Autotest Luboše Kreče: Zajíždím do garáže a hned poutám pozornost. To se mi normálně nestává (v garáži ani jinde), takže něco je jinak – aby ne, sedím v tmavě modrém sportovním pětkovém BMW. Úplně novém, zabijáckém, s označením M. Přichází muž, okukuje ho, uznale pokyvuje hlavou. Pak mu ztuhne úsměv: „Ježíši, to je elektrika? Ech…“ Mávne rukou a po uznání není ani vidu ani slechu. A já se ho chci zeptat: Proboha, proč?

Snažím se na politiku nahlížet tak, jaká je – bez ní se neobejdeme a i mezi politiky jsou stejně jako v běžné populaci lidé chytří i hloupí, jedni ji dělají lépe, jiní hůře a někteří vysloveně špatně. Či dokonce nebezpečně. Pokud jde ale o elektromobilitu, tak v ní z těch českých zaspali a pochybili asi úplně všichni.

Muž, který nad mým (tedy jen po čas týdenního testu) BMW i5 M60 xDrive ohrnul nos, i když se mu předtím jednoznačně zamlouvalo, je toho důkazem. Vsadím se, že nikdy v žádné elektrice nejel. Možná ani moc nepřemýšlel, zda, jak a komu její pořízení dává smysl. Zato slyšel, jak na vozy na baterky v posledních letech nadávali zástupci dnešní opozice i velké částí vládní pětikoalice.

Ostatně tolik vzývaný úspěch českých europoslanců v čele s Alexandrem Vondrou, kterým se podařilo zmírnit budoucí emisní požadavky na auta se spalovacími motory, se v blížících eurovolbách jistě bude prodávat jako prospěšný políček „elektromobilnímu šílenství“ a jako závan starých dobrých časů.

Ne že by všechno kolem elektromobilů bylo zalito sluncem a láskou a že by jejich výrobu neprovázela řada problémů – ekologických, humanitárních i ekonomických. Čeští politici jim ale už dřív nasadili obří psí hlavu, takže průměrný Čech k nim má v lepším případě silnou nedůvěru. A to se bude otáčet jen pomalu, zvlášť když v sérii voleb, které nás čekají, se rétorika drasticky nezmění. Což v důsledku povede k dalšímu zaostávání a skanzenovatění.

Přitom zrovna BMW v mnoha směrech lépe než Tesla ukazuje, jak dobrá auta na akumulátory mohou být. V létě jsme se o tom přesvědčili s korábem i7 a teď to potvrdila i nová pětková řada, což je pro mnichovskou automobilku spolu s modelem X5 klíčový vůz, protože má zásadní vliv na ziskovost firmy. Na rozdíl třeba od Mercedesu, Volkswagenu či Škodovky sází BMW na to, že pro elektromobily (až na výjimku v podobě SUV iX) používá stejný podvozek a stejnou karoserii jako pro klasické motorové verze. Takže rozdíl poznáte jen podle registrační značky. A možná podle chybějícího hluku.

A samozřejmě poznáte rozdíl i za volantem. Jejich odpich je díky okamžité akceleraci návykový, stejně jako stabilita a přilnavost k vozovce, za což vděčí stovkám kilo v bateriích uložených v podlaze. Nové BMW i5 M60 tohle všechno podobně jako jeho nepatrně starší a o hodně větší sestra i7 M70 dovádí až k absurditě – vůz má výkon 442 kW a stovku zvládne pod čtyři sekundy. Takže když si dáte sportovní režim, jako byste byli ve stíhačce a otáčely se vám vnitřnosti. Kdyby tohle zažil muž, kterého jsem potkal v garáži, asi by ve svém názoru byl méně pevný.

Nad čím by se ale mohl oprávněně pozastavit, by byl dojezd – ačkoli promo materiály zmiňují až 515 kilometrů, v chladném počasí stěží dáte 300 kilometrů. Ostatně průměrná spotřeba mi v polovině prosince neklesla pod 30 kWh, což při kapacitě baterie lehce přes 80 kWh nevěstí nic mimořádného. A jako „zvíře“ jsem jezdil zcela výjimečně. Pro srovnání například nejrychlejší Tesla s označením Model S Plaid se pyšní výkonem šplhajícím k osmi stům kW a baterií 100 kWh. Celkový dojezd by v jejím případě měl činit bezmála 630 kilometrů.

Na druhou stranu kdykoli mi někdo začne uvádět dojezd jako fundamentální důvod, proč si elektroauto nekoupit, zeptám se ho, kolik kilometrů v průměru najede. A dodám, že pokud to není víc než dvě stovky denně, není co řešit, protože to je vzdálenost, kterou dnes zvládne na jedno nabití každý elektrovůz.

Tohle BMW by byl hezký vánoční dárek, pokud byste tedy měli volné 3,5 milionu. A já si ho právě během Vánoc vyzkoušel, když jsem projížděl městem s jeho svítící čelní maskou (či chcete-li svítícími ledvinkami). Ve srovnání s Volvem V90, kterým normálně jezdím, má méně vnitřního prostoru. Kvůli bateriím má poměrně skromný – minimálně na rodinný sedan – zavazadelník. Ale má taky charisma, které už z dálky řve, že je bojovník. Minimálně v této emkové úpravě.

Vlastně nevím, z čeho plyne ta až obsesivní obava některých českých řidičů z elektroaut. Nevěřím, že za ní je hluboká rozvaha o dopadech na ekonomiku nebo na životní prostředí. To jsou kategorie, které šoférovi, co jezdí autem hlavně na víkendové nákupy, moc neřeknou. A určitě se podle nich nerozhoduje v autosalonu.

Chápu jako argument problémy s nabíjením třeba na sídlištích nebo v menších městech. Ale stejně – je v tom často víc iracionality, než je zdrávo a než by bylo užitečné. Možná kdyby se u nás nerozdávaly před volbami koblihy, ale zdarma jízdy v elektroautech nebo klidně elektro obytňácích, probíhala by ta adopce o něco hladčeji.

Foto: Luboš Kreč/CzechCrunch