Vždy, když slyším megahit Patiently Waiting od 50 Centa, vzpomenu si na slavný detroitský koncert před devatenácti lety, kde ho přesně na tuto skladbu doplnil neméně známý rapper Eminem, který k překvapení skandujícího davu vylezl ze zákulisí a totálně si pro sebe ukradl celou show. Možná až příliš naivně jsem doufal, že tam vyskočí i během koncertu v Praze. Nevyskočil, vůbec to ale ve výsledku nevadilo – 50 Cent si i po těch letech vystačil sám a ukázal celému Česku pravý hiphopový zážitek. A pocítila to celá O2 arena.

50 Centa jsem uznával odmalička, nikdy ale ve mně – co se legend týče – nerezonoval jako třeba zmíněný Em nebo Snoop Dogg, jejichž rap mi seděl víc. Když jsem se ale v srpnu dozvěděl, že jede znovu odehrát koncert v Praze, jaksi jsem této výjimečné příležitosti nemohl odolat. Přece jen patří k nejúspěšnějším rapperům vůbec a byl by hřích tvůrce multiplatinových desek Get Rich or Die Tryin’ (2003) a The Massacre (2005) nevidět naživo. Navíc je mu už čtyřicet sedm, takže je možné, že jde o jedny z jeho posledních koncertních zastávek ve střední Evropě v kariéře.

Pořídil jsem vstupenku a vyrazil do pražské O2 areny, kde měl 50 Cent nakonec dvoudenní zápřah – původně měl vystoupit jen 18. října, kvůli velkému zájmu ale přidal i druhý koncert, který zahrál o den dřív. Zájem fanoušků jsem pozoroval i já, když jsem vystoupil z metra a už z dálky viděl fronty na vstup. Naštěstí jsem ale v davu, okolo kterého se vznášela neviditelná oblaka marihuanového dýmu, stát nemusel, včas jsem si totiž zajistil lístek do VIP sekce, před jejímiž hlavními dveřmi mnoho lidí nebylo.

Usedl jsem na své místo v momentě, kdy předskokanský DJ udržoval všudypřítomné fanoušky v tom správném tempu. Pak odbyla devátá hodina večerní a O2 arena se ponořila do tmy, aby o pár vteřin nato vtrhl za doprovodu světelných efektů a pyrotechniky ten, na koho jsme všichni čekali. Už jen ten začátek mi v paměti zůstane asi napořád, protože větší energii z hudebního koncertu jsem hned takto během startu ještě nezažil.

What’s up, Prague!

Musel začít divoce. Hned, jak spolu se svými kumpány, kteří mu pomáhali burcovat dav a doplňovali jeho slova, naběhl na pódium, hala se rozduněla. Doslova to zvedlo ze židle i mě, a to nejen proto, že jsem konečně viděl naživo legendu hiphopového světa, ale především kvůli ozvučení, které mělo na můj vkus ty správné parametry hodné rapového koncertu. Hned v prvních minutách mě zaujaly i boční obrazovky, kde byly záběry na hlavní postavu celého večera ve špičkové, čisté kvalitě.

50 Cent si z pražské O2 areny udělal svůj rybníček, ze kterého chytal jednu rybu za druhou – fanoušci totiž hltali každé jeho slovo a každý jeho pohyb. A samozřejmě si nikdo z nás přítomných nemohl nevšimnout jeho luxusních hodinek osázenými diamanty, které se při správném natočení ke světelným reflektorům elegantně blyštěly. Sebemenších detailů jste si museli všímat, když Prahu navštívil člověk, který změnil rap a dokonce přežil devět kulek. Je to jednoduše ikona hudební scény, která se právem může rovnat s těmi největšími.

Aréna byla rozpumpovaná od prvních minut, ten největší úvodní highlight ale přišel v momentě, kdy 50 Cent zahrál Candy Shop, jeden ze svých nejznámějších hitů. Právě ten vlil fanouškům teprve pořádný hudební adrenalin do žil, což se projevilo šíleným skandováním a máváním rukama ve vzduchu. Ať jsem se podíval kamkoliv, viděl jsem jen upřené zraky diváků a jejich nadšení. A já si to užíval s nimi. Tedy pokud jsem se zrovna nedíval na obrazovky za pódiem, kde se promítaly původní videoklipy a vizuály k daným skladbám.

Co mě nad rámec těch největších hitů z Fiftyho repertoáru včetně pecek In da Club nebo Window Shopper ještě obzvlášť zaujalo a příjemně potěšilo, byly jeho průběžné pocty již zesnulým rapperům, ke kterým měl vztah. Nejprve došlo na vzpomínku na Pop Smoka, jednoho z nejambicióznějších rapperů mladé generace, který byl však zabit v pouhých dvaceti. Poté se vzpomínalo i na ikonického Coolia, autora Gangsta’s Paradise, který zesnul nedávno, a Prodigyho, který byl jednou polovinou rapového uskupení Mobb Depp.

Chytré bylo i zakomponování houslisty, u něhož jsem nejprve myslel, že odehraje celou skladbu v poněkud operním módu. Pak se to ale rozjelo na úplně jiné obrátky, přišel tvrdý beat, nekompromisní Fiftyho rap a rázem z toho byla magická fúze stylů, která dala početnému davu opět důvod skákat a mávat.

Myslel jsem si, že koncertu nebudu mít co vytknout, protože mě skutečně bavil a užíval jsem si každou chvíli. A vlastně jsem předpokládal, že čím déle tam 50 Cent bude stát a rapovat, tím lepší to bude – uvidím ho delší dobu. Ale ne, paradoxně to bylo naopak.

Vzhledem k tomu, že celé vystoupení trvalo asi hodinu a půl, v poslední třetině show (tedy poté, co si 50 Cent šel už podruhé do zákulisí vyměnit oblečení), to pro mě postupně začalo ztrácet jiskru. Sice zazněla taková ta klasika, kdy se umělec rozloučí s publikem, ovšem dav ho vyburcuje k tomu, aby se na stage ještě vrátil a zahrál „one last song“. To udělal i Fifty, ale…

Půlhodinka méně by tomu slušela víc

Jakmile se vrátil zpět na pódium, samozřejmě za velkého potlesku a jásotu, zahrál asi dalších šest skladeb. Pro mě to v momentě, kdy hrál už třetí písničku po onom umělém (ne)ukončení, ztratilo kouzlo. A vlastně jsem se ke konci už trochu nudil, což pevně věřím, že je subjektivní. Hodina a půl je nicméně podle mého příliš. I tak jsem ale z koncertu odcházel s úsměvem na tváři – a také lehce ohluchnutý.

Je totiž nepochybně zážitek vidět někoho jako 50 Cent naživo, navíc pokud máte rádi rap. A protože – vzhledem k jeho věku – mohlo jít o poslední turné, při němž zavítal i do Prahy, šlo o příležitost, která se už nemusí nikdy opakovat. Kdyby byla show o třicet minut kratší, dám ji maximální počet bodů. Takže po vzoru hlavní hvězdy třeba rovnou padesát.

Teď ale dávám sedmačtyřicet a zapínám Candy Shop na Apple Music, než se přepnu do módu, kdy se budu připravovat na další zajímavý koncert, který bude O2 arena hostit. Jde o americkou punkrockovou kapelu Blink-182, která se vrátila v původní sestavě, vydává nové album a chystá své dosud největší turné. Praha nebude chybět.