Geopolitické napětí a konflikt od jara paralyzují Hormuzský průliv, kudy běžně proudí pětina světové ropy. Obchodníci tak hledají bezpečné dodávky paliv, které by tuto krizovou oblast dokázaly obejít. Z této situace nejvíc těží muž žijící tisíce kilometrů od zóny konfliktu. Aliko Dangote, nejbohatší muž Afriky, v Nigérii po letech útrap rozběhl obří ropnou rafinérii. Dlouhodobě přitom různí experti říkali, že staví jen nejdražší omyl africké historie. Teď se z jeho podniku stal strategický zlatý důl.

V únoru letošního roku dosáhla Dangoteho rafinérie v největším nigerijském městě Lagos své plné kapacity a načasování nemohlo být lepší. Zatímco Blízký východ žije v konfliktu a Evropa se po odstřihnutí od ruských zdrojů bojí i o ty arabské, začal africký miliardář na trh vrhat obrovské objemy paliva. V květnu a červnu letošního roku trhala rafinérie rekordy, když zpracovávala 660 tisíc barelů denně. Produkce benzinu a nafty vzrostla o více než 70 % a od dubna je největším světovým exportérem leteckého paliva.

Dangoteho rafinérie má navíc tak nízké výrobní náklady, že si může dovolit vyrábět a vyvážet palivo i ve chvílích, kdy západním konkurentům klesají marže. Zásadní dopad má tento kolos i na domácí půdě, celý západní břeh afrického kontinentu díky němu letos meziročně snížil dovoz hotových čistých paliv z jiných částí světa o téměř čtvrtinu.

Pro samotného Dangoteho to pak představuje i velký finanční skok. Jen od začátku roku vzrostlo jeho jmění podle indexu Bloomberg o bezmála 5 miliard dolarů na současných 35,1 miliardy. Potvrzuje tak status nejbohatšího Afričana.

Je to tak jakási tečka za už tak dost velkým příběhem. Už v roce 2007 se Dangote pokusil koupit dvě chátrající státní rafinérie poté, co dlouhodobě velmi úspěšně podnikal s cukrem, solí či cementem. Nigérie po desetiletí fungovala v bizarním kruhu, ačkoliv jde o ropnou velmoc, obrovské množství vytěžené suroviny vyvážela ke zpracování do zahraničí, aby pak stát za velké peníze nakupoval hotové pohonné hmoty zpět. Když pokus o odkup selhal, Dangote začal stavět vlastní podnik, který měl tuto praxi rozbít.

Z ambiciózního plánu se ale brzy stala noční můra. Rozpočet nabobtnal z původně plánovaných devíti miliard dolarů na dvacet. Na zrádném bažinatém pobřeží trvala jen samotná příprava půdy rok a půl. Aby obří rafinerii v budoucnu nesežral stoupající oceán, museli dělníci celou plochu zvednout o půldruhého metru. Padlo na to 6,5 milionu náklaďáků písku, který se musel složitě bagrovat z mořského dna. Miliardář vybudoval soukromý přístav, nakoupil 320 jeřábů a položil 120 kilometrů silnic.

I s obřím kapitálem v zádech, který podpořily i úvěry, ale výstavba kvůli technické náročnosti, inflaci a pandemii trvala osm let. Když pak brány podniku na začátku roku 2024 konečně opustily první dodávky nafty a leteckého paliva a v září téhož roku se přidal i benzin, přišel další zádrhel. Státní ropná společnost Dangotemu začala dodávat sotva polovinu toho, co potřeboval. Nigerijská vláda totiž většinu své budoucí těžby ropy už předem upsala a prodala zahraničním věřitelům, aby měla z čeho splácet staré mezinárodní dluhy. Domácí černé zlato tak miliardáři odplouvalo před očima pryč z kontinentu.

Proto musel změnit strategii. Aby obří závod nestál na suchu, zvedl telefon a začal surovou ropu nakupovat na volném trhu ve Spojených státech. Lodě plné americké suroviny tak začaly paradoxně křižovat Atlantik směrem do Nigérie, aby je Dangote ve svém soukromém přístavu vyložil, přeměnil na špičkový benzin a naftu a obratem poslal dál.

Příběh však zdaleka nekončí a Dangote drží nohu na plynu. Ještě letos plánuje uvést rafinérii na nigerijskou burzu a výhledově zacílit i na tu v New Yorku. Do roku 2028 chce kapacitu svého závodu zdvojnásobit na 1,4 milionu barelů denně, současně už jeho inženýři provádějí půdní testy na ostrově Lamu v Keni, kde se chystá stavba dalšího kolosu za zhruba 17 miliard dolarů pro potřeby východní Afriky. A aby vyřešil logistiku, plánuje nakoupit flotilu lodí, vybudovat distribuční centrum v Namibii a natáhnout produktovod dlouhý přes 2 400 kilometrů.

Jeho motivací dle jeho slov ale už dávno není jen zisk. Sní o tom, že se stane africkým protějškem mužů, kteří svými podniky pomohli vybudovat Ameriku. Svou charitativní nadaci už zadotoval částkou 1,25 miliardy dolarů a hodlá v tom pokračovat, jakmile umoří zhruba čtyřmiliardový dluh, který mu z výstavby rafinérie ještě zbyl.