Od téhle hry byla od začátku velká očekávání. Však kombinuje hned několik silných želízek v ohni: pojednává o jedné z nejikoničtějších komiksových postav, jde o akční hru s velkým rozpočtem a stojí za ní studio, které už v minulosti vytvořilo několik oblíbených titulů o Spider-Manovi. Marvel’s Wolverine se však nechtěně stal také hlavním hrdinou v aktuální debatě o tom, co je ještě interaktivní zábava. Přitom právě zábava je cílem téhle hry a je to i slovo, které během našeho rozhovoru o Wolverinovi několikrát zmiňuje režisér Mike Daly. „Je to prostě zábavná postava pro akční scény,“ shrnuje.

Marvel’s Wolverine je vysokorozpočtový blockbuster, ne nepodobný filmovým marvelovkám, kde coby rozzlobený Wolverine pobíháte Kanadou nebo Japonskem a snažíte se pomoci mutantům ve světě, co jejich druhu zatím moc nedůvěřuje. Navíc má věkové doporučení 18+, a tak je plný krve, usekaných končetin i sprostých nadávek. Což si s filmy od Marvelu obvykle nespojíme.

„Od samého začátku projektu jsme se bavili o odpovídající úrovni násilí a Marvel plně podpořil to, u čeho jsme skončili. Povzbuzovali nás k tomu, protože podle nich to byl nejautentičtější způsob vykreslení téhle postavy,“ popisuje spolupráci režisér hry, která vyšla v úterý na PlayStationu. „Díky tomu jsme mohli dát týmu volné ruce, což vyústilo v celou řadu skvělých animací a zábavných momentů.“

Foto: Insomniac Games / Marvel

+13

A že jich ve hře je: Wolverine jednou někoho nabodne na vysokozdvižný vozík, jindy ho vykopne z letadla nebo… prostě nepřítele roztrhne. Nejde přitom o žádnou lacinou brutalitu bez cíle. „Narazili jsme ale na některé případy, kdy jsme museli trochu ubrat, protože jsme měli pocit, že tady jsme už překročili hranici,“ dodává však tajemně Daly.

Wolverine vznikl v Insomniac Games, kteří mají za sebou i velmi úspěšné série Ratchet & Clank nebo tu o Spider-Manovi. Ostatně druhý díl s pavoučím superhrdinou z roku 2023 byl dokonce nejrychleji prodávanou hrou od studií spadajících pod PlayStation, když se ho za první den prodalo 2,5 milionu kopií. A i na něm Mike Daly pracoval, v americkém studiu strávil už 14 let, což je v herním průmyslu nezvykle vysoké číslo. Coby režisér hry působil i na oceňovaném titulu Ratchet & Clank: Rift Apart.

Řada lidí v týmu pracovala stejně jako on na Spider-Manovi i Wolverinovi, což přinášelo spoustu výzev. „Spoustu postupů ze Spider-Mana jsme se museli odnaučit. Některé věci, které jsme dávali pryč, byly zřejmé, ale jak šel čas, objevovali jsme další drobnosti, které jsme ve hře použili téměř až svalovou pamětí. Jenže se hodily spíš pro postavu Spider-Mana než pro postavu Wolverina,“ vysvětluje Daly.

Tou největší výzvou bylo podle něj vypiplat souboje adamantiovými drápy k dokonalosti. „Houpání na pavučině byl velký, výrazný prvek. Jenže když o něj přijdete, musíte přijít na jiný systém, který poskytne podobně bohatý zážitek. U postavy jako Wolverine vás intuitivně napadne nahradit to jiným pohybovým systémem, ale postupem času jsme si uvědomili, že to není ono,“ popisuje Daly překážky ve vývoji.

„Zjistili jsme, že musíme pohyb odpovídajícím způsobem vyvážit bojem s drápy. Právě ten je pro Wolverina tím, čím je houpání na pavučině pro Spider-Mana. A tak jsme investovali maximum úsilí do soubojového systému s drápy tak, aby z něj byla cítit agresivita, plynulost, ale také hloubka a postupné rozšiřování možností,“ dodává.

Příběh má také krapet dospělejší tón než předchozí Spider-Man. Spolu s téměř nesmrtelným Wolverinem tu prozkoumáváme jeho ztracené vzpomínky, třeba i na první světovou válku, kde se ocitl v zákopu vedle umírajícího německého vojáka. „Našim scenáristům jsme řekli: Můžete prozkoumávat temná témata, můžete se dostat k větším nuancím a podtextu, protože tahle hra bude pouze pro dospělé publikum,“ vysvětluje přístup režisér. Wolverine tu třeba přemítá nad zodpovědností za činy, které si nepamatuje. „Není to jeho vina, ale je to ten typ chlapa, který přijme svůj trest, a přesto dokáže pokračovat dál.“

Hra ale současně usiluje také o maximální přístupnost – nevyžaduje precizní mačkání tlačítek v akčních scénách a ve chvílích, kdy Wolverine stopuje pach jiných postav, velmi návodně vede hráče, kteří se pak nemusí moc rozhlížet (což právě vadí řadě kritiků). Současně se vývojáři museli popasovat s faktem, že Wolverinovi se v komiksu i filmech každý škrábanec a zlomená kost tak rychle hojí, že je téměř nesmrtelný. A do toho se jeho adamantiové drápy mohou prosekat v podstatě čímkoliv. Jak s něčím takovým pracovat ve hře?

„Rozhodně to byla velká výzva a zkusili jsme spoustu věcí, které nefungovaly, což byste asi v počátcích i čekali. Ptali jsme se sami sebe, zda by Wolverine měl vůbec moci zemřít, nebo jestli tu jsou jiné cesty pro ‚game over‘,“ říká Daly. Každá rána nepřítele musí hlavnímu hrdinovi logicky nějak uškodit, jinak to pro hráče nebude zajímavé.

Vývojáři například řešili, jak rychlá by měla být jeho pověstná regenerace. „Naše první experimenty ukázaly, že příliš zpomaluje tempo boje. Hráči se snažili bojovat defenzivně a pomalu, protože díky tomu získali víc času na přežití,“ vysvětluje. Jenže Wolverine by přece měl být divoký, vzteklý – a prostě rychlý. A tak se mu ukazatel zdraví doplňuje jen pomalu, a když se přece jen dostane na nulu, hráč dostane druhou šanci, pokud během té doby svižnými chvaty nasbíral dost zuřivosti. „Nakonec se nám podařilo, aby jeho schopnost regenerace hrála důležitou roli v rozhodování během boje a zároveň zůstala věrná charakteru postavy,“ dodává režisér.

A vlastně tím naznačuje cíl celé hry: opět ta už zmíněná zábava. „U mnoha těchto věcí jsme opakovaně zjišťovali: ‚Ale ne, tohle nebude fungovat. Tohle nebude moc zábavná hra.‘ A tak jsme sbírali názory dalších lidí, abychom se ujistili, že to není jen námi. A pak přišli s dobrým řešením,“ uzavírá.