V neděli kolem osmé večer vyšel Bartłomiej Kubkowski z vody na pláži v polském Dziwnówě. Motal se, stěží dělal kroky, na břehu padl na kolena a chvíli se nehýbal. Pak vstal, zvedl levou ruku a padl do náruče členů svého týmu. Stovky lidí ho odměnily ovacemi. Na otázku, jaký je to pocit přeplavat Balt, odpověděl, že je tak unavený, že to ještě neví.

Vyjít z vody vlastními silami byla podmínka uznání celého pokusu. Jedenatřicetiletý plavec vyrazil v pátek ze švédské Kåsebergy a strávil ve vodě zhruba pětapadesát hodin – bez minuty spánku a bez jediného dotyku doprovodné lodi. Jídlo a pití mu z paluby podávali na speciální tyči. Trasa měří kolem 160 kilometrů, kvůli proudům a korekcím kurzu je ale skutečně uplavaná vzdálenost vždycky delší.

Redakce polské edice magazínu National Geographic to přepočítala do čísel: zhruba 200 tisíc záběrů pažemi a bezmála 55 tisíc spálených kalorií. Průměrné tempo držel Kubkowski na třech kilometrech v hodině, tedy dvě minuty na sto metrů. Pořád dokola.

Kubkowski pochází z Giżycka na Mazurech, kde ovšem není žádný padesátimetrový bazén. A protože plavání miluje, v šestnácti se odstěhoval do Vratislavi za kamarádem, kterého poznal přes internet, a čtyři roky tam chodil do sportovní školy. V letech 2011 až 2014 závodil za plaveckou sekci Śląsku Wrocław. „Vratislav byla čtyři roky můj domov, dodnes na ten čas rád vzpomínám,“ vyprávěl portálu Wroclaw.pl. V sedmnácti tam přeplaval své první jezero.

Loni v lednu uplaval v koszalinském aquaparku za čtyřiadvacet hodin 103,58 kilometru, tedy 4 143 délek pětadvacetimetrového bazénu. Světový rekord olympijského vítěze Maartena van der Weijdena z roku 2008 překonal o 758 metrů. Startuje také v závodech Ice Kilometer, kde se plave ve vodě o teplotě dvou až tří stupňů Celsia.

Balt zkoušel poprvé v roce 2022 a po dvaatřiceti hodinách a 115 kilometrech ho zastavilo počasí. O rok později urazil 117 kilometrů, v roce 2024 ho po dvaasedmdesáti kilometrech vyřadily silné proudy a mořská nemoc. Nejblíž byl loni: 159 kilometrů, třiapadesát hodin ve vodě a jedenáct kilometrů před polským břehem přišla ztráta vědomí, po které ho tým musel vytáhnout na palubu. Tím jen dokazuje, jak extrémně odhodlaný je.

Pátý pokus proto na webu projektu označil za „last dance“, poslední tanec s mořem. „Věnoval jsem tomuto projektu posledních pět let svého života a udělám všechno pro to, abych stanul na druhém břehu,“ napsal na sociální sítě před startem. Krize přišly i letos. „Druhá neprospaná noc, v hlavě se kumulují toxiny, přicházejí halucinace a právě kvůli nim Bartek chvílemi ztrácel vědomí a kontakt s realitou,“ komentoval pro polská média krizové momenty takového výkonu Marcin Cieślak z týmu Purely Athletic.

Plavba měla od začátku nejen sportovní účel. Kubkowski ji věnoval nadaci Cancer Fighters, sám kdysi na onkologických odděleních dělal dobrovolníka. Sbírka během přenosu z doprovodné lodi, který přes Starlink sledovaly desetitisíce lidí na YouTube, přesáhla během plavby 600 tisíc zlotých a v pondělí šplhala přes 780 tisíc, v přepočtu zhruba 4,4 milionu korun.

Kuriozní je, že z nedaleké pláže ve Švédsku vyrazila ve stejný den jako Kubkowski i čtyřiatřicetiletá Karolina Szczepaniak, účastnice olympiád v Pekingu a Londýně a světová šampionka v plavání bez spánku – její rekord je 177,785 kilometru za dvaasedmdesát hodin.

Je to možná ještě větší bojovnice než Kubkowski, ve dvaceti onemocněla anorexií a bulimií, prošla psychiatrickými léčebnami a dnes pracuje jako sportovní psycholožka a trenérka plavání.

Szczepaniak mířila tentokrát do Pobierowa a plavala pro čtrnáctiletého Piotrka, který si po nešťastném skoku do vody poranil krční páteř. Po osmapadesáti hodinách to ale vzdala pětačtyřicet kilometrů před cílem. S Kubkowským se předtím neznala, ale nakonec se potkali ve stejné nemocnici po svých heroických výkonech – leželi vedle se v pokojích.