prožila znásilnění. Během puberty pak několikrát utekla z domova. Jako náctiletá propadla závislosti na alkoholu a drogách a prošla si jak depresemi, tak následnými psychoterapiemi. Se vším se ale vyrovnala a dnes je plná optimismu. Dvacetiny přitom strávila na ročním terapeutickém pobytu v Domažlicích, během kterého se dostala ze závislostí. „Od té doby nepiju. Víc od té doby vystupuju sama za sebe, což mi alkohol znemožňoval,“ říká.

Poté, co vynechala rok života v Domažlicích, nastoupila do své první práce. V call centru volala do restaurací a snažila se vybírat poplatky za hudbu, kterou pouštěly v provozovnách. Za svým turbulentním mládím pak zavřela dveře a objevila, že má dobré vlohy na obor, kterému dnes říkáme projektový management.

Pavlíková podle svých slov dokáže myslet v souvislostech, analyticky a dobře odhaduje, co důležité je a co není. V následujících letech tak pro změnu propadla workoholismu. V pětadvaceti už ale na přední pozici v korporátu vedla tým čtyřiceti lidí a pracovala se zahraničními zákazníky.

Do toho všeho začala studovat vysokou školu, Fakultu elektronickou na pražském ČVUT. „To je škola, kde projdete strašným prvákem a myslíte si, že pak už to bude lepší. Jenže přijde druhák, který je ještě horší,“ směje se s odstupem novopečená šéfka Česko.Digital, za jehož vznikem stála spolu s Jakubem Nešetřilem a Radkou Horákovou.

I při zaměstnání sice vysokou školu dokončila, zároveň však přišla další tragická životní situace. Krátce poté, co Eva Pavlíková otěhotněla, se u jejího dítěte potvrdil Downův syndrom. „Rozhodli jsme se to s partnerem ukončit. Nebyli jsme připraveni na to vychovávat dítě s Downovým syndromem,“ říká. Potratem si prošla za plného vědomí.

Taková událost zásadně proměnila její hodnoty. Uvědomila si, že workoholismus nic neřeší. „Ve třiceti zjistíš, že vyděláváš tolik peněz, že je kvůli pracovnímu nasazení nestihneš utratit,“ vypráví Pavlíková. Po deseti letech v korporátních pozicích se tak rozhodla připojit k podnikání partnera.

Podnikání na doraz

V začátcích čtvrté dekády svého života naskočili na tehdy nově vzrůstající obor e-commerce. Vytvořili celkem tři weby, ale když dnes budete hledat jejich adresy, už je na internetu nenajdete. Projekt Supervyprodej.cz měl přesto v jednu chvíli obrat nad 100 milionů korun a dvanáct zaměstnanců. Pak se ale trh začal proměňovat a partnerské dvojici se nepodařilo včas reagovat.

Osud navíc řadou životních zkušeností zocelené podnikatelce nedal pokoj ani později. Oba dva její synové, věkově od sebe vzdáleni rok a půl, se narodili předčasně. První z nich už v devětadvacátém týdnu.

„Během porodu jsem prodělala eklamptický záchvat. Lidé na to běžně umírají, já měla to štěstí, že jsem už byla v nemocnici. Pamatuji si, že jsem upadla do bezvědomí. Pak jsem se probudila až na JIPce a šla jsem se podívat na syna v inkubátoru,“ vypráví Pavlíková a dodává: „Mám pocit, že mě život pořád na něco připravuje, a nevím, co to je.“

Podnikatelský svět ovšem nedával prostor k odpočinku. Spíš naopak. Jen s dílčím úspěchem se potkaly i další projekty, Prodejtodal.cz a Nutric.cz. Partnerské a podnikatelské duo v jednom v tu dobu přišlo o několik milionů korun a vše došlo tak daleko, že tehdy čerstvá matka musela přemýšlet nad tím, jestli bude mít dostatek peněz na oblečení pro své děti.

To vše jí nakonec vedlo k tomu, že se v roce 2016 rozhodla vrátit do korporátního prostředí. Zamířila do České telekomunikační infrastruktury (CETIN). „Pokud se ještě někdy budu chtít vrátit do vlastního podnikání, tak si to hodně dobře rozmyslím. Obrat jsme sice měli veliký, ale neznamená to, že bychom si vydělali na byt. Nebo že bychom si vlastně vydělali na cokoliv,“ popisuje Pavlíková.

Podle ní jsou dnes korporáty zbytečně stigmatizované. Dávají prý přitom možnost fungovat v relativně proměnlivém prostředí a poskytnou konexe na spoustu různých lidí, s nimiž se touto cestou Pavlíková naučila komunikovat. To z pozice podnikatele nezažila. Zatímco do té doby se věnovala hlavně projektovému managementu v IT, CETIN nabídl komplexnější zkušenosti i z byznysového pohledu.

S časem, jak jí rostly děti, si ale uvědomila, že stávající práce ji nenaplňuje a není v souladu s životními hodnotami, které vyznává. Z korporace proto odešla napodruhé, ale tentokrát neměla zamířeno do další obyčejné firmy.

Do Česko.Digital se nejdřív dostala jako dobrovolník a koordinovala projekt CityVizor, který se zabývá tématem transparentnosti obcí a veřejnou správou. Tehdy, zhruba před rokem a půl, byla komunita expertních dobrovolníků teprve v zárodku, ovšem Jakub Nešetřil už hledal schopné parťáky do týmu. Obrátil se proto právě na Evu.

„Nebyla to ani tak volba jít do neziskového sektoru, ale spíš volba jít do Česko.Digital jako organizace, u jejíhož budování jsem chtěla být,“ vypráví svoji motivaci opustit klasické firmy Pavlíková, která se vzápětí stala provozní ředitelkou Česko.Digital.

V popisku na Twitteru má napsáno, že je „po sprintu za ziskem zase sama sebou v nezisku“. Poprvé tak neřeší konflikt mezi tím, kým je doma a kým v práci. Její nejvyšší hodnota, což je upřímnost a otevřenost, je v Česko.Digital perfektně ztělesněna do transparentnosti.

O celé organizaci si můžete přečíst de facto všechno na veřejné Wiki nebo ve volně přístupném Slacku. „Mám pocit, že se mě všechny projekty v Česko.Digital osobně dotýkají,“ vysvětluje Pavlíková. „Ať už jsou to ty, které se týkají zdraví, vzdělávání nebo závislostí.“

Jinak ale i v Česko.Digital používají principy, jaké známe ze startupové světa. Rozdíl je podle nové CEO v tom, že zatímco běžná firma se snaží maximalizovat zisk, tady jde hlavně o maximalizace dopadu. Další klíčovou hodnotou je pro Evu Pavlíkovou odvaha. A ta je podle ní při práci v Česko.Digital také potřeba, protože se snaží k věcem přistupovat jinak.

Tím, že původní tříčlenný zakladatelský tým pochází z byznysového prostředí, aplikují své zkušenosti do neziskového sektoru. Mají proto relativně komerční platy, nehledají sponzory, ale partnery, pro něž je spolupráce oboustranně výhodná. Projekty zároveň jen neinkubují, ale rovnou pomáhají s jejich realizací. V loňském turbulentním roce bylo takových projektů hned několik.

V počátcích pandemie se komunita expertních dobrovolníků masivně rozrostla, a tak spatřily světlo světa i velké počiny jako Učíme Online nebo vládní web Covid Portál. O ten se velkou měrou zasloužili právě dobrovolníci z Česko.Digital, když celý web uvedli do provozu za pouhých 14 dní.

Eva Pavlíková se z workoholismu patrně nikdy úplně nevyléčila. V první pandemické vlně prý pracovala až 14 hodin denně. Odpočinek hledá dodnes hlavně u jógy, vážné hudby a stále se učí, jak odpočívat se svými dětmi.

„Bez pandemie by Česko.Digital nebylo tak silné. Původně jsme si mysleli, že pomáháme jen přes digitalizaci, ale zjišťujeme, že jednou z našich hlavních hodnot je inovátorství a spolupráce,“ popisuje Pavlíková hlavní role organizace, kterou nově povede. Ostatně není náhodou, že je jednou z oceněných ve výběru Innovators 20.

Dirigentka orchestru Česko.Digital

Sama chce v nové roli hledat způsoby, jak z Česko.Digital učinit dlouhodobě udržitelnou organizaci a ukotvit ji ve funkčním finančním modelu. Bude proto hledat partnery, kteří by byli ochotni přispět většími částkami na provoz organizace a zároveň sami ze spolupráce něco získali.

V plánu má také rozšířit vedoucí výkonný tým Česko.Digital, který nyní přijde o Jakuba Nešetřila, který se přesouvá do role předsedy správní rady, a zvyšovat kompetence klíčových lidí. Cítí prý také větší osobní zodpovědnost než předchozí rok.

„Česko.Digital je jako orchestr, který se snažím navnímat, abych věděla, kdo co zrovna potřebuje. Musím být uvnitř, ale mým cílem je odpoutat se od úplných detailů a najít si prostor více na strategické uvažování nad tím, kam chceme jít,“ nastiňuje Pavlíková svou vizi.

Po osobní stránce vnímá posun mimo jiné i jako způsob, jak ulevit svému naplněnému kalendáři. Přiznává, že v tomhle ohledu má mezery. Při otázce, jak si organizuje čas, nejdřív dlouze přemýšlí. Pak to vzdává. „No prostě blbě, nemám na to vlastně lepší odpověď. Ale furt mám víru v to, že to bude někdy lepší,“ směje se.

Pracovní náplň však není ani zdaleka jediná věc, o níž se v životě zajímá. Stále se podle svých slov učí být matkou, i přesto, že jejím synům je pět a sedm let. Sama také dobrovolničí, konkrétně v paliativní péči. Jako u všech jiných témat, tak i v debatě o blízkosti smrti sdílí své poznatky zcela otevřeně.

Na téma Setkal(a) jsem se smrtí ostatně nedávno vytvořila i místnost na nové sociální síti Clubhouse. Otevřeně sdílela svůj příběh, kdy před čtyřmi lety byla u toho, když jí zemřel děda. Tím také podpořila ostatní v tom, aby sdíleli své příběhy.

A až tam, ve virtuální místnosti před několika dny, si prý uvědomila, co je možná onou věcí, na kterou ji život připravuje. „Myslím, že mojí misí, na kterou mě život připravil, je prostě otevírat těžká témata,“ přemítá.

Za pár dní, 15. února, Eva Pavlíková oslaví čtyřicátiny. Na otázku, s čím vstupuje do další dekády, odpovídá prostě: „Chci najít životní klid a hlavně být dobrým člověkem.“

***

Inovace podporují také partneři Innovators 20. Hlavním partnerem projektu je ČSOB, dalšími podporovateli jsou technologická společnost Trask, logistická společnost Zásilkovna, softwarová společnost SAS a český startup Keboola zabývající se vývojem cloudové platformy.