Z Karlových Varů odešla hrát do prázdných klubů v Londýně. Teď má miliony streamů a koncertuje po světě

Když Aiko v prosinci 2023 vyhrála české národní kolo Eurovize, věděla, že musí rychle využít získanou pozornost. Už v lednu proto s týmem připravovala další album a turné. O několik měsíců později reprezentovala Česko ve švédském Malmö, kde skončila těsně před postupem do finále. Přesto jí soutěž změnila život. Dnes žije v britském Brightonu, koncertovala po Evropě i v Asii a její hudba má na Spotify přes deset milionů přehrání. „Díky Eurovizi jsem se stala full-time hudebnicí, takže jí za to zcela vděčím,“ říká šestadvacetiletá zpěvačka.

Aiko, vlastním jménem Alena Shirmanova-Kostebelova, se narodila v Moskvě, už v pěti letech se ale s rodinou přestěhovala do Karlových Varů. Její rodiče podnikají v realitách a k hudbě nikdy neměli příliš blízko. „Měli jsme cédéčko Madonny v autě a táta tehdy poslouchal Rammsteiny. To byly jediné hudební vlivy,“ vzpomíná. Přesto to byla právě matka, kdo domů pozval učitelku zpěvu. Zatímco ona sama u zpívání nevydržela, její dcera ano. Ve třinácti letech už Aiko psala vlastní písně a pořídila si první kytaru, kterou si prý vybrala jednoduše proto, že byla modrá.

Z dětského zájmu se postupně stávala ambice věnovat se hudbě profesionálně. V patnácti letech se proto přihlásila do SuperStar, kde postoupila až do semifinále. Soutěž jí ale kromě první větší publicity přinesla také důležitou zkušenost. „Naučilo mě to, že lidi hrozně rychle zapomínají a že člověk musí být rychlý a připravený,“ říká. Po skončení klání se tak začala soustředit na vlastní tvorbu a v roce 2018 vydala debutové EP.

Přesto ještě po gymnáziu v Sokolově zvažovala, že se vydá jiným směrem. Mluví pěti jazyky, a tak přemýšlela o studiu tlumočnictví. Nakonec ale převážila hudba. V devatenácti letech se odstěhovala do Londýna, kde začala studovat hudební byznys a psaní. Studium tehdy financovala studentskou půjčkou, život jí hradila rodina a na vlastní tvorbu si šetřila z brigád.

Do Británie přitom nepřijela jen studovat. Ještě před odjezdem obepisovala místní bary, rádia a koncertní pořadatele, aby si zajistila první příležitosti k vystupování. „Snažila jsem se nacpat do úplně každé skulinky, kterou jsem našla,“ vzpomíná. Následovaly desítky koncertů, často před téměř prázdnými sály. „Zpětně to beru jako takový bootcamp. Člověk ne vždycky hraje pro plné místnosti a nadšené fanoušky,“ říká zpěvačka s tím, že nakonec trvalo tři až čtyři roky, než ji začala hrát tamní rádia a zvát větší média.

Mezitím pokračovala ve vydávání vlastní hudby. Po debutovém EP následovala alba Expiration Date a Fortune’s Child, začala spolupracovat s producenty a hledat příležitosti na zahraničních festivalech. Výraznější posun přišel s vítězstvím v exportním projektu Radia Wave Czeching, díky kterému vystoupila na nizozemském Eurosonic Noorderslag. Na koncert si tehdy pozvala zástupce hudebního průmyslu a podařilo se jí získat vydavatelství i britský booking. Postupně se tak dostala také na SXSW v Austinu, Sziget v Budapešti nebo The Great Escape v Brightonu. V rámci kampaně Spotify Equal se navíc jako první česká interpretka objevila na billboardu na newyorském Times Square.

Největší pozornost českého publika ale získala až díky Eurovizi, na kterou se hlásila opakovaně. V prosinci 2023 nakonec uspěla se skladbou Pedestal, inspirovanou vlastní zkušeností s nefunkčním partnerským vztahem. V květnu následujícího roku s ní reprezentovala Česko ve švédském Malmö, kde v druhém semifinále obsadila jedenácté místo a do finále jí chyběla jediná příčka. Přesto pro ni soutěž znamenala zásadní kariérní posun. Aby si nově získané fanoušky udržela, ještě v roce 2024 vydala album Aikonic a vyrazila na evropské turné s 23 zastávkami.

S rostoucím počtem koncertů se začalo měnit i zázemí, které pro svou kariéru potřebovala. Dnes už spolupracuje se zhruba deseti lidmi: má manažerku, bookery, dvě vydavatelství a zajištěnou distribuci i správu autorských práv. Při turné se tým rozrůstá o dalších deset lidí. „A to jsme malý tým. Dokážu si představit, že u velkého turné na tom musí pracovat desítky lidí,“ říká.

Přesto je Aiko stále nezávislou umělkyní. Její příjmy tvoří kombinace streamingu, autorských odměn, koncertů a komerčních spoluprací. Pracovala například se značkami L’Occitane, Red Bull nebo Converse. Stále častěji také píše hudbu pro jiné interprety, filmy a reklamy.

Vedle rozšiřování svého týmu se postupně proměňuje také její hudba. Zatímco předchozí album vznikalo v období vzteku a frustrace a mělo rockovější zvuk, nyní se posouvá k takzvanému dark discu, tedy taneční elektronice. „Jsem podstatně šťastnější a spokojenější, takže se mi samozřejmě hůř píše. Ale písničky jsou nadupanější, tanečnější a radostnější,“ říká zpěvačka. Letos vydala singly Why Not Bby a A Class Angel, na 13. listopadu pak plánuje vydání další skladby West Side Beach Hotel. Větší turné chystá až na příští rok společně s novým albem.

A kam by se chtěla posunout dál? Jedním z jejích cílů je předskakovat na turné většího umělce a jednou uspořádat vlastní arénové turné. „A bucket list je mít song na Netflixu jako intro, když se otevírá ta titulková scéna. To je něco vysněného,“ uzavírá Aiko.