Vydělávat na YouTube je snazší než dřív. Místo milionu zhlédnutí dnes stačí 50 tisíc, říká Jirka Král
Bývalý youtuber a spolumajitel agentury Socialpark popisuje, jak se za osm let posunula hranice úspěchu na YouTube. A co nás v tomto světě čeká.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Tablet ani telefon ještě jeho děti nemají, ale občas sledují televizi a dokáží třeba nekonečně jásat u obyčejných videí projíždějících vlaků. Otec a bývalý youtuber Jirka Král, který dnes celou scénu sleduje z druhé strany, však občas pozvedne obočí. Čím dál častěji totiž i na jeho děti začínají skákat videa s podivnými animovanými 3D pejsky a kočkami, kteří myjí nádobí, krájí maso nebo chodí hasit požáry. „Pokud je neznáte, zním asi jako blázen, ale tohle teď na YouTube obrovsky frčí,“ líčil na nedávné konferenci CzechCrunch Future Jirka Král a i na základě tohoto fenoménu nastínil možnou další budoucnost.
Když taková videa šestatřicetiletý spoluzakladatel agentury Socialpark, v níž se spolu se starším bratrem Petrem věnují sociálním sítím, influencer marketingu a online kampaním pro velké značky, vidí, snaží se je rychle přepnout. Samotného ho totiž tak trochu děsí. A to i s ohledem na to, že tento trend podle něj může víc, než si myslíme, ukazovat budoucnost obsahu na nejsledovanější video platformě na světě. Sám na ni dlouhé roky jako jeden z nejúspěšnějších youtuberů v Česku tvořil, než v roce 2018 pověsil kameru na hřebík.
Od té doby scénu dál sleduje, jako aktivní konzument a také jako někdo, kdo pomáhá dalším tvůrcům růst. Do oboru přitom přichází změna, kterou přirovnává k tomu, co kdysi udělal TikTok, když vypustil formát krátkých videí – a ostatní museli reagovat. Jedním z jejích symbolů je perfektní předabování videí do jiných jazyků. „Bude to mít přímo YouTube, nebude nutné video znovu nahrávat nebo to řešit nějak složitě,“ popisuje Jirka Král.
V agentuře Socialpark s YouTubem úzce spolupracují, mimo jiné proto, že spravují síť několika předních českých tvůrců, a tak mají i přednostní přístup k některým chystaným novinkám. Již dnes si mohou uživatelé ke svým videím přidat další audiostopu v jiném jazyce, samotná platforma se má ale brzy postarat také o přesné napasování rtů, aby byl zážitek skutečně co nejvíce autentický. Král v tom vidí příležitost i riziko zároveň.
Na jednu stranu mohou čeští tvůrci díky automatickému dabingu snadno oslovit publikum mimo Česko, na druhou stranu jim stejnou cestou přibude zahraniční konkurence, která dosud narážela na jazykovou bariéru. „Pak už ti bude jedno, jestli sleduješ recenzi na iPhone od Petra Máry nebo od nějakého Američana. Půjde ti o to, kdo ji natočí nejlíp, kdo tam bude mít pro tebe zajímavé informace a komu budeš věřit,“ popisuje Král, jak se promění pravidla hry pro diváky i tvůrce.
Youtuber je ten, kdo se tím může živit.
Ostatně už dnes jsou vybraná videa některých globálních influencerů v češtině. Jazyková bariéra, která tuzemské tvůrce dosud chránila před největší zahraniční konkurencí, se tím postupně stírá. Zůstat relevantní budou moct ti, kteří si udrží vlastní tvář a osobnost, ne jen kvalitu produkce. „Proto je pro tvůrce pořád důležité udržet si autentičnost. Aby zůstali relevantní pro svoje core publikum a neodešlo jim k jinému tvůrci jen proto, že mu ho YouTube doporučí,“ vysvětluje.
Pro příklady, jak lze nové možnosti akcelerované stále schopnější umělou inteligencí využít, přitom nemusíme chodit jen do světa. Jeden z největších českých youtuberů současnosti Filip Zima známý jako FIZIstyle, měl ještě loni na podzim zhruba milion sledujících. Dnes jich má přes třináct milionů. Svá videa si totiž nechal pomocí AI předabovávat třeba do turečtiny nebo vietnamštiny a mimo jiné právě v těchto zemích jeho popularita explodovala. Jde zatím hlavně o krátká videa, přičemž to nejsledovanější má aktuálně přes 112 milionů zhlédnutí.
Podle Jirky Krále to však může být jen mezikrok před další významnou evolucí celého obsahu, jaký je na YouTube servírován. Tvůrci mohou hrát čím dál menší roli. „Můžu to sledovat na svých dětech,“ vrací se Král k pozorování u televize. Kromě AI generovaných zvířátek si všiml, že děti nejvíc baví sledovat, jak jiní lidé projíždějí zábavními parky, akvaparky nebo atrakcemi Disneylandu – a oni to prožívají, jako by tam samy byly. Právě tahle logika, kdy divák nechce vybírat, ale jen zažívat, je podle něj klíč k tomu, kam se celý systém posouvá.
Technologicky si dokáže představit, že by mu YouTube už dnes mohl vygenerovat gamingové video s virtuálním hráčem jeho věku a se stejným smyslem pro humor, který zrovna hraje jeho oblíbenou hru. Sám na YouTube kdysi právě taková videa z hraní her točil. Tomu, aby se to už nyní nedělo v nějaké větší míře, prý brání ekonomika samotné platformy. YouTube potřebuje tvůrce jako důvod, proč tam firmy chtějí inzerovat, a nemůže si dovolit je nahradit generovaným obsahem, aniž by riskoval, že mu je přetáhne konkurence.
Jinou otázkou ale je, jestli podobný krok neudělá někdo jiný – tak, jako kdysi TikTok přišel s krátkými videi a YouTube, stejně jako Instagram, zjistil, že mu chybí právě tenhle formát. „Je možné, že se za deset let podíváme zpátky a řekneme si: ‚Ty jo, jak to bylo divné, že jsme museli jít něco vyhledat na YouTube, abychom se na to podívali.‘ Dneska jenom přijdu a řeknu: ‚Chci, aby to bylo tak, jak to je vždycky.‘ A sleduju,“ přemítá.
O podobné cestě přitom sám kdysi uvažoval. V roce 2017, ještě než na YouTube skončil, si hrál s myšlenkou, že by si vytvořil digitální kopii sebe sama a pokračoval v tvorbě jako animovaná postava. Tehdy vydával vlastní komiks a zvažoval, že by na něj digitální postava mohla navázat. Jednal dokonce s firmami, které uměly postavu rozhýbat, sám by dodával jen hlas. Nakonec od nápadu ustoupil, i proto, že to tehdy ještě bylo příliš drahé a zdlouhavé, a raději s YouTube skončil úplně.
„Je možné, že by to fungovalo, ale asi jsem rád, že jsem to nakonec neudělal,“ říká dnes. Za klíčový aspekt současného YouTube považuje i to, že nabízí tvůrcům podstatně jednodušší start, než jaký zažil on sám. Youtubera si přitom sám definuje jednoduše: „Já jsem to vždy bral tak, že youtuber je ten, kdo se tím může živit. To, že nahraješ video na YouTube, ještě neznamená, že jsi youtuber. Stejně jako fotbalistou se nestaneš tím, že kopeš do balonu, ale až tím, že se tím začneš živit.“
Hranice, za kterou se dá tvorbou uživit, se od jeho odchodu do youtuberského důchodu výrazně posunula. „Co jsem byl já před osmi lety schopen vydělat na milionu zhlédnutí, na to dnes člověku stačí 50 až 60 tisíc zhlédnutí,“ popisuje. Přispívá k tomu podle Krále i to, že dnešní začínající tvůrci mají oproti jeho generaci mnohem jasnější představu, co chtějí dělat, jaký formát zvolí a s kým budou spolupracovat, než vůbec začnou natáčet.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsSám na tenhle posun reaguje tím, jak dnes pracuje se svou agenturou. Vybraným tvůrcům pomáhá najít směr, nastavuje strategie, vymýšlí koncepty a propojuje je navzájem. Má přitom celkem jednoduchou premisu: pokud člověk najde téma, které ho baví natolik, aby u něj vydržel i ve chvíli, kdy mu zrovna nebude fungovat, není důvod, aby neuspěl. Může se přitom vždy poradit se zkušenějším tvůrcem, projít nekonečnou záplavu „návodů“ na samotném YouTube nebo podebatovat s umělou inteligencí.
Tolik možností před dekádou zdaleka nebylo. Jirka Král přitom radu od AI zmiňuje jako potenciálně skutečně efektivního pomocníka. „Až mě překvapilo, jak dobré odpovědi třeba v rámci nastavení strategie a dalších klíčových oblastí, které tvůrce potřebuje řešit, dává. Stačí se jich držet a za mě pak musí autor uspět, pokud vydrží. Vše je dnes mnohem instantnější,“ říká. Nižší práh úspěchu má i další důsledek. Proměňuje se, co si kolem sebe tvůrci vůbec budují.
Fotogalerie: CzechCrunch Future 2026
CzechCrunch uspořádal první ročník konference Future, která ukázala budoucnost v čele s umělou inteligencí na jednom místě. Do Křižíkových pavilonů na pražském Výstavišti dorazilo více než 900 návštěvníků a bylo beznadějně vyprodáno.
Na vlastní kůži se mohli potkat s roboty, bez znalostí programování si nakódovat aplikaci a také si poslechnout přední osobnosti ze světa byznysu, kreativního průmyslu i třeba medicínských technologií.
Dřív bylo běžné, že youtubeři stavěli celý ekosystém. Vedle samotných videí přidávali merchandising a vlastní produkty nebo značky. Dnes o to podle jeho pozorování stojí čím dál míň lidí, a to zejména proto, že jim k pohodlnému životu prostě stačí příjem ze samotné tvorby. „Když začnou generovat slušné příjmy a mají dostatečně zainvestováno, tak zjistí, že už víc pracovat nemusí. A ztrácejí motivaci budovat něco dalšího, většího,“ shrnuje současnou youtuberskou ekonomiku Jirka Král.
Sám zůstal aktivní na Instagramu, kde ho sleduje přes 910 tisíc lidí. Na YouTube, kde vydal poslední video před necelými osmi lety, má pořád přes 1,1 milionu sledujících. Poslední video se už přitom nejmenuje Byl jsem youtuber, jak svůj rozlučkový dokument původně pojmenoval. V narážce na otázku v televizní soutěži Na lovu ho nedávno změnil na Už mám vyděláno, jak zněla jedna z možných odpovědí. Na TikToku ho pak sleduje přes 270 tisíc lidí.
Ve vlastní agentuře Socialpark, kterou vede spolu s bratrem Petrem, sleduje podobný posun, jaký popisuje u tvůrců na YouTube, i na straně značek. Velké kampaně typu nedávné spolupráce s Netflixem, v rámci níž na Vltavě umístili obří panenky ze seriálu Hra na oliheň nebo natočili teaser s Ivanem Mládkem a Jožinem z bažin na novou řadu seriálu Wednesday, podle něj fungují jinak, než reklama fungovala dřív.
„Dřív vám toho reklamy chtěly co nejvíc prodat a představit co nejvíc informací o produktu. Dnes je to obráceně, produkt je v nich spíš schovaný,“ popisuje Král proměnu, kdy značka na diváka nekřičí, ale spoléhá na to, že obsah bude chtít sám šířit dál. Kampaň s Mládkem podle něj navíc dokládá, proč je pro takovou práci nutná lokální znalost. „Taková věc nemůže vzniknout někde v centrále v Americe. Museli jsme ji vymyslet tady v Česku, protože jenom my ji chápeme,“ usmívá se.
Je to stejná logika, která stojí za jeho optimismem ohledně AI dabingu – technologie může otevřít dveře zahraniční konkurenci, ale kulturní kontext a vztah k publiku se podle něj zkopírovat nedá. A jak s umělou inteligencí pracuje sám Jirka Král? V agentuře ji podle něj používají „hříšně málo“, občas si s ní dogenerují chybějící záběry nebo části vizuálů.
Sám ji nejvíce využívá mimo kreativní práci. Třeba k programování aplikací, které mu vyřeší otravnou administrativu kolem faktur, účetnictví a plateb. „To jsou věci, které nechci dělat a vždycky mě otravují. Kroutí se mi prsty na nohou, jenom když o tom mluvím,“ říká Král, proč si na ně nechal postavit vlastní nástroj, který mu podle jeho odhadu ušetří šest až deset hodin měsíčně.
Brainstorming a samotné vymýšlení kampaní si ale nechává čistě pro sebe a tým. „Brainstorming a společný čas strávený přemýšlením a vymýšlením bych nahrazovat nechtěl. Obecně nechci používat AI na věci, které mě baví dělat,“ říká. Otázka, jestli podobnou hranici bude v budoucnu možné udržet i na úrovni celé platformy YouTube, zůstává otevřená. A záležet bude i na tom, jak se se vším vypořádá i samotný YouTube.
