Odcházejí vám mladí? Rozhodují první dny, říkají ve firmě, kde se juniorů zeptali narovinu, co je štve
„Jsou témata, která s mladými řešíme víc než s ostatními,“ říká Hana Suchá z Allwynu a dodává, že Gen Z není složitá, jen je jí třeba porozumět.
Pracovní trh stále víc formuje nastupující generace, tedy lidé narození zhruba mezi lety 1996 a 2012. Jsou první, kteří vyrostli s internetem v kapse. Ale to, co je odlišuje od mileniálů nebo boomers není jen vztah k technologiím. Je to způsob, jakým přemýšlejí o práci. Skoro devět z deseti příslušníků téhle generace říká, že události, které zažili při vstupu do dospělosti, tedy především pandemie, klimatická krize a ekonomická nejistota, přímo ovlivnily to, co od zaměstnavatele očekávají.
Tedy smysluplnou náplň práce, férové prostředí a šéfa, kterého mohou vnímat jako mentora, nejen jako autoritu, jež rozdává příkazy a kontroluje každý jejich krok. Generace Z nemění ale jen statistiky na trhu práce. Spolu s jejím nástupem se vynořují i nové problémy a otázky, které nejen mladí, ale především zaměstnavatelé řeší.
„Jsou témata, která s mladými probíráme víc než s ostatními, jako je třeba komunikace, zpětná vazba nebo schopnost říct svůj názor nahlas. Když někdo mlčí, je to pro nás větší problém než nesouhlas,“ říká Hana Suchá, Employer Branding manažerka Allwynu Česko, dřívejší Sazky. Tato společnost u nás zaměstnává přes pět set lidí a mezi nimi i několik desítek trainee a juniorů napříč týmy, od HR oddělení přes marketing až po iGaming. Spolupracuje s univerzitami, například s VŠE.
„Stážisté a trainees jsou plnohodnotnými členy týmu, nevaří nám kávu a nestojí u kopírky. Rovnocennost pro nás znamená, že názor juniora má váhu, ne že má nutně stejné zkušenosti,“ dodává. I proto se v Allwynu rozhodli, že se přímo jich zeptají na to, co je v práci štve. A co jsou témata, o kterých se moc nemluví, ale mělo by.
Odpovědi se lišily, ale v jádru mířily podobným směrem. Nejvíc se mladí potýkají s tím, že jim chybí zkušenost s prioritizací a bez ní se snadno ztratí i v běžném pracovním týdnu. „Když člověk otevře po víkendu mail a je tam toho hodně, najednou tápe, do čeho se pustit první. S přibývající praxí to přijde samo, ale ze začátku je to náročné,“ říká Sára Holubová, HR Operations trainee, která pomáhá se správou zaměstnanecké dokumentace, prací v interních systémech a zajišťuje komunikaci se zaměstnanci napříč firmou.
„Když člověk ví, co přesně je jeho úkolem, dokáže se na svou práci mnohem lépe soustředit,“ dodává Jakub Kamberský, iGaming trainee. Ten se v Allwynu podílí na zavádění nových produktů pro Casino a Funpark a připravuje dokumentaci potřebnou k certifikaci.
Stážisté a trainees jsou plnohodnotnými členy týmu, nevaří nám kávu a nestojí u kopírky.
Dalším tématem, které v Allwynu s mladými řeší víc než s ostatními, je komunikace. I výzkumy potvrzují, že mladí lidé dávají přednost textové komunikaci před tou telefonickou, a to až v sedmdesáti procentech případů. Telefonování mají spojené s úzkostí kvůli možným trapasům a tlaku na okamžitou reakci. „Vždy jsem preferoval písemnou komunikaci, člověk má víc času si promyslet, co a jak napíše,“ potvrzuje Kamberský. „Postupně jsem ale zjistil, že při callu mají věci tendenci se vyřešit rychleji.“
„Ze začátku rád pozoruji a snažím se určitým způsobem zapadnout do kolektivu. Je tak jednodušší navnímat, co se sluší a patří. Později jsem neměl a nemám problém s kýmkoliv telefonovat nebo řešit věci osobně, ale myslím si, že také dost záleží na povaze člověka,“ doplňuje Petr Navrátil, Sales Trainee, zabývající se administrativní podporou sítě poboček, od mystery shoppingu a mzdových podkladů až po správu pokladního systému.
I proto v Allwynu netlačí ani jednu z možností jako plošnou. „Nesnažíme se to měnit silou, spíš učíme lidi rozlišovat, kdy co použít. Složitější věci si řeknou na callu, na jednoduché klidně stačí chat nebo mail,“ říká Hana Suchá.
Podobně zkreslený je mýtus o feedbacku. Říká se, že mladí prý potřebují neustálou chválu a jsou přecitlivělí na kritiku. Podle zkušeností chtějí zpětnou vazbu, ale měla by být konstruktivní. „Je hrozně důležité vědět nejen to, jestli je něco dobře nebo špatně, ale i proč. Když člověk zná kontext a ví, co se od něj vlastně čeká, pracuje se mu mnohem líp,“ říká Barbora Niederlová, HR marketing trainee, která se věnuje aktivitám v oblasti employer brandingu a náborové komunikace.
Hodně juniorů také řeší otázky, jestli mají právo nesouhlasit s někým, kdo je ve firmě déle, a kdy je vhodné ozvat se se svým názorem. „Pokud s něčím nesouhlasím nebo mi rozhodnutí nedává smysl, snažím se nejdřív doptat na podrobnosti a nahlédnout na věc očima mého nadřízeného. Ale pokud mám pocit, že k věci mám co říct, tak svůj názor sdílím,“ říká Kamberský. „Zároveň ale respektuji, že nadřízený často vidí víc souvislostí než já,“ doplňuje Niederlová.
Když nováček v prvním týdnu tápe, protože mu chybí přístupy, kontext a jasný plán, adaptace se zbytečně natahuje.
S nástupem do prvního zaměstnání se také pojí pocit, že člověk ve firmě sedí omylem a děsí se toho, kdy na to někdo přijde. Výzkumy ukazují, že až sedmdesát procent dospělých zažije alespoň jednou v životě pocity spojené s takzvaným imposter syndromem. Nástup do první práce patří mezi situace, kdy se projevuje nejsilněji.
„Hned po nástupu jsem měla pocit, že nejsem dostatečným přínosem, a začala jsem zpochybňovat, jestli na to mám,“ potvrzuje Kamila Lebedyeva, CRM Trainee, která se podílí na přípravě zákaznické komunikace napříč kanály. „Připadala jsem si neschopná, že udělám víc škody než užitku. Pomohlo mi, když mi všichni vysvětlili, kde je ta chyba a jak se jí vyhnout a že moje pozice je od toho, abych se to naučila,“ doplňuje.
„Onboarding rozhoduje víc, než si většina firem myslí. Když nováček v prvním týdnu tápe, protože mu chybí přístupy, kontext a jasný plán, adaptace se zbytečně natahuje. Když ale hned od začátku dostane smysluplný úkol, buddyho a ví, na koho se obrátit, je to úplně jiný příběh,“ shrnuje Hana Suchá. Fungující prostředí pro mladé podle Allwynu nestojí na benefitech ani na stolním fotbálku v kanceláři.
Stojí na třech věcech: jasném očekávání, dostupném týmu, se kterým můžete řešit nejasnosti i problémy, a kultuře, kde chyba není selhání, ale součást učení. „Generace Z není složitá. Chce vědět, kde stojí, co se od ní čeká a jestli má smysl tam být. Když tohle firma umí říct nahlas a průběžně, většinu problémů, o kterých se tu bavíme, vůbec nemusí řešit,“ uzavírá Suchá.
