Zákazníci pražského krejčovství Le Premier si zvykli, s trochou nadsázky, číst LinkedIn pozpátku. Nejdřív otevřou komentáře majitele firmy Jakuba Lohniského, a teprve podle nich dohledají příspěvek, do kterého se zakladatel firmy zrovna pustil. Většinou patří někomu, kdo, jak říká, přes víkend postavil kurz o umělé inteligenci a v pondělí ho začal prodávat. „Strašně mě to vytáčí,“ popisuje v novém dílu podcastu Money Maker. Sám přitom za poslední rok překopal díky AI podstatnou část zázemí své společnosti.

Jakub Lohniský je známá postava pražské byznysové komunity. A na sociální síti LinkedIn na sebe v posledních měsících upozorňuje ještě víc než dřív – vždy byl sarkastický a kritický, teď ale soustředěně tepe ty, kteří se snaží vydávat za odborníky na umělou inteligenci a jiným lidem věší AI-bulíky na nos. „Sám sobě si někdy říkám: Ty jo, to už je moc! Ale nemůžu si pomoct, musím to tam prostě dát,“ přiznává v epizodě, kterou si můžete pustit níže. A dodává: „Ono to bylo vždycky, vždycky byli různí koučové, kteří slibují, že ti pomůžou s celým světem. A teď je to AI.“

Že o rizicích mluví někdo, kdo je na vlastní kůži zažil a s AI aktivně pracuje, dodává jeho hejtům váhu. Le Premier, které Lohniský založil v roce 2011, v době největší expanze provozovalo pět prodejen v Česku a jednu na Slovensku a atakovalo obrat 120 milionů korun. Přišel ale covid, bylo zavřeno, nákupní centra na žádné úlevy neslyšela, a tak firma musela projít reorganizací. Mezi těmi, kdo jí pomohli přežít, byl i Tomáš Čupr, který už dřív do krejčovství vložil desítky milionů korun. Dnes má Le Premier jedinou prodejnu v paláci Černá růže v Praze v ulici Na Příkopech, dělá zhruba 40 milionů obratu, ale na rozdíl od minulosti je pravidelně šest až sedm milionů v zisku.

Tahle zkušenost z Lohniského udělala člověka, který nerad riskuje. Nejen v otázce otevírání dalších obchodů. „Třeba bychom potřebovali něco inovovat v nějakým systému a stálo by to 100 tisíc. Jenže já současně vím, že tohle auto, obrazně řečeno, ještě něco odjede,“ popisuje Lohniský opatrnější uvažování. Právě pro takový mindset funguje umělá inteligence jako dar z nebes: „Dala mi to, že teď můžu mít každý týden nové auto, to nejlepší, co je na trhu. A stojí mě to jako MHD.“

Paradoxní je, že úvodní nadšení z umělé inteligence ho minulo. Když se objevily první chatboty, bral to jako zajímavost, která ovšem halucinovala, a tak jí nijak nepropadl. Sledoval to hlavně kvůli svému kamarádovi Čuprovi, pro kterého se AI stala zásadním tématem a kterého Lohniský označuje za takový technologický lakmusový papírek. On sám ještě loni na podzim zkoušel s pomocí AI skenovat látky a střihy, aby zákazníkovi ukázal, jak bude v obleku vypadat, jenže výsledky nebyly přesné, generování trvalo dlouho a žralo dost tokenů. Zlom pro něj přišel s Claude Code, nástrojem americké firmy Anthropic, který dokáže psát software podle zadání v běžné řeči.

Od letošního února naskočil do AI naplno. Zahodil web postavený na stavebnici Wix, za který platil desítky dolarů měsíčně a napsal si vlastní. Následoval rezervační systém, pak docházkový systém, správa servisních zakázek a nakonec vlastní ERP, tedy hlavní firemní systém napojený na účetnictví.

Dohromady tím podle vlastního odhadu zrušil nástroje zhruba za deset tisíc korun měsíčně. Proti tomu stojí jedno předplatné od Anthropicu: „Ani nemám to nejvyšší, stojí mě to zhruba 100 dolarů měsíčně.“

A právě proto ho dráždí, co čte na sítích. Nechápe vyprávění o astronomických účtech za tokeny, tedy jednotky, kterými se účtuje provoz jazykových modelů. U Čupra, který staví vlastní infrastrukturu a nasazuje agenty napříč Rohlíkem, to prý bere. Jenže on sám při stavbě webu, práci s databází a laděním interní aplikace nedokázal vyčerpat ani základní limit a zůstával na šedesáti procentech.

„Nejsem schopný je spálit,“ říká v podcastu Money Maker a dodává, že autory podobných historek o tom, že spálili tisíce dolarů, vždy vybízí, ať ukážou, co jim to vlastně postavilo. Obvykle bez reakce. Stejně alergicky reaguje na módní slovo AI agenti, které se začíná nadužívat. A dává příklad: jedna jeho známá se chlubila, že si na věc pustila agenty a ráno to měla vše hotové: „Ve skutečnosti si ale jen nechala hlídat e-mail.“

Sám se proto rozhodl, že ukáže, jak reálně menší podnikatel může s AI fungovat, aniž by cokoli přifukoval. Na svém Substacku chce popsat od začátku do konce, jak vznikl jeho web i třeba aplikace pro domovní SVJ, jehož je předsedou. Jde o systém, který místo vyvěšování na nástěnku rozešle lidem v domě SMS, že například nepoteče teplá voda.

Zároveň zmiňuje riziko, o kterém se na LinkedInu i jinde v souvislosti s tzv. vibe-codingem moc nemluví: totiž hotový systém se musí udržovat a hlídat testy, aby se za týden nezjistilo, že na webu nefungují třeba rezervace. Paradoxně to pak může skončit tím, že si firmy znovu někoho najmou. „Nějakého interního člověka, kterého jsi vyhodil, si za rok možná najmeš zpátky, aby pouštěl denně testy a staral se, že to celé bude fungovat,“ uvažuje.