Pořídit si vysněné Porsche, Ferrari nebo Lamborghini je pro mnoho lidí splněný sen. Jenže po prvním nadšení často přijde otázka, kterou si před koupí nepoložili: Kam vlastně pojedu příště? A hlavně s kým? Mnoho sportovních aut tak nakonec tráví více času pod plachtou v garáži než na silnici. Ne proto, že by jejich majitele přestalo řízení bavit, ale protože jim chybí lidé, se kterými by zážitek mohli sdílet.

Přesně s tímto dilematem se ve svém okolí pravidelně potkávali IT podnikatelé Michal Bílek a Andrew Žáček. Oba si tím prošli i na vlastní kůži. „Když jsem si pořídil auto, všichni mi říkali, jaká je to hloupost a vyhozené peníze. Měli by pravdu, kdyby mělo jen stát pod plachtou,“ vzpomíná Žáček, který spolu s Bílkem řídí softwarové studio Mountain Lift a startup Omniwaste.

Právě tehdy se začali rodit Roadrunners, komunita lidí, kteří se svými auty vyrážejí na cesty a sdílejí společný životní styl. „Nikdy jsme si neřekli, že založíme klub. Prostě jsme začali společně jezdit. Pak se nás lidé začali ptát, jestli mohou jet příště s námi. Najednou nás bylo šest, pak deset a postupně jsme zjistili, že vzniká něco, co jsme vůbec neplánovali,“ shodují se.

Z původně několika společných výletů se postupně stala komunita, která dnes pravidelně vyráží po celé Evropě. „Úspěšní lidé dnes většinou nemají problém koupit si vysněné auto. Co ale koupit nejde, je parta lidí, se kterými chcete v pátek odpoledne sednout za volant a na tři dny zmizet do Alp. Proto je u nás auto jen vstupenka. To nejcennější jsou lidé, které díky němu potkáte,“ říká Michal Bílek.

Přestože je mezi členy mnoho podnikatelů, investorů nebo manažerů, zakladatelé se od klasických business klubů záměrně distancují. „Nechceme, aby někdo přijel na víkend do Alp a ve vířivce vytáhl prezentaci své firmy nebo začal ostatním nabízet investice. To není důvod, proč Roadrunners existují,“ shodují se oba s tím, že když spolu lidé stráví několik dní na cestách, sedí večer u jednoho stolu nebo společně absolvují track day, rodí se vztahy přirozeně. „Pokud z nich časem vznikne obchod nebo společný projekt, je to skvělé. Nikdy to ale není cíl našich akcí,“ dodávají.

Luxus není hotel. Luxus je soukromí

Kolona sportovních vozů směřující k vile v Toskánsku může působit okázale, ve skutečnosti je ale filozofie Roadrunners podle zakladatelů praktická. „Když jede deset aut, můžete si dovolit služby, které by si jednotlivě nikdo nekoupil,“ vysvětluje Bílek a popisuje výlet do Itálie, kde si pronajali vilu, přivezli vlastního kuchaře i fyzioterapeuta.

„Kuchař ráno nakoupil na místním trhu, večer připravil večeři a masér nám byl k dispozici ještě v jedenáct večer, když jsme přijeli z hor. Ve výsledku nás to stálo méně, než kdybychom využívali stejné služby v luxusním hotelu,“ vypráví. Podle něj nejde o okázalost, ale o vytvoření prostředí, kde mají členové soukromí, klid a prostor být spolu.

„V tuto chvíli počítáme s kapacitou sto až sto padesát lidí,“ vysvětluje Andrew Žáček. Členství si nelze jednoduše koupit – lidi se do komunity pečlivě vybírají. Každý uchazeč prochází dotazníkem a osobním pohovorem se zakladateli, případně přichází na doporučení od stávajícího člena, který za něj ručí. „Nezajímá nás, kdo má nejdražší auto. Mnohem víc nás zajímá charakter, pokora a to, jestli bude člověk přínosem pro komunitu,“ zdůrazňuje Žáček. Stejně důležitá jsou i pravidla – bezpečnost na silnici, respekt a ohleduplnost.

Pohled zakladatelů na to, co vlastně jejich komunita znamená, změnil příběh jednoho z jejich z členů, který měl nehodu v Itálii. „Nevolal pojišťovně. Volal nám. Pomáhali jsme mu najít právníka, zajistit odtah, servis i komunikaci s úřady v cizí zemi,“ líčí Bílek. „Tehdy jsme si uvědomili, že nechceme být jen parta lidí, která spolu jezdí na výlety. Chceme, aby naši členové věděli, že se na nás mohou obrátit i ve chvíli, kdy se něco pokazí. I proto jsme díky zkušenostem vyvinuli program Roadrunners Care, který přesně takové situace pro členy řeší,“ dodává.

Aby komunita žila i i mezi jednotlivými výjezdy, vytvořili zakladatelé vlastní mobilní aplikaci. Ta funguje jako uzavřená digitální klubovna. Členové v ní najdou kalendář akcí, virtuální garáže ostatních členů, připravované roadtripy, klubové benefity i interní adresář.

„Když hledám architekta, advokáta nebo investora, nejdřív se podívám, jestli takového člověka nemáme mezi sebou. Ne proto, že bych chtěl obchodovat, ale protože už se známe a důvěřujeme si,“ vysvětluje Žáček.

Ambicí není být největší

Na sezónu 2027 připravují téměř padesát akcí, od alpských roadtripů a track days přes zimní expedice a motorsport až po gastronomii nebo cesty bez aut. Na jednom výjezdu ale nebývá více než deset posádek. „To je počet, kdy se všichni znají jménem, večer sedí u jednoho stolu a nikdo není jen další tvář v davu,“ vysvětluje Michal Bílek.

„V lednu nás čeká testování prémiových elektrokol na Mallorce. V únoru vyrazíme do Söldenu, kde budeme testovat lyže s instruktory a jezdit na sněžných skútrech. V březnu zamíříme do Dubaje, kde nás mimo jiné čekají buggy v poušti, následovat bude roadtrip do slovinských hor, cesta na Azurové pobřeží, buggy v Rumunsku a mnoho dalšího,“ uvádí Bílek jako ochutnávku programu pro následující rok. „Do toho plánujeme pořádnou porci track days, vytrvalostní závody GTček, kurzy přežití a spoustu dalších zážitků. Rok 2027 bude v Roadrunners opravdu nabitý,“ dodává.

Dalším krokem má být vznik samostatných komunit v Německu, Itálii nebo Španělsku. „Nechceme ale expanzi uspěchat,“ upřesňuje. „Nechceme vybudovat největší automobilový klub v Evropě. Chceme vytvořit komunitu, do které se lidé těší stejně jako domů,“ shodují se zakladatelé. „Začalo to společnou vášní pro sportovní auta, ta ale nakonec byla jen důvodem se potkat. Roadrunners nejsou o tom, co řídíte. Jsou o tom, s kým jedete,“ říkají na závěr.