Pavel Šatný si se dvěma kolegy před pěti lety koupil fabriku, kterou do té doby „jen“ řídili pro americké majitele. Nebyl to jeho nápad, nabídku na tzv. management buyout dostal telefonem od nadřízených ze Spojených států a vzal si tehdy den na rozmyšlenou. A nyní s jihlavským výrobcem dveří zkouší opak toho, čím si nedávno prošli jeho šéfové z USA: zatímco oni skupinu Masonite stahovali z newyorské burzy, Šatný s kolegy svůj Doornite vedou na tu pražskou. Za dvacetiprocentní podíl chtějí od investorů vybrat zhruba osmdesát milionů korun.

Doornite je největším tuzemským výrobcem dveří a zárubní co do počtu vyprodukovaných kusů, obratově je větší značka Sapeli, která sídlí taktéž u Jihlavy. Doornite působí ve dvou závodech, dveře vyrábí v Jihlavě a obložkové zárubně ve Véskách u Uherského Hradiště, zaměstnává přes dvě stě lidí a loni utržil bezmála 600 milionů korun s provozním ziskem EBITDA kolem 50 milionů. Letos počítá s obratem na úrovni 650 milionů a profitabilitou kolem devíti procent.

Sám Šatný, absolvent stavební fakulty ČVUT, do firmy nastoupil v roce 2015 jako ředitel pro Česko. Přišel do podniku, který byl dlouhodobě ve ztrátě, a právě proto američtí majitelé ze skupiny Masonite vedení měnili. Otočka se Šatnému podařila, takže v roce 2018 se firma po šesti letech vrátila k zisku. O rok později přikoupila závod firmy Topdoors ve Véskách a rozšířila sortiment o obložkové zárubně, které se prodávají často dráž než samotné dveře.

Problém byl, že americkému Masonite se na domovském trhu ani v klíčové Velké Británii až tak dobře nedařilo, takže se z Evropy postupně stahoval. Skupina opustila Izrael, Turecko, Rumunsko, Maďarsko i Polsko, až jí zbylo šest továren ve Francii a jedna v Česku. Těžce ztrátový francouzský byznys nakonec prodala za symbolické euro. A malé Čechy? Ty nestály za velkou pozornost, zároveň si ale Američané nechtěli jako burzovně obchodovaná firma pokazit reputaci, proto vsadili na osvědčený recept a nabídli obchod svému manažerovi.

„Pavle, mám pro tebe dvě zprávy. Chceme to v Čechách prodat,“ oznámila mu viceprezidentka americké korporace, když mu v roce 2020 volala krátce před polednem, což prý bylo na Američany extrémně brzy. „A pak mám pro tebe druhou zprávu. Chceme to prodat tobě,“ vzpomíná Šatný na památný rozhovor. Na rozmyšlenou si vzal jeden den, ale věděl, že to minimálně zkusí. A k dealu přizval i své dva nejbližší kolegy – obchodního ředitele Davida Krubnera a finančního ředitele Lubomíra Břouška.

Celá transakce se nakonec protáhla na 11 měsíců a vyvíjela se nahoru i dolů. A to jak ze strany prodávajících, tak na straně českých kupujících. Šatný a spol. například zkoušeli sehnat peníze u českých family officů, tedy správců majetku bohatých rodin, ale tahle cesta se neukázala jako správná. Nakonec se Pavel Šatný domluvil s Lumírem Füllsackem, spolubydlícím z vysokoškolských kolejí, se kterým dodnes hraje golf a jezdí na jachtu.

Za zhruba třicet milionů korun Füllsack se svou firmou Ecoplanet, dovozcem svítidel a elektromateriálu, získal čtyřicetiprocentní podíl, zároveň pomohl ručit za úvěry u banky. Pokud se předpoklady burzovního úpisu potvrdí, zhodnotí se Füllsackův vklad za pět let zhruba trojnásobně. Jinak Šatný ve společnosti drží 36 procent a většinu hlasovacích práv, zbylí dva kolegové mají po 12 procentech a po vstupu na burzu se všechny tyto podíly, sdružené ve speciálním holdingu, adekvátně naředí.

Foto: Doornite

+1

Každopádně v červnu 2021 se firma vrátila do českých rukou. A hned musela splnit dvě smluvní povinnosti: do roka nasadit vlastní informační systém místo amerického a přejmenovat se. Proto se z Masonite stalo Doornite. „My neprodáváme maso, ale dveře, a to po celé Evropě, zároveň tam je patrná návaznost,“ vysvětluje Šatný logiku názvu, který si zároveň pohrál s burzovní zkratkou DOOR, pod níž se s akciemi Masonite obchodovalo v New Yorku.

Na burzu vede jihlavskou firmu poradenská společnost Starteepo Františka Bostla a peníze z úpisu mají jít na nové výrobní linky a na akvizice. Český trh navazujících výrobců a dodavatelů je silně roztříštěný a plný menších rodinných firem, které řeší nástupnictví a obchodují se za nízké násobky zisku, takže Doornite se v něm chce stát konsolidátorem. Dívá se proto po výrobcích dveří i po firmách s podlahami, akustickými panely nebo ocelovými dveřmi. To jsou i produkty, které společnost začala nedávno nabízet ve spolupráci s partnery, kteří je pro ni vyrábí.

Vlastní rozvoj má firma naplánovaný na roky dopředu a burza ho má podle Šatného urychlit. V roce 2030 chce být na miliardě korun v tržbách a mít přes sto milionů provozního zisku, přičemž po dosažení tohoto plánu by Doornite rád přestoupil na hlavní burzovní trh Prime Market. Právě burzovní trh Start pro menší a střední firmy v tomhle funguje jako odrazový můstek, letos z něj po desetinásobném zhodnocení odešla na Prime například kožedělná Karo Leather. Té na veřejné trhy také pomáhalo Starteepo.

Zbývá otázka, proč vlastně chodit na burzu, když by si Doornite osmdesát milionů bez potíží půjčil v bance. Nápad ale přišel od kamaráda z byznysu. Šatný obchoduje a přátelí se s Ivo Ulichem, bývalým fotbalistou Slavie a Borussie Mönchengladbach, který v roce 2022 přivedl na trh Start svou rodinnou firmu M&T 1997, výrobce luxusních klik z Dobrušky.

Na burzu ji tehdy dostalo taktéž Starteepo. „Vstoupil na burzu a začal mi vysvětlovat, co je na tom dobrého,“ říká Šatný a dodává: „Jsme mladá značka, na trhu jsme v podstatě čtyři a půl roku. Ano, ty peníze jsme si mohli půjčit v bance, ale naše plány jsou větší.“

Mladá značka to je nicméně především marketingově, neboť firma, kterou Šatný a spol. převzali, má tradici táhnoucí se až do 50. let minulého století, kdy se v Jihlavě začaly v roce 1957 vyrábět dveře. Jihomoravské dřevařské závody po revoluci nejprve ovládla po privatizaci německá skupina Kronodoor, ta pak fabriku v roce 2004 prodala americkému kolosu Masonite. A nejčerstvější kapitolu podnikové historie píší Pavel Šatný s kolegy.