Na Netflixu právě vyšla čtvrtá řada seriálového Zaklínače. Bez Henryho Cavilla, ale s Liamem Hemsworthem v hlavní roli lovce monster Geralta. Jak se tahle proměna povedla? A jak se povedlo všech osm epizod předposlední série? To se bez spoilerů dozvíte v naší recenzi, protože už jsme je všechny zkoukli. A nebudeme vám lhát, jsme z nich celkem rozpačití.

Zaklínač na Netflixu má spoustu fanoušků, ale taky zcela zaslouženě sklízí hromadu kritiky. V nepochopitelných detailech se odkláněl od díla Andrzeje Sapkowského. Vymýšlel si vlastní dějové linky. Místy přemýšlivou či satirickou náplň knih nahrazoval rádoby drsňáctvím nebo snahou o cool okamžiky. A za některé kostýmy by měli jít tvůrci do nilfgaardského vězení.

Pojďme začít tou nejsmutnější zprávou: Všechny tyhle chyby ve čtvrté řadě Zaklínače zůstávají. A situaci seriálu navíc nevylepšuje ani výměna herce v hlavní roli. Tak se pojďte podívat, jaké další dojmy z toho všeho mají Lucka Černohlávková a Michal Mančař.

Henry Cavill versus Liam Hemsworth

V tomhle se úplně neshodujeme. Lucka je fanynka zasmušilého a drsného Geralta, jak ho ztvárnil právě Henry Cavill. Toho, který moc nemluví, ale už jen z toho, jak stojí a všechno kolem sebe pozoruje, něco vyzařuje. Oproti němu je mladší Thorův brácha tak trochu gumák, který má jeden výraz a o tom, že je smutný, musí víc mluvit, než aby to předvedl. A taky tak nějak víc odpovídá věkem. Michal je zdrženlivější: „Protože Geralt nemá být nasvalený drsňák, který půlku času jen zachraptí ‚fuck‘ nebo ‚hmmm‘.“

Foto: Netflix

+3

Výměna za Liama Hemswortha je hodně znát. Jeho Geralt je sice civilnější, citlivější a lidštější, což není nutně špatně. Ale jak už naznačila Lucka, je taky unylejší. Cavill prostě měl větší kouzlo a větší svaly a pro hodně lidí Geralta definoval, i když kdovíjaký herec to není a předloze paradoxně místy třeba i odpovídal míň. Nicméně Hemsworth není vyloženě tragický, negativní reakce některých fanoušků jsou přehnané. Kdyby v téhle roli začal od první sezony, všichni s ním budou OK.

Báječná dobrodružství Geralta a jeho kamarádů

Ale nejde jen o Geralta. Stejně jako v knihách – čtvrtá řada následuje Křest ohněm a kousky z Věže vlaštovky – se k němu přidá družinka parťáků. A možná jste sami kouleli očima nad volbou Laurence Fishburnea coby Regise. Jenže víte co? Role moudrého Geraltova rádce a přítele mu sedí. Ze všech společníků je nejuvěřitelnější. A nejvážnější, i když zároveň hází ty nejlepší vtipy.

Ostatní jsou totiž buď nevýrazní, nebo otravní či snad až parodičtí. Marigold, Milva, Zoltán nebo Yarpen sedí u ohně a vyměňují si srdceryvné historky, aby se mohli poplácat po zádech, zatahat za city a během třiceti sekund vyřešit svá traumata a temné stránky minulosti. Ach jo. Jasně, i v knihách se Geraltova sága promění, už to není one man show. Ale není to takhle okatě strojené. Čtvrtá řada Witchera tím připomíná nějaké zcela generické fantasy z před patnácti let: Báječná dobrodružství Geralta a jeho kamarádů.

Pár skvělých scén a soubojů… a studiová lacinost

S Geraltovou družinou se pojí ještě jedna věc. Putuje krajinou, která bohužel až příliš často smrdí studiem. Klíčový knižní okamžik bitvy o most přes Jarugu je scénka jak ze Xeny… O to zvláštněji pak působí, že čtvrtá řada mezi tou seriálovou laciností jinak nabídne dva tři opravdu povedené souboje, které klidně připomenou videoherního Witchera 3. Stejně tak se čas od času objeví trikový záběr na nějaké město, který vypadá opravdu dobře. Dokonce i vojáci nilfgaardské říše už nosí fancy zbroje, ne ty svraštělé gumové hnusy.

Zcela zbytečné čarodějky

A zatímco u Geraltovy výpravy za záchranou Ciri (a taky u jejího řádění se zločineckou bandou Potkanů) poznáváte věrné kusy knih, jiné dějové linky si seriál dál ohýbá podle svého – v pohodě, to je v rámci seriálového vyprávění občas potřeba. Jenže u té s Yennefer je to pořád bída. Scenáristé si tady nadále přidávají a domýšlejí, co je napadne, a není to zajímavé. Jestli jste na takové věci citliví, bude vás to neskutečně moc štvát – a ne proto, že tyhle části mají s knihami pramálo společného, ale že jsou jednoduše blbé.

Vymyšlená milostna scéna mezi Yennefer a Geraltem – tedy ne ona sama, ale to, co k ní vede – vyloženě svou nelogičností bije do očí. Čarodějným scénám pak nepomáhá ani to, že v řekněme středověkem inspirovaném fantasy nosí půlka čarodějek věci jak ze Zary. Kalhoty, bundička a ideálně k tomu přidejte ještě nějakou rádoby cool hlášku moderní mluvou.

Verdikt?

Čtvrtý Zaklínač bohužel pokračuje v cestě ke zcela obyčejnému fantasy, které bude budit emoce u těch, kteří ho chtějí hejtovat. Obyčejnému divákovi, pokud si tedy k téhle adaptaci Sapkowského knih najde cestu, by to ale paradoxně nemuselo vadit. Ten dostane bonusem muzikálové číslo i animovanou vsuvku. Celé netflixovské dílo ještě završí pátá řada, o které se zatím neví, kdy bude hotová. Ta aktuální má ale tak ostře useknutý závěr, že by to udělalo radost i Leu Bonhartovi.