Technický hračička, který snil o vlastní značce aut. Poznejte Roberta Scaringe, Muskova vyzyvatele z Rivianu

Luboš KrečLuboš Kreč

rjStory

Foto: Rivian

R. J. Scaringe, zakladatel a CEO automobilky Rivian

0Zobrazit komentáře

Danu Roosovi, někdejšímu řediteli Centra dopravních studií na MIT, prošly pod rukama tisíce studentů. Jen málokdo z nich mu ale utkvěl v paměti tak pevně jako Robert Scaringe. „Řekl, že vybuduje automobilovou značku. Když slyšíte od studenta něco takového, je to podobné, jako když někdo prohlásí, že změní svět. Zní to pěkně, ale nepravděpodobně. On byl ale už tehdy mimořádně soustředěný a rozhodnutý,“ vzpomíná profesor pro deník The New York Times.

S odstupem dvaceti let se ale dá říct, že se to Scaringovi povedlo: před pár dny vstoupila za mimořádného zájmu na newyorskou burzu Nasdaq automobilka Rivian, kterou založil, vede ji a která je s ním tak úzce propojená, že do oficiálních burzovních dokumentů dokonce napsala, že její budoucnost stojí a padá právě s ním. „Jsme vysoce závislí na službách a reputaci Roberta J. Scaringe, našeho zakladatele a generálního ředitele,“ píše se v dokumentech.

„Dr. Scaringe má zásadní vliv na náš byznysový plán. Pokud by Dr. Scaringe měl přestat u nás působit kvůli smrti, postižení nebo jinému důvodu, nebo pokud by jeho osobní renomé bylo poškozeno jeho vlastními kroky, chybami či dalšími událostmi, ať už v jeho moci, nebo externími, byla by to pro nás zásadní nevýhoda,“ stojí ve výčtu potenciálních rizik, které musí každá společnost, jež vstupuje na burzu, sestavit.

Úzké propojení firmy s postavou jejího zakladatele není u výrobců elektromobilů nijak výjimečné. Nejznámější jsou dva příběhy – jeden pozitivní a jeden negativní. Tím prvním je Elon Musk, protože z velké části právě díky němu má dnes Tesla hodnotu přesahující bilion dolarů. A negativní příklad? Trevor Milton a Nikola. Když se ukázalo, že tato automobilka pouštěla svůj vodíkový kamion z kopce, aby vůbec jel, a že její zakladatel v minulosti opakovaně lhal, z burzovní hvězdy se loni stal propadák roku.

scaringe-rivian

Foto: Rivian

R. J. Scaringe, zakladatel automobilky Rivian

Scaringe by nepochybně šel raději Muskovou cestou. Rivian založil v roce 2009 a původně se jmenoval Mainstream Motors, pak Avera Motors – až v roce 2011 se název ustálil na Rivian. Jde o odkaz na Indian River, což je laguna na Floridě, poblíž které Scaringe vyrůstal. Má to symbolizovat určitou divokost, neboť firma vyrábí elektrické SUV R1S a elektrický pick-up R1T. Původně přitom Scaringe plánoval elektrický supersport, postupně ale pochopil, že lepší šance bude mít s gigantickými vozy estetikou připomínajícími Range Rovery.

Pro úspěch jakéhokoli startupu a jeho zakladatele je důležité, aby měl silný příběh, který bude pokud možno bez velkých výkyvů a změn opakovat. Přesně to se Scaringovi daří: už několik let média pravidelně informují o tom, že k autům si našel cestu jako malé dítě, že sousedovi na Floridě pomáhal opravovat ještě jako teenager stará Porsche, že šel cíleně na MIT, aby mohl vystudovat na elitní Sloanově fakultě strojírenství, a že toužil mít vlastní automobilovou značku. V jednu chvíli si uvědomil, jaká je to škoda, že kvůli autům, které má tak rád, se špiní ovzduší, ohřívá planeta a lidé trpí respiračními chorobami.

„Je to zklamání, když najednou zjistíte, že věci, které máte fakt rádi, zároveň znečišťují vzduch kolem vás a způsobují celou řadu dalších ne zrovna pozitivních věcí – geopolitickými konflikty počínaje a změnami klimatu konče,“ vyprávěl například zkraje roku 2019 v magazínu Forbes. Ačkoli byl tehdy Rivian už deset let starý projekt, veřejnost se s ním a jeho tvůrcem teprve seznamovala, protože Scaringe dlouho operoval v utajeném módu a své modely představil až na autosalonu v Los Angeles v listopadu 2018. Tam ovšem působivým designem i slibem, že ujedou přes 600 kilometrů, vyvolaly poprask. Rivian i díky tomu postupně nasbíral přes 50 tisíc rezervací.

S Jeffem Bezosem na palubě

Investorský zájem vycítil už dříve. Před svým vstupem na burzu, kde se hodnota Rivianu, jenž začal vozy dodávat prvním zákazníkům teprve letos na podzim, vyšplhala nad 100 miliard dolarů, do něj majetkově vstoupili byznysoví obři. Pětina patří Amazonu, jehož šéf Jeff Bezos si byl fabriku Rivianu ve městě Normal v Illinois osobně prohlédnout. Více než deset procent v podniku vlastní i Ford, slavný investiční fond T. Rowe Price nebo saúdskoarabský Global Oryx. Celkem podle databáze Crunchbase dostal Rivian od investorů 10,7 miliardy dolarů.

Spolupráce s Amazonem a Fordem je pak pro Rivian zásadní: ten první si u něj už objednal 100 tisíc elektrických dodávek, které mu mají pomoci snížit uhlíkovou stopu, ten druhý by mohl i ve svých modelových řadách použít podvozkovou platformu s integrovanou baterií, kterou Scaringe se svým týmem vyvinul. Pro Rivian mají být v budoucnu právě takové spolupráce významnou částí byznysu.

Paradoxní je, že Rivian, který dosud v podstatě nic neutržil a vyrábět teprve začíná, už má dvojnásobnou valuaci oproti Fordu, který je jeho významným akcionářem. „Jenomže byznysový fundament není to, co pohání aktuální mánii po akciích elektromobilních výrobců,“ poznamenal komentátor stanice CNBC Ari Levy. Rivian není jediný, kdo z investiční víry, že další firmy zopakují úspěch Tesly, těží – daří se i akciím čínské automobilky Nio nebo americké společnosti Lucid Motors.

Ačkoli Scaringe není zdaleka takový showman jako Elon Musk, s padesátiletým nejbohatším mužem světa ho několik věcí spojuje. Například posedlost kontrolou nad svou firmou. Na první pohled je akciový podíl Scaringe v Rivianu droboučký, patří mu necelá dvě procenta akcií.

Jenže firma má dva typy akcií – A a B. A těch béčkových drží zakladatel 100 procent, přičemž každá z nich má při hlasováních valné hromady desetinásobnou sílu oproti těm áčkovým. Takže má v podstatě desetinový podíl. A to není vše. Pokud by někdo chtěl změnit nejvyšší vedení firmy nebo upravovat její klíčové dokumenty a směřování, musí získat podporu alespoň 80 procent držitelů akcií typu B, které všechny vlastní Scaringe.

Jako Elon Musk

Další podobnost s Muskem se týká akciových opcí. Na rozdíl od zakladatele Tesly pobírá Scaringe v Rivianu plat, a to 650 tisíc dolarů ročně. Kromě toho mu ale náleží také hodně lukrativní balíček, což je dost podobné Muskovi. V lednu představenstvo Rivianu schválilo plán, podle kterého má šéf firmy možnost získat dohromady až 27 milionů akcií, k nimž se ale váže několik podmínek.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Některé jsou vázané na to, že ve firmě zůstane do roku 2030, jiné na hodnotu akcií, která by měla vystoupat až k 295 dolarům. Podle propočtů agentury Bloomberg by to znamenalo dramatický nárůst Scaringeova jmění – z nynějších zhruba dvou miliard dolarů až na 14 miliard.

Ačkoli jde Muskovi svým způsobem byznysově po krku a dlouho tvrdil, že nechce opakovat jeho chyby, stejně se jich Scaringe dopustil. Ještě v roce 2019 říkal, že Rivian co nevidět začne vyrábět auta a že v roce 2021 jich na trh pošle pár desítek tisíc. Nestalo se, byť zpoždění je pouze rok.

Šéf Tesly a SpaceX je v nedodržováním vlastních termínů větší sekáč. Například elektrický tahač Tesla Semi měl být na trhu už předloni, supersportovní model Roadster loni a pancéřovaný Cybertruck letos. Ani jeden ještě u zákazníků není. A o moc lepší to nebylo ani s Modelem S, trojkou či X.

rivian-r1t_1

Foto: Rivian

Elektrický pick-up Rivian R1T

Robert Scaringe, který si se svým otcem vzal na rozjezd podnikání druhou hypotéku a s nejužším týmem svého času žil ve společném domě, je velký milovník outdoorových sportů, rád vyráží do hor na kolo a jeho oblíbenou barvou oblečení je modrá, nejlépe se prý cítí ve flanelových košilích. Čas od času, upozornil deník The New York Times, se zaměstnanci obléknou jako on a vyhlásí si „den, kdy se oblékáme jako RJ“. Ve firmě má totiž až mýtickou pozici. Koho to jenom připomíná?

Co na pozornost, kterou se Rivianu a Scaringovi podařilo vyvolat, říká mistr tohoto řemesla Elon Musk? „Doufám, že se jim podaří dosáhnout na vysokou produkci a vyrovnané cash flow. To je ten skutečný test,“ napsal, jak jinak, na Twitter.

Pomůže se čtením a chce zábavněji vysvětlovat i matematiku. S aplikací Včelka se učí desítky tisíc českých dětí

Jiří SvobodaJiří Svoboda

michal-vcelka-minStory

Foto: Andrea Nekvapilová

Michal Hudeček, spoluzakladatel Včelky

0Zobrazit komentáře

V roce 2014 měli Michal Hudeček a Michal Zwinger po letech podnikání chuť na nový projekt. Z vysokého štosu papírů plného nápadů nakonec vypadla zajímavá oblast – vzdělávání mladých školáků. Zjistili, že pro ty, kteří mají například problémy se čtením, není mnoho dobrých digitálních řešení. A tak začala vznikat aplikace, která nese název Včelka a dostává se do světa pod značkou Levebee.

Dnes již má Včelka jazykové mutace ve slovenštině a v polštině, kromě čtení rozšířila svůj záběr na učení angličtiny, němčiny i španělštiny a díky vydařené kampani na Hithitu se chystá také na matematiku. V typický školní den aplikaci používá až 10 tisíc dětí, které se mohou učit díky stovkám typů cvičení, přičemž jejich obsah je generován automaticky.

To je však stav po sedmi letech tvrdé práce. Na začátku byl jen nápad a snaha pomoci dětem, kterým nešlo čtení. Cesta pak vedla přes jednoduchá digitální cvičení, která jsou co možná nejpřístupnější. Ať už na mobilu, tabletu, nebo na počítači.

„Když se nenaučíte ve škole biologii, je to špatné, ale přežijete bez toho. Když se nenaučíte dobře číst hned v počátku vzdělávání, může vás to ovlivnit na celý život. Nejdřív jsme řešili jen poruchy čtení, ale poté jsme se rozhodli pomoci všem dětem, které se číst teprve učí,“ říká Michal Hudeček.

Vzdělávacích aplikací je na trhu řada, ale mají většinou jednu věc společnou – slouží spíše na procvičování a generují nekonečné řady příkladů. A třeba slavná aplikace na učení jazyků Duolingo podle Hudečka už tak trochu vzdala snahy své uživatele reálně učit a začala se soustředit spíše na zábavu. Včelka místo toho slouží především na naučení dovedností, a to díky tomu, že tvůrci s odborníky podrobně rozebrali mechanismy učení.

Děti v jednotlivých lekcích například jednotlivá písmenka poslouchají a pak se je snaží říct. Přes slabiky se následně dostávají i k jednotlivým slovům, postupně přidají třeba předložky, kombinují je do vět, až se postupně dostanou k celým odstavcům a snaží se porozumět čtenému textu.

Zároveň neexistuje mnoho vzdělávacích aplikací, které by se zaměřovaly na děti z prvních tříd základní školy. Klíčovou součástí týmu tak museli být od začátku i speciální pedagogové, kteří pomáhali vytvořit desítky typů cvičení na každý z předmětů. Jedná se skutečně jen o typy – samotný obsah každého cvičení je už následně generován automaticky a umožňuje desítky dalších modifikací. Po vzhledové stránce se přitom Včelka inspirovala jinými aplikacemi s různými druhy kurzů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Velká síla Včelky spočívá i v tom, že dokáže například uzpůsobit cvičení třeba jen písmenkům, které dítě již umí. Nebo různým kombinacím poruch učení,. „Pokud by to někdo měl všechno manuálně vymýšlet do učebnic, byly by to kamiony papíru,“ usmívá se Hudeček. Tým také při testování například zjistil, že pro děti s autismem je extrémně důležité vidět v aplikaci takzvaný progress bar neboli ukazatel toho, jak jsou ve cvičení daleko. Když ho zakryli, dítě bylo neposedné a nevydrželo u aplikace ani pět minut.

Aplikace tak umí jednotlivé lekce rozdělit i na menší počet cvičení, čímž je pro některé děti celý proces zábavnější. Nechybí ani gamifikační prvky v podobě sbírání bodů, ale jde spíše o doplněk. „Často se mluví o tom, že dnešní děti nemají rády matematiku. Já si myslím, že ji nemají rády, protože jim nejde. A naším úkolem je najít bod, kdy je učení zábavné, tedy ani moc těžké ani moc lehké pro dané konkrétní dítě,“ vysvětluje Hudeček.

Placená verze Včelky už na 15 % českých škol

Ačkoliv celý projekt začínal na individuálním použití, uživatelské jádro dnes stojí na základních školách. Jen v Česku jich má placenou verzi zhruba šest set, tedy přibližně 15 % všech základních škol v tuzemsku. Přestože v dnešní době děti naskakují do světa digitálních technologií poměrně brzy, v lavicích stále čtou ze slabikářů a papírových učebnic.

Aby se však do škol skutečně dostala ve velkém, musela Včelka svou misi trochu upravit. „Škola by spíš Včelku nekoupila, pokud by ji používal ve svých hodinách třeba jen jeden učitel v první třídě. A tak jsme začali rozšiřovat nabídku o další základní gramotnosti,“ říká šestatřicetiletý Hudeček.

Do Včelky tak postupně přibyla výuka angličtiny, němčiny i španělštiny. Ačkoliv na každý předmět opět museli k práci přizvat jiné odborníky, kýžený efekt se dostavil. I díky dlouhodobějšímu učení jazyků dnes více než polovina platících škol funguje se Včelkou více let za sebou. Přispěla k tomu i funkcionalita, v níž může učitel vytvářet v prostředí Včelky vlastní cvičení.

vcelka2

Foto: Včelka

Renáta Wolfová (vlevo) je jednou z odborných garantek Včelky

Postupem času pak logicky přišel čas i na expanzi za hranice. Nejdřív tým Michala Hudečka pokukoval u polských sousedů. „V Česku si všichni stěžují na vzdělávací systém, ale doporučuju všem se podívat na ten polský. Tamní školy mají extrémně striktní osnovy a navíc nemají svůj vlastní rozpočet. Ten drží vojvodství (obdoba kraje – pozn. red.), a když si tak některá škola chtěla koupit Včelku, musela žádat úředníky, kteří nakonec neuměli provést ani platbu do zahraničí,“ popisuje zkušenost od sousedů.

Zatímco v Česku se tak Včelka snaží expandovat přes školy, v Polsku se vrátila k individuálním kanálům. První platící školy už registruje i na Slovensku a prozkoumává možnosti expanze do Německa. „Tam je zase jiný problém – školy pro žáky nemají vůbec digitální zařízení. Dělali jsme si před časem průzkum a zjistili, že 70 % učitelů na německých základních školách si ani nebylo schopno půjčit do výuky nějaký notebook. Česká republika je také v tomto směru extrémně napřed, byť je pravda, že s pandemií se to i v Německu zlepšilo,“ říká Hudeček.

Přes noc patnáctinásobek uživatelů

V běžný školní den Včelku otevře asi deset tisíc dětí – ať už ve škole, či doma. Právě pandemie přitom v tomto směru přinesla do Včelky nebývale turbulentní období. Když se v březnu 2020 rozhodlo, že se zavřou školy, Hudečkův tým během dvou dnů reagoval a po dobu prvních lockdownových týdnů dal Včelku pro všechny zdarma. Výsledek? Provoz na webu aplikace se de facto přes noc zpatnáctinásobil.

Byl to riskantní krok. Znamenal totiž, že za první polovinu roku 2020 firma přišla o všechny tržby. V dlouhodobém horizontu se ale vyplatil, v případě individuálních licencí, které kupují rodiče, se tržby zdvojnásobily. „Z přibližně stovky tisíc registrovaných rodičů máme asi osm tisíc platících. Jedná se tedy o osmiprocentní konverzi, což je hodně nadprůměrné, nejen ve vzdělávacích aplikacích. Konverzí se blížíme spíše hrám,“ doplňuje Hudeček.

Rostly také příjmy ze škol, i když kvůli opakovaným uzavírkám o něco méně. Včelka aktuálně roste mezi 50 až 100 procenty ročně a v posledním roce dosáhla na tržby kolem čtyř milionů korun – podle Hudečka je totiž firma stavěná jako takzvané sociální podnikání. Chce tedy primárně pomáhat a až na druhém místě vydělávat.

vcelka4

Foto: Včelka

I takto může vypadat aplikace Včelky

„Například rodičům, kteří Včelku více než tři měsíce nepoužijí, automaticky stornujeme předplatné. Přijde nám to tak fér, byť nevyužitá předplatná dělají u produktů našeho typu často velkou část tržeb. Kromě toho dáváme Včelku zdarma dětským domovům, nemocnicím a tak dále. A snažíme se i jinak pomoct, když můžeme,“ popisuje Hudeček.

Zajímavostí je, že se jedná o velmi sezónní byznys. Celých 90 % všech tržeb udělá firma každoročně na podzim, po začátku školního roku. Na základě poptávky se Včelka také rozhodla rozhodit sítě mimo jazykové předměty směrem k matematice. Aby ale mohla nový modul vytvořit, spustila kampaň na crowdfundingové platformě Hithit. Na ní tvůrci úspěšně vybrali více než 300 tisíc korun.

„Je to jedna z největších věcí, na které jsme od vzniku pracovali. Dobré ale je, že má globální potenciál, protože matematika je všude víceméně stejná. V případě jazyků jsme naopak nemohli Včelku jenom přeložit. Poláci totiž třeba pochopitelně neřeší třeba slabiky dy, ty, ny, ale spřežky jako cz a sz,“ vysvětluje Hudeček.

vcelka3

Foto: Včelka

Děti mohou se Včelkou procvičovat i doma

I tak bude ale vývoj matematického modulu, který potrvá ještě zhruba čtvrt roku, znamenat pro Včelku značný zásah do architektury. Poprvé totiž řeší situaci, kdy stejný předmět bude třeba ve více jazykových mutacích. A protože malé děti zatím číst neumí, musí se všechny instrukce nadabovat. Kromě toho je třeba vymýšlet zcela nové typy cvičení, které budou pro mladé zvídavé mozky co možná nejpřístupnější.

enhanced-games-mvp-x

Přečtěte si takéEnhanced Games: Něco jako olympiáda, jen s povoleným dopingemDostanou miliony korun, když pokoří rekord nadopovaní. Kontroverzní obdoba olympiády se blíží

Hudeček ale přemýšlí i dále do budoucna. Chtěl by totiž, aby například bylo možné ve Včelce kontrolovat pomocí umělé inteligence, jak dítě čte. „To se ale ukázalo, že je celkem velký problém. Většina firem totiž vyvíjí umělou inteligenci, která chyby ignoruje a co nejlépe přepíše text nehledě na to, jak špatně řečník mluví nebo když se přeřekne. Jenže my potřebujeme přesný opak – aby umělá inteligence chyby detekovala,“ vysvětluje.

Tvůrci Včelky, respektive Levebee, se zkrátka úmyslně vydali těžší cestou, aby dokázali pomoci, a to i za cenu o něco nižších zisků. Ačkoliv nejde o kdovíjak výdělečný byznys, nese ovoce a všímají si jej i za hranicemi. Nově se totiž Včelka bude rozvíjet v rámci prestižního mezinárodního akcelerátoru Impact EdTech. Do něj se dostala jako jeden ze sedmnácti projektů z celkem 278 přihlášených. „Je před námi ještě hodně práce,“ shrnuje příznačně Hudeček.