Umí šéfovat hospodám i hotelu. Teď vyrábí netradiční krabice plné pohoštění do kanceláře i domů
Tereza Vlasáková Březovská založila Lahodné krabice, se kterými dodává originální catering. Do 24 hodin ho rozváží do domácností i firem.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Do příchodu večerní návštěvy zbývá půlhodina. Hostitelé přicházejí unavení z práce, tašky z nákupu leží na lince a v hlavě jim běží akční seznam: nakrájet pečivo, namíchat pomazánku, nazdobit talíře a tvářit se u toho bezstarostně. Místo uvolněného večera se z návštěvy snadno může stát další směna, kdy člověk většinu času jen pendluje mezi linkou a stolem.
Totéž s návštěvami zažívala Tereza Vlasáková Březovská a rozhodla se nabídnout alternativu. „Dnes už není největší luxus mít doma dokonale nastrojený stůl. Skutečný luxus je mít čas si k němu sednout a užít si lidi, které jste pozvali,“ říká zakladatelka značky Lahodné krabice, která do domácností a kanceláří rozváží stylové kartonové boxy s čerstvými sendviči, delikatesami a dezerty připravenými rovnou k položení na stůl.
Místo plastových plat s chlebíčky z lahůdkářství se inspirovala konceptem takzvaných grazing boxů. Tedy stohovatelných pater a půlpater plných sýrů, řemeslných uzenin, dipů, čerstvého ovoce a mini dezertů. „Interně tomu říkáme ‚fancy šmenci‘. Chtěla jsem, aby po otevření krabice přišlo něco pestrého, plného chutí a barev, s čím už doma nikdo nemá ani minutu práce navíc,“ vysvětluje Vlasáková Březovská.
Slané pečivo odebírají z malých pekáren, dezerty peče jejich vlastní cukrář a čerstvé ovoce berou z Kunratické stodoly. „Když si dáte jahodu v lednu, musí chutnat jako jahoda, ne jako voda. A mango nesmí být tvrdé a bez chuti jako brambor. Výroba je kvůli tomu dražší, ale zákazník ten rozdíl pozná,“ říká podnikatelka.
Ke gastronomii se přitom dostala víceméně náhodou. Po studiu v Česku strávila nějaký čas v Anglii a plánovala pokračovat na magisterském oboru marketingové komunikace. Lákala ji spíš kreativní tvorba než sezení v kanceláři u počítače. Jenže její rodina vlastnila dům na Malé Straně s malým butikovým hotelem Residence U Černého orla. Předchozí nájemci ho zrovna opustili v dost zanedbaném stavu, a tak ji otec požádal, aby se z Anglie vrátila a vzala si projekt na starost.
„Byla to škola za pochodu. Musela jsem se ze dne na den naučit hotelové systémy, řešit tržby, marže i malou restauraci. Byl to první gastroprovoz, za který jsem byla kompletně zodpovědná,“ vzpomíná. Zvládla to a postupně jí přibyly další restaurace. Dnes pod skupinu Ventura Group, kterou vede, patří kromě apartmánů a cateringu i velké pražské restaurace jako Kamera na Barrandově, Žebeerková Kozlovna nebo Restaurant Anděl.
Sama o sobě s nadsázkou mluví jako o hospodské, ačkoliv realita je spíš úsměvná: maso vůbec nejí a její provozní manažerka zase nepije alkohol. Přesto tato dvojice šéfuje podnikům, kde tečou hektolitry piva a ročně se otočí tuny pečených kolen a žeber. „V klasické hospodské gastronomii se cítím hodně svázaná tradicí a provozem. Guláš je prostě guláš, tam moc nevymyslíte,“ vysvětluje, proč měla chuť pustit se do něčeho vlastního a flexibilnějšího.
Chtěla jsem, aby po otevření krabice přišlo něco pestrého, plného chutí a barev, s čím už doma nikdo nemá ani minutu práce navíc.
Lahodné krabice původně vznikly jako doplněk k Českému cateringu, který skupina také provozuje. Začalo totiž přibývat lidí, kteří stáli o dobré pohoštění, ale nechtěli klasický servis s číšníky a rautovými stoly. Někdy kvůli rozpočtu, protože personál celou akci prodražuje, jindy prostě proto, že doma na oslavě nechtěli cizí lidi.
Původní plán počítal hlavně s rodinami, dětskými oslavami a kamarádskými srazy. Jenže netrvalo dlouho a začaly se ozývat firmy. Coffee break boxy si objednávaly na ranní porady, workshopy nebo firemní snídaně. Silnou klientelu si značka našla třeba mezi farmaceutickými firmami, které jídlo posílají lékařům na odborná školení do nemocnic.
„Ukázalo se, že firmy nechtějí platit drahý catering s obsluhou pro patnáct lidí, ale zároveň nechtějí ani oschlé chlebíčky v papírové krabici. Hledaly něco reprezentativního, co stačí položit na stůl a dobře to vypadá i chutná,“ říká Vlasáková Březovská. Z nápadu pro domácnosti se tak stal z velké části firemní byznys. Dnes se chystají i speciální koncepty na podporu zdravého stravování ve firmách nebo netradiční jedlé dárky a vánoční krabice pro partnery místo klasických lahví vína. Jejich kartonové krabice jsou navíc plně kompostovatelné.
V centrální kuchyni na pražském Barrandově krabice chystá malý tým, zázemí sdílí s cateringem. Pro celou firmu je přitom typické, že v jejím vedení sedí téměř výhradně ženy – jedinou výjimkou je kolega, který má na starosti IT a pokladny. „Mít v gastrosvětě jeden čistě ženský projekt mě baví. S holkami máme tah na branku, nasmějeme se spolu, a když je potřeba, jdeme společně nakládat bedny do auta,“ usmívá se podnikatelka.
Lahodné krabice navíc nejsou jediný projekt, který si postavila tak trochu sama pro sebe. Stejný scénář se odehrál i u dětského bistra Hravá Čočka. „Jako mámu mě štvaly klasické herny s vydýchaným vzduchem, otlučenými plastovými hračkami a občerstvením z ultrazpracovaných surovin,“ vyjmenovává.
„Vždycky vycházím z toho, co mně samotné chybí. Říkala jsem si, proč v Praze neexistuje místo, kde si dám skvělou kávu i poctivou polévku a dítě můžu v klidu pustit na čisté pískoviště a mezi vkusné hračky,“ popisuje. Místo další pivnice tak na Barrandově otevřela prostor, který propojuje kavárnu pro pracující rodiče s hernou.
Ačkoliv ji zanedlouho čeká narození dalšího potomka, nápady do šuplíku neschovává. „Největší radost mám ve chvíli, kdy nápad přejde do reality a lidem reálně ušetří čas nebo zpříjemní den. To je to největší zadostiučinění,“ uzavírá.
