Dlouho očekávaný elektrický nástupce modelu XC90 od Volva přijíždí s ambicí redefinovat rodinnou bezpečnost. Slibuje dojezd až 600 kilometrů, přes 500 koní a hlavně senzor chránící ty nejmenší. Vůz otevřete kompaktní černou krabičkou a uvnitř vás uvítá severský design, díky kterému si připadáte spíš jako v moderním obývacím pokoji než v autě.

Už na první pohled nové Volvo EX90 ve verzi Twin Motor Performance Ultra působí jako elegantní, ale nedobytná pevnost. Není se čemu divit, bavíme se o pětimetrovém obrovi s váhou přes tři tuny. Čisté severské linie a masivní, téměř svislou čelní masku doplňují dnes již ikonické světlomety s motivem Thorova kladiva.

Estetickou čistotu exteriéru narušuje pouze jeden detail – výrazný výstupek nad čelním sklem. Jde o takzvaný lidar, do kterého inženýři schovali pokročilé laserové senzory. Z designového hlediska jde sice o mírný kompromis, technologicky je to ovšem revoluce.

Foto: CzechCrunch

+2

Díky němu auto neustále skenuje okolí a ve spolupráci se speciálními 3D HD mapami od Googlu drží v paměti nadefinovanou silnici s centimetrovou přesností. Ví, kde jsou pruhy, jaký je sklon vozovky i jak ostrá je blížící se zatáčka.

Uvnitř je pak znát, že značka naskočila na vlnu udržitelnosti, ale ta si vybírá svou drobnou daň. Dřívější hřejivé a luxusní pravé dřevo s otevřenými póry ustoupilo frézovaným kompromisním materiálům. Na dotek jsou velmi příjemné, vše lícuje a nic nevrže, ale celek na mě působí o něco chladněji – jako precizní, luxusní spotřební elektronika.

A právě zde narážím i na ten největší uživatelský paradox. Značka, jež desítky let staví své renomé na nekompromisní bezpečnosti, přesunula drtivou většinu funkcí na centrální 14,5palcový displej. Lovení nastavení klimatizace, úprava ofuků, nebo dokonce ladění zpětných zrcátek přes dotykovou obrazovku ale zbytečně strhává pozornost za jízdy a jde to přímo proti logice bezpečí.

Jakmile ale nastartuji, veškeré předsudky a frustrace mizí. Jízda je tichá, plynulá a podvozek vyladěný. Auto i ty největší nerovnosti na silnici žehlí jen s lehkým, tlumeným zaduněním. Senzory neustále hlídají mrtvé úhly a korigují směr, a tak z řízení vyprchává stres. Jako byste řídili s kamarádem na sedadle spolujezdce, který předvídá každý váš krok.

Místo řevu motoru uvnitř zní špičkový audiosystém Bowers & Wilkins, který se dá do základní verze vozu za příplatek pořídit. Jde o celkem 25 reproduktorů, z nichž některé jsou šikovně zabudované přímo v hlavových opěrkách. A telefonování za jízdy? Integrované mikrofony v sedačkách zachytily čistě každé mé slovo.

Ačkoliv pod kapotou dřímá necelých 520 koní, dálničního piráta v levém pruhu vážně nečekejte. Volvo z principu omezuje maximální rychlost všech svých vozů na hranici 180 km/h. Při tak masivním výkonu to může působit jako zbytečná umělá zeď, ale značka si to tak zkrátka vybrala.

Jedinou skutečnou vrásku na čele mi nechal apetit vozu na dálnici. Těžká karoserie si při rychlosti 130 km/h řekne často o 25 až 28 kWh energie na sto kilometrů, což dojezd z baterie poměrně rychle ukrajuje. Dle oficiálních dat auto dojede až 600 kilometrů na plné nabití, v praxi se ale ukázalo, že reálný dojezd se pohybuje okolo 400 až 500 kilometrů.

Záchranou je bleskové dobíjení. Vůz se dokázal dobít na výkonné stanici z 10 procent na 40 za méně než 12 minut, což přesně pokrylo pauzu na toaletu a rychlou kávu. Během ní jsem si navíc vše kontrolovala v mobilní aplikaci, podle níž jsem přijela s 36 procenty baterie a dojezdem 130 kilometrů, ale za chvilku jsem mohla bez problémů pokračovat dál.

Foto: Volvo

+1

EX90 ovšem dominuje především v praktickém rodinném životě. Otevírání kufru kopnutím pod zadní nárazník oceníte v momentě, kdy máte plné ruce. Hluboký kočárek dovnitř vklouzne bez sebemenšího odporu a stále zbyde místo na větší rodinný nákup.

Zadní sedadla jsou tak velkorysá, že prcka jsem přebalila bez akrobatických kousků, a díky šikovně rozloženým ISOFIXům se mezi dvě dětské sedačky pohodlně posadí i dospělý. A pak jsou tu speciální vnitřní radary. Ty dokážou zaznamenat i nepatrný pohyb hrudníčku spícího novorozence.

Nemusíte se ale bát, že by auto začalo hystericky plašit už ve chvíli, kdy malého pasažéra teprve usazujete. Systém zůstává během manipulace v klidu a interiér proskenuje až v momentě, kdy od vozu odcházíte a pokusíte se ho zamknout. Pokud by v kabině přece jen zůstalo spící dítě, auto zámky odmítne zamknout, spustí klimatizaci a pošle vám urgentní varování do aplikace Volvo Cars na mobil.

Právě tady je vidět, proč jsou zákazníci ochotni si za švédskou automobilku připlácet. Konkurence ze zaběhlých prémiových řad umí nabídnout mnohdy luxusnější materiály či drtivější rychlost. Jakmile ale vezete v autě ještě menšího parťáka, myslíte spíš na pohodlí a jistotu. A v tom se Volvu skvěle daří.