Za okny moderní minimalistické dřevostavby panuje sychravý večer. Zatímco venku mrzne, uvnitř vládne příjemné sálavé teplo. V centru obývacího pokoje stojí masivní akumulační kamna s hliněným povrchem, která spíše než venkovskou chalupu připomínají moderní architekturu. Praská v nich oheň a pro obyvatele domu tvoří přirozené centrum celého prostoru.

Na první pohled jde o čistý interiérový design kombinovaný s tradiční podobou kamen. Za nimi se skrývá porce vyšší matematiky, fyziky spalování a složitých inženýrských výpočtů. Postavil je Jan Křivonožka – původně fyzik a matematik, který vědeckou kariéru a svět abstraktních rovnic vyměnil za hlínu, šamot a ruční stavění tradičních masivních kamen.

„Odmalička mě bavila matematika a fyzika, jejich studium na univerzitě pro mě bylo splněným snem a taky cestou, jak pochopit fungování přírody,“ vypráví Křivonožka. Během studií pražského Matfyzu ale začal cítit, že ho čistě akademická dráha nenaplňuje. Únikem z poslucháren se pro něj staly aktivity v přírodě u Hnutí Brontosaurus, kde už ve dvaceti letech založil novou beskydskou pobočku. Touha po reálných projektech ho nakonec z akademického světa vytáhla definitivně, byť z univerzitních studií odcházel s prestižní Hlávkovou cenou za nejlepší diplomovou práci plnou složitých parciálních rovnic.

Skutečný zlom v jeho pracovním směřování přišel po státnicích, kdy odjel na roční dobrovolnickou stáž do slovenské ekovesnice Zaježová. Tamní komunita intelektuálů, kteří odešli z měst žít do hor, ho fascinovala. Zároveň mu ale ukázala tvrdé limity radikální soběstačnosti.

„Já si dneska s kosou na louce taky hraju, dělám seno, ale vůbec nemusím. Když mi zmokne, tak ho vyhodím, protože na něm nejsem závislý. Viděl jsem rodiny, jejichž přežití na tom senu reálně záviselo, a provázel to obrovský stres. Došel jsem k tomu, že se chci živit řemeslem a žít blízko přírodě, ale bez tohoto existenčního tlaku. Pochopil jsem, že jsem řemeslník, ne zemědělec,“ říká Křivonožka.

V Zaježové tehdy potkal známého slovenského kamnáře Vlada Szanta a obor ho okamžitě pohltil. „Zjistil jsem, že stavba těžkých akumulačních kamen není jen obyčejná zedničina, ale komplexní disciplína s obrovským přesahem do analýzy, tahových systémů a fyziky spalování. Našel jsem v tom spojení mezi technickým vzděláním a hmatatelným výsledkem práce. A věděl jsem, že to je to ono,“ vypráví, proč se rovnou po návratu do Česka zapsal do řemeslné školy v Horní Bříze.

Rozjet podnikání v roce 2012 na severu Moravy však nebylo jednoduché. Aby s rodinou ušetřili, koupili starý poničený dům v Sudetech a rozhodli se opravit si ho svépomocně bez hypotéky. „Prvním zákazníkem jsem byl já sám. Postavil jsem u nás dvoje velká kamna – jedny na vaření, druhé na vytápění a základy řemesla jsem si ověřoval metodou pokus-omyl,“ vzpomíná.

Zpráva o mladém muži s diplomem, který staví funkční kamna, se začala šířit dál. První příležitost přišla od známých z Brontosaura, kteří v Jeseníkách obnovovali zaniklou osadu. Jan Křivonožka stavbu kachlového sporáku pojal formou workshopu. „Byla to vyloženě nízkonákladová akce, postavil jsem kamna jen za materiál, ale získal jsem skvělou první referenci,“ vzpomíná s tím, že postupně se začali ozývat další známí.

Skutečným akcelerátorem živnosti se stalo jeho přirozené propojení s tehdy nastupujícím trendem přírodního stavitelství. „Okolo let 2012 a 2013 začal v Česku růst zájem o dřevostavby ze slaměných balíků a domy s hliněnými omítkami. Jenže tradiční kamnáři se na moderní domy ze slámy nebo hlíny dívali skrz prsty. Často reagovali stylem: ‚Nějaká sláma a bahno? Do toho nejdu.‘ Jenže já tím žil, pro mě to byla láska. Architekti a klienti byli nadšení, že vidí kamnáře, který má pro jejich vizi pochopení,“ vysvětluje.

Tentokrát už šlo často o velká složitá díla v hodnotě mezi 200 až 300 tisíci korunami, což pro Křivonožku znamenalo, že se řemeslem začíná skutečně živit. S nárůstem zakázek však narazil na největší úskalí oboru – obrovskou setrvačnost.

Od první kalkulace k realizaci uběhl často rok i dva, jak klienti ladili projekty a hypotéky. „V řemesle je zvykem dělat cenové nabídky zdarma. Jenže navrhnout akumulační kamna na míru je kreativní inženýrský proces, který mi na začátku trval týden i dva. Byly to týdny života bez koruny, kdy jsem jen doufal, že to klapne,“ popisuje.

Finanční tlak umocňovala i nekonečná svépomocná oprava domu. Rodina se dvěma dětmi musela první tři roky provizorně žít v jednom malém pokojíčku u rodičů. „Extrémní pracovní nasazení mě dovedlo k workoholismu a na hranu vyhoření,“ vzpomíná upřímně. „Moje žena je velmi nenáročná, ale pravdou je, že naše partnerství tehdy několik let reálně nefungovalo, prostě jsme se míjeli. Byla to naše svobodná volba, ale ten začátek strašně bolel,“ otevřeně říká.

Vyskočit z bludného kruhu mu pomohla komunita Na volné noze. Dodala mu odvahu změnit zažitá pravidla a začít zpoplatňovat přípravnou fázi. Dnes tak klientům posílá ještě před začátkem prací fakturu a QR kód za samotný návrh. „Zaplatí to mé dva až tři dny práce, a pokud pak odejdou za jiným kamnářem, vůbec nejsem naštvaný. Moje práce je zaplacená. Když zakázku zrealizujeme, zálohu jim odečtu z ceny. Pro obě strany je to férový win-win model,“ vysvětluje.

Dnes už navíc Jan Křivonožka nestojí na stavbách sám. Kolem značky se zformoval stabilní osmičlenný tým, jehož jádro je rodinné – zapojili se Janovi dva bratři Petr a Jiří a také otec Oldřich. Právě na něj je zakladatel firmy patřičně hrdý. V 52 letech totiž dokázal opustit jistotu místa dobře placeného projektanta v jedné strojírenské fabrice, kde strávil celý život.

„Věděl jsem, že v práci dlouhodobě lidsky strádá, a tak jsem mu nabídl spolupráci, i když jsem mu nemohl slíbit žádné jistoty. Otec si vzal na týden dovolenou, vyzkoušel si se mnou stavbu kamen a podal výpověď. Dnes dělá práci, která ho baví, vidí v ní smysl, a protože včelaří, může si kdykoliv odskočit ke včelám. Hodně bývalých kolegů z fabriky mu tu svobodu upřímně závidí,“ dodává Křivonožka. Netradiční partu doplňuje ještě vystudovaný filozof a bývalý policista.

Tým dnes postaví zhruba 20 až 25 realizací ročně. Jejich specializací jsou výhradně těžká akumulační kamna, která často fungují jako ústřední zdroj tepla. „Krby neděláme, to je spíše estetická záležitost. My stavíme kamna, která mají obrovskou tepelnou setrvačnost. Jednou v nich zatopíte a masivní hmota hřeje další dva dny,“ vysvětluje Křivonožka.

Při stavbě těží z toho, že pro suroviny nemusí jezdit přes půl světa. „Česká republika je hliněná a šamotová velmoc. Máme skvělá naleziště a velká část naší produkce, například kachle, pochází od tuzemských výrobců. Skvěle se nám spolupracuje s firmou Hein, která sídlí jen šest kilometrů od mého bydliště a vyrábí kachle světové kvality,“ pochvaluje si lokální spolupráci.

Klasickou placenou reklamu přitom firma vůbec nedělá. Klíčem k marketingu se stala osvěta a vzdělávací videa na YouTube, kde zakladatel srozumitelně vysvětluje fyziku hoření nebo to, jak v kamnech správně topit.

„Je to až absurdní, ale manželské páry mi někdy vyprávějí, že po večerech místo filmů nebo seriálů na Netflixu koukají na mě, jak mluvím o kamnech. Když nám pak zavolají, jsou už skvěle informovaní. Přesně vědí, co od nás mohou čekat, a od začátku si lidsky rozumíme,“ usmívá se Křivonožka.

Přestože cena takových kamen na klíč dosahuje stovek tisíc korun, klientelu netvoří milionáři. „Našimi zákazníky jsou často úplně obyčejní lidé, kteří mají starší dům nebo novostavbu, na krku hypotéku a před domem ojeté auto. Vědí ale, že dům staví či opravují jednou za život. Chtějí žít v čistém prostředí, kde voní dřevo a hlína, a investici do poctivého, hřejivého srdce domova vnímají jako svou jasnou prioritu,“ uzavírá bývalý matematik.