Nejprve mě s tím poslal do háje, vzpomíná. Pak spolu vybudovali byznys na vstupenkách i esemeskách

Ticketing byl dřív naprosto šílený, říkají zakladatelé firmy Smsticket. A tak je napadlo, že by vstupenky prodávali přes SMS. Jak fungují dnes?

smsticket-8Story
Foto: Michael Tomeš
Karel Sasín a Oldřich Brzobohatý, zakladatelé společnosti Smsticket
0Zobrazit komentáře

Psal se rok 2010 a Oldřich Brzobohatý pracoval jako produkční manažer v brněnském klubu Fléda, kde měl na starosti provoz, akce i ticketing, který byl podle něj tehdy „naprosto šílený“. Nasazení akce trvalo celé dny, služby byly drahé a pomalé a promotéři navíc nedostávali žádná data o návštěvnících. Napadlo ho proto, že lístky by šly prodávat mnohem jednodušeji, třeba přes SMS. Se svým plánem tedy vyrazil do nejbližší technologické firmy v okolí – a neuspěl. „Nejprve mě s tím poslali do háje,“ vzpomíná.

Brzobohatý si vyslechl, že provize mobilních operátorů jsou natolik vysoké, že by podobný model nedával ekonomický smysl. „Tak jsem odešel a říkal si, že mám po byznysu,“ líčí. Jenže hned druhý den mu zavolal Karel Sasín, spolumajitel oné technologické firmy Axima, a přišel s návrhem: „Víte co, my chceme dělat kulturu, ale jsme ajťáci a nevíme jak. Vy jste z branže. Pojďme to nějak vymyslet spolu.“ A tak se zrodila ticketingová platforma Smsticket.

Její začátky byly na dnešní poměry téměř bizarní. Zákazník poslal 50 korun přes SMS, tím si rezervoval místo za předprodejní cenu a zbytek doplatil na místě v hotovosti. „Bylo to složité pro návštěvníka i promotéra, ale musíme si uvědomit, že tehdejší ticketing byl beznadějně zastaralý a hostilní. V podstatě ho nikdo neměl rád. I takové řešení proto dávalo smysl,“ míní Brzobohatý. Po dvou letech firma doplnila SMS rezervace o standardní online platby.

smsticket-7
Foto: Michael Tomeš
Oldřich Brzobohatý a Karel Sasín, zakladatelé ticketingové společnosti Smsticket

Smsticket od začátku vyrůstal pod křídly Aximy, která se vedle ticketingu věnuje také parkovacím systémům, IT řešením pro veřejný sektor, vývoji mobilních aplikací nebo vlastní platební bráně Pays. Významnou roli dříve hrály i SMS notifikační služby. Axima přes ně rozesílala oznámení například pro Rohlík, Zásilkovnu nebo Generali Českou pojišťovnu. V roce 2017 tento byznys prodala skupině NetBrokers Holding, vlastněné tehdy Janem Bartou, Dušanem Šenkyplem a Davidem Holým z Pale Fire Capital, za řádově nižší desítky milionů korun.

Právě díky širšímu zázemí si mohl Smsticket dlouho dovolit fungovat v červených číslech. „Nemuseli jsme hledat investora, i když se firma dostala do zisku až v roce 2018,“ vysvětluje Sasín. Jenže sotva se začalo zdát, že se karta obrací, přišel covid a kulturní scéna prakticky ze dne na den zamrzla. Smsticket ovšem podržela zmíněná platební brána Pays. Zatímco prodej vstupenek spadl na desetinu, obraty doručovacích služeb a online výdejních okének, které Pays využívaly, vzrostly na pětinásobek.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Firma tak nemusela propustit jediného člověka ze svého dnes čtyřiadvacetičlenného týmu. Pandemie navíc proměnila způsob, jakým pořadatelé o ticketingu přemýšleli. Najednou řešili přesuny akcí, vracení vstupenek, krizovou komunikaci nebo online formáty. „Až po covidu promotéři docenili věci, které jsme nabízeli už dřív, třeba data o návštěvnících nebo analytiku,“ říká Brzobohatý.

A po odeznění nejhoršího období firma zrychlila. Loni přes její systém prošly vstupenky za 760 milionů korun, letos míří na jednu miliardu. Z provizí a dalších doplňkových služeb generuje účetní tržby kolem 40 milionů korun, ziskovost se v posledních letech pohybuje mezi patnácti a dvaceti procenty.

Lidé se nás pořád ptají, jestli k nákupu potřebují nějaké esemesky. Takže budeme jen Ticket.cz.

Na konci loňského roku se nicméně český trh se vstupenkami převrátil vzhůru nohama. Zatímco tu dlouhé roky fungovalo několik hráčů, kteří si mezi sebe dělili akce a předháněli se, kdo co získá, teď zde kraluje estonská skupina PLG. Ta za stovky milionů korun postupně ovládla Ticketportal, GoOut a Ticketstream. Vznikl tak hráč, jenž nyní drží velkou část online prodeje lístků v Česku, má stamilionové tržby a cílí na deset miliard korun v prodaných vstupenkách.

Sasín proto hovoří o monopolizaci trhu. „PLG sloučila tři firmy, snížila si náklady na prodanou vstupenku, zároveň ale od ledna poměrně šalamounsky změnila podmínky. V oznámení schovaném za proklikem přidala návštěvníkům manipulační poplatek 3,5 procenta. Následně promotérům pod určitou hranicí obratu jednostranně oznámila zvýšení provizí na osm procent,“ uvádí s tím, že Smsticket drží poplatek 10 korun za celý nákup bez ohledu na počet vstupenek. Provize pak činí pět procent.

Struktura poplatků u zmíněných hráčů:

  • Smsticket: poplatek vůči návštěvníkovi je 10 Kč za celý nákup. V případě pořadatelů činí provize z jedné prodané vstupenky pět procent.
  • PLG (GoOut, Ticketportal, Ticketstream): výše servisního poplatku činí 3,5 procenta z ceny vstupenky, minimálně však 10 Kč a maximálně 500 Kč. Přesná výše provize se odvíjí od typu akce, objemu prodejů a individuální smlouvy, standardně se však pohybuje v rozmezí 5 až 10 procent z ceny vstupenky. „Naše smlouvy jsou rámcové, pro plošné zdražení by musely podléhat souhlasu protistrany, tedy samotného pořadatele,“ říká Jandač.

Šéf českého PLG Lukáš Jandač tvrzení o náhlých změnách v podmínkách odmítá. „Každá ze tří společností v naší tuzemské skupině měla odlišný přístup k servisním poplatkům. Po sloučení nebylo možné k zákazníkům přistupovat odlišně, proto jsme zavedli jednotný model. Vycházel z prostého matematického průniku a v konečném důsledku je spravedlivější než dříve. Poplatek 3,5 procenta nově kryje veškeré dodatečné náklady spojené s platebními metodami,“ uvedl.

Podle něj ani v případě PLG o žádný monopol nejde. Ostatně spojení firem neřešil ani antimonopolní úřad. „Na českém trhu je více než deset dalších providerů, navíc si každý pořadatel může svého dodavatele vybrat dle vlastních preferencí,“ říká. Kromě PLG a Smsticketu v Česku působí platformy jako Webticket nebo Perfect System se systémem Colosseum Ticket, který využívají hrady, menší divadla či kina.

lukas-jandac2
Foto: Nguyen Lavin / CzechCrunch
Lukáš Jandač, šéf PLG Czech Republic (GoOut, Ticketportal, Ticketstream)

Jandač v loňském rozhovoru pro CzechCrunch připustil, že po vytvoření české entity PLG se mu někteří pořadatelé ozývali s obavami. Jiní naopak spojení tří firem vítali, protože jim prý větší skupina dávala smysl. Současně argumentoval tím, že GoOut mohl dál růst i sám o sobě, trh ale neustále tlačí na ceny. „Naše provize se sice za deset let víceméně nezměnily, stáli jsme však před otázkou, zda je dál držet nízko a růst tímto způsobem, nebo koupit další hráče, zlepšit provoz a růst efektivněji,“ poznamenal.

Na druhou stranu připouští, že Ticketportal potřebuje výraznější modernizaci. Firma proto v poslední době změnila strategii komunikace na sociálních sítích a postupně zavádí novou vizuální identitu. Dědictvím Smsticketu zase zůstávají textové zprávy, byť dnes už plní úplně jinou roli než v době, kdy firma vznikala. „Mailovou kampaň otevře v průměru deset procent příjemců, SMS 99 procent,“ vypočítává Sasín. Vedle rozesílání vstupenek slouží esemesky především jako marketingový nástroj. A brzy zmizí i z názvu firmy. „Lidé se nás pořád ptají, jestli k nákupu potřebují nějaké esemesky. Takže budeme jen Ticket.cz. Doménu už máme koupenou,“ usmívá se.

A další plány? Smsticket je zatím silný především na Moravě, takže prostor pro růst vidí v Praze, která zůstává doménou GoOutu. Do zahraničí chce firma expandovat postupně. Sasín zmiňuje Polsko, Rakousko a Německo, avšak bez zbytečného spěchu. „Nejdřív chceme mít silnější zázemí doma. Teprve potom budeme zkoušet další trhy.“ O prodeji firmy – třeba do rukou PLG – ale podle něj nemůže být řeč. „Kdybych se Smsticketu zbavil, nemohl bych se podívat do zrcadla,“ dodává.

To mimochodem říká podnikatel, který se navíc aktivně podílel na založení české vesničky na karibském Roatánu, kde postupně vyrostlo asi 40 bungalovů různých velikostí. Dnes na ostrově funguje několik dalších českých projektů. Honduras totiž patří mezi země, kde si cizinci mohou půdu koupit, nikoliv pouze pronajmout. „Prokopali jsme cestu a pak přišli ostatní. Přibyly tam i mnohem honosnější projekty zaměřené na bohatší klientelu. My jsme stavěli domy pro nás ‚chudé‘ srdcaře. Jsou to opravdu jen jednoduché dřevostavby,“ uzavírá Sasín se smíchem.