Nejdřív měl nohy na stole, pak kvůli dluhům vracel lahve od piva. Dnes jeho firmy krmí stovky lidí
Administrativní chyba ho připravila o byznys i o peníze. Štěpán Beran se ale nevzdal a teď stojí za třemi značkami krabičkového stravování.
Představte si, že stojíte na čerpací stanici a v ruce držíte basu s prázdnými lahvemi od piva. Nemáte na benzin ani na nájem – a na krku vám visí dluh bezmála 2,5 milionu korun. Podnikání, které ještě před pár měsíci generovalo slušné obraty, se ze dne na den zastavilo kvůli administrativní chybě. Přesně v této situaci se v roce 2022 ocitl tehdy jednadvacetiletý Štěpán Beran. Zvládl se ale znovu postavit na vlastní nohy, dnes vlastní tři značky krabičkového stravování a hlásí: „Občas to bylo peklo.“
Jeho podnikatelský příběh začal v roce 2020 během covidu. Beran studoval střední hotelovou školu a díky distanční výuce měl spoustu volného času. „Jeden známý se mě jednou zeptal, jestli mu nepomůžu s jeho projektem krabičkového stravování. Měli jsme dobré vztahy, tak jsem ho nechtěl odmítnout,“ popisuje. Na starosti dostal komunikaci se zákazníky i organizaci výroby, často také osobně rozvážel jídla.
„Po maturitě jsem převzal vedení pražské pobočky a později přišla nabídka, abych ji odkoupil,“ vzpomíná. S kamarádem si tak půjčili od příbuzných a šli do toho. „Rodina mě od toho trochu odrazovala, že v mém věku jde o obrovský hazard,“ připouští Beran. Tou dobou byl nicméně silně motivovaný skočit do krabičkového byznysu po hlavě. Už od mládí totiž trpěl podvýživou a velmi rychlým metabolismem. „Navíc mě moc nelákalo jíst,“ krčí rameny. Pustil se proto do fitness, věnoval se i studiu výživy. „Přibral jsem 30 kilo a ověřil si, že koncept krabičkové stravy funguje,“ doplňuje.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsZpočátku se podnikání dařilo. Firma Fitness Food Menu (FFMenu) postupně vyrostla ze 30 na 100 klientů, což dvojici kamarádů dalo pocit neporazitelnosti. „Měli jsme pořád nohy na stole a jen koukali, jak rosteme. Koupili jsme dvě auta a moc se nenadřeli,“ usmívá se Beran. Jenže představa, že už mají vyhráno, vzala rychle za své. Nejprve se setkával s nedůvěrou části partnerů v mladé majitele. Skutečnou fackou však byla namátková kontrola, která v létě roku 2022 dorazila do jejich provozovny v Černošicích u Prahy.
Výsledek byl zdrcující. „Z čisté klukovské neznalosti jsme provozovali výrobnu krabičkového stravování v prostorách, které byly zkolaudované pouze jako klasická restaurace. Úřady nám proto zakázaly pokračovat v činnosti,“ líčí dnes pětadvacetiletý podnikatel. Argument, že jde o administrativní chybu, neobstál ani před majitelem objektu – odmítl vrátit kauci 200 tisíc korun, dokud neuvedou provozovnu do původního stavu. „Tak jsme brousili podlahy, malovali zdi a za poslední peníze kupovali barvy,“ pokračuje Beran.
Právě v tomto okamžiku se odehrála příhoda s onou basou od piva. „Byla to opravdu krize. Vrátil jsem prázdné lahve, abych mohl za těch pár korun natankovat a vůbec dojet do Černošic,“ dodává. Se společníkem už vzdali veškeré naděje a hledali si klasické zaměstnání, aby měli z čeho splácet závazky přesahující dva miliony korun vůči zaměstnancům, dodavatelům i zákazníkům. Vypadalo to, že jejich podnikání definitivně skončilo.
„Nakonec jsem si ale řekl, že to zkusíme ještě jednou. Místo toho, abychom firmu zavřeli, jsme se domluvili s menší cateringovou kuchyní, abychom s nimi mohli sdílet prostory,“ vypráví Beran. Jenže v ten moment neměli žádné peníze nazbyt a nemohli si dovolit žádné zaměstnance. Většina práce tak zůstala na bedrech dvojice kamarádů. Každý den začínal brzy ráno vařením a přípravou jídel, následovalo jejich balení a rozvoz zákazníkům po středních Čechách. Poslední krabičky často doručovali až kolem desáté večer.
A přestože Beran vystudoval hotelovou školu, vařit ve velkém se naučil až v tomto období. „Pamatuju si, jak jsem do noci seděl u počítače a studoval recepty na další den. Druhý den jsem ta jídla musel vařit pro zákazníky. Největší zkouškou pro mě tehdy bylo naučit se dobře připravovat hovězí maso. Vůbec jsem třeba nevěděl, že musí měknout klidně čtyři hodiny. Já ho měl pořád tuhé a říkal si: ‚Doprčic, co s tím?‘“ směje se.
Postupně se ale vypracoval a když byla většina dluhů asi po osmi měsících pryč, chtěli vyčerpaní společníci firmu v polovině roku 2023 prodat. Nabídky trhu však neodpovídaly jejich představám, a tak si byznys ponechali. „Začínal jsem ovšem cítit těžkou ponorku. S kolegou jsme spolu byli v podstatě nonstop, dokonce jsme žili ve stejném bytě. A já si uvědomil, že mě podnikání pořád baví, jen už ne ve dvou. Společníka jsem proto vyplatil a v dobrém jsme se rozešli,“ říká Beran.
Vrátil jsem prázdné lahve, abych mohl za těch pár korun natankovat.
Sám se poté přesunul do rodného kraje. V obci Seč u Chrudimi si od známého pronajal starou hospodu a začal tam vařit. Většina klientů mu zůstala v Praze, kam každý den dojížděl chladírenským vozem, zároveň postupně rozšiřoval okruh zákazníků i ve Středočeském a Pardubickém kraji. „Zase jsem se mohl nadechnout. A jednoho dne mě při debatě s kamarádem zaujal příběh investora, který kupuje existující firmy a rozvíjí je. Od té chvíle jsem brouzdal po internetu a hledal, co je k mání.“
Tímto způsobem narazil na značku Stravování podle Antonie Mačingové zaměřenou na princip „jídlo jako lék“. Samotný koncept, určený primárně pro lidi s velkou nadváhou nebo zdravotními problémy, jimž zhubnutí nařídil lékař, sice Berana produktově úplně neoslovil, viděl v něm ovšem velkou příležitost – značka disponovala velkou výrobou a kompletně vybudovanou logistickou sítí po celém Česku i Slovensku.
Na nákup nicméně neměl prostředky. „Shodou okolností a řízením osudu jsem ale zdědil dům. A ten jsem hned prodal,“ říká. Peníze šly na akvizici, která se vešla do jednotek milionů korun. V roce 2025 se tak celá výroba FFMenu i Mačingové přestěhovala pod jednu střechu do Valašského Meziříčí. Tím však akviziční apetit mladého podnikatele neskončil. Ještě téhož roku se na trhu objevila pražská značka z oboru MyChef Kitchen.
„Byl to pro mě takový splněný klukovský sen. Vždycky jsem k nim vzhlížel jako k té fajn, prémiové konkurenci, jíž bych se chtěl jednou přiblížit,“ přiznává Beran. Problémem byly opět peníze, takže skoro půl roku jednal s investorem, jenž měl akvizici zafinancovat. To ale nakonec padlo. Místo odstoupení od obchodu proto našel jinou cestu – s původní majitelkou domluvil splácení přímo z cashflow, které MyChef generuje. Deal opět vyšel na několik milionů korun.
Každá ze značek dál míří na jiný segment. Štěpán Beran je zatím spojovat neplánuje.
- FFMenu cílí na fitness komunitu a vyrábí kaloricky nastavené menu pro lidi, kteří hubnou, nabírají svaly nebo prostě nemají čas vařit. Při objednání na měsíc vyjdou balíčky s pěti jídly na 510 až 615 korun za den.
- MyChef Kitchen je prémiovější. Klade důraz na gastronomický zážitek a bonitnější klientelu převážně v Praze, kde jdou kalorie lehce stranou ve prospěch lepších surovin. Při objednání na měsíc vyjdou balíčky s pěti jídly při středních porcích na 700 korun za den.
- Stravování podle Mačingové funguje jako striktní stravování bez kompromisů v koření i dochucování, postavené primárně na zelenině, a to pro lidi, jimž to nařídil lékař nebo se tak sami rozhodli kvůli zdravotnímu stavu. Při objednání na měsíc vyjdou balíčky s pěti jídly na 499 korun za den.
Dnes jeho firmy připravují dohromady přibližně 600 celodenních stravovacích programů denně, zaměstnávají kolem 30 lidí a jejich souhrnný roční obrat za rok 2025 dosáhl zhruba 50 milionů korun. Samotný vařící úsek teplé kuchyně zvládá šest kuchařů, nejvíce lidské síly spadá na vážení, studenou kuchyni a balení do krabiček. Ambicí pro rok 2026 je další růst a postupné rozšiřování projektu i za hranice České republiky, s cílem dosáhnout ročních tržeb kolem 100 milionů korun.
Všem klientům teď Beranův tým vozí pět jídel denně – snídani, oběd, večeři a dvě svačiny – primárně od pondělí do pátku. Rozvoz pokrývá prakticky celé Česko a západ Slovenska, část tras obstarávají externí logistické firmy. Poloha Valašského Meziříčí přitom nyní Berana vede k úvahám o expanzi do Rakouska, výhledově jej láká i Německo.
Nedávno pak spustil věrnostní model předplatného, kde zákazníci získávají kumulativní slevy za věrnost, a aktuálně spouští takzvané „office balíčky“ o dvou až třech jídlech pro firmy, které je nabídnou zaměstnancům jako benefit. Do budoucna by rád provozoval i chytré automaty s čerstvým jídlem. „Ty bychom umisťovali do coworkingů, větších firem nebo fitness center. Logisticky je to ovšem extrémně náročné na závoz, zatím si nedovedu představit, jak často bychom je museli plnit.“
Štěpán Beran nyní navíc spřádá další plány, jak kapitál z krabiček v budoucnu diverzifikovat – chtěl by například vstoupit i do segmentu wellness hotelnictví. „Mohli bychom si třeba pořídit nějaký starší objekt, předělat jej na wellness hotel zaměřený na longevity, a čas od času ho i využívat také jako eventovou lokaci pro svatby nebo firemní večírky. Catering bychom zvládli zajistit už teď,“ uzavírá s úsměvem.
