Tomáš Čupr se netají tím, že je hodně ponořen do světa umělé inteligence. Ostatně vedle Rohlíku začal budovat také nový startup Duvo, který právě s AI transformací jiným podnikům pomáhá. V novém díle podcastu Money Maker detailně popisuje, jak o AI přemýšlí, jak ji používá, jak ji zapojuje do svého byznysu i kam podle něj posune celé lidstvo. „Ohromně mě to nabíjí, nerad řeším banální úkoly, tohle je i intelektuální výzva,“ říká s tím, že nástup umělé inteligence mu vlil novou energii do žil.

V rámci podcastu Tomáš Čupr popisuje, v čem jej inspirovalo Silicon Valley a v čem naopak má co nabídnout Evropa, jak vnímá uzavření nejvýkonnějšího jazykového modelu Fable od Anthropicu kvůli nařízení americké vlády, co všechno změní v lidských životech a kariérách AI agenti, jak se v implementaci umělé inteligence posouvá Rohlík nebo co přesně pro klienty dělá jeho společnost Duvo.

„Je to fascinující doba,“ komentuje dynamické dění nejen v technologickém světě v novém díle podcastu Money Maker, který si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích či v přehrávači níže. V článku jsme vybrali to nejzajímavější, co padlo.

O autonomním fungování AI

Od začátku vlny kolem AI kódování se zabývám myšlenkou, aby to pracovalo samo. Dřív vznikaly nástroje, které to ulehčovaly nebo umožňovaly, ale dneska už mají Codex i Claude Code tyhle funkce zabudované přímo v sobě. Lidi jako tvůrce OpenClaw Peter Steinberger, hlavní inženýr Claude Codu Boris Cherny i přední AI vědec Andrej Karpathy říkají jednu zásadní věc: my jako lidi jsme ten bottleneck. Další level promptování AI je AI.

Říkají tomu loops, kterými se teď hodně zabývám. Jde o to, aby AI pracovala sama směrem k cíli, který definuju, a dokázala se sama korigovat. Třeba dnes v noci se mi dotrénoval model, který je skvělý a naprosto relevantní pro Duvo. Jdu spát, ráno se probudím a výsledek je hotový. V tom vidím tu opravdovou magii.

Díky tomu se bude progres obrovsky zrychlovat. Dřív byla brzda naše hlava, respektive ruce a to, jak rychle dokážeme psát. Pak se ukázalo, že můžeme modelům diktovat, což to urychlilo, ale pořád šlo o vztah jeden na jednoho. Teď se snažím postavit autonomní systém v podstatě na cokoliv. Zadám cíl a výsledek vypadne za pár hodin nebo dní, podle komplexity.

O tom, proč se pustil do startupu Duvo

Uvědomil jsem si, že mě technologie pořád naplňují, ale Rohlík vyrostl do takových rozměrů, že už s ním nejde jen tak třást. Není to tak, že objevím novou věc a hned se do ní pustíme a otáčíme s celou firmou. Rohlík je firma, která má tisíce lidí a logicky ne každý je v ní technologický nadšenec a řeší, kam svět spěje. Já jsem ale chtěl být u toho. Takže jsem si řekl: pojďme udělat něco, co řeší reálný problém. A to bylo právě nasazování AI do klíčových procesů firem.

O tom, jak stíhá všechny AI novinky pojmout

Je to zábavné a vzrušující. Přijde mi to jako mnohem lepší pozice, než jen sedět a předstírat, že se mě to netýká. Je to absolutně zásadní změna. Jsem už dost starý na to, abych pamatoval digitální revoluci. Lidé se museli naučit s internetem – někteří mimochodem teprve relativně nedávno – a už se zase musí učit něco nového. Jsem v tomhle směru optimista, i když z toho mám občas hlavu na prasknutí. Ale kdybych to měl jinak, tak vyhořím. Takhle mě to intelektuálně nabíjí, je to hrozně zajímavý problém.

Rohlík je samozřejmě v trochu jiné pozici, protože funguje jako infrastrukturní byznys. Ze dne na den se tady neobjeví nějaký „AI Rohlík“, který všechno spolkne. Pořád je potřeba fyzická infrastruktura. Pokud děláte logistiku, někdo musel postavit obchody. Když děláte first-party logistiku jako my, máte vlastní sklady. Tam ta změna možná nebude tak dramatická.

V čistě digitálních firmách ale musíte mnohem víc přemýšlet o odolnosti a dlouhodobé strategii, a to zdaleka není samozřejmé. Můžete si říct: „Super, vezmeme si chytrý model od Anthropicu a celé to na něm postavíme.“ Jenže zaprvé vám ho můžou vypnout, jak jsme viděli, a zadruhé – mají ho úplně všichni. Z toho si ty nejodolnější základy asi nepostavíte. Právě zkoumání této dynamiky a nuancí mě hodně baví.

O ekonomice Rohlíku

Když se ptáte, nakolik je to, že se Rohlík překlopil do zisku, zásluhou umělé inteligence, tak odpovídám, že v drtivé míře ano. Ale není to tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Stálo to spoustu práce. Museli jsme nastavit nové mechanismy. Už například nenabíráme další lidi, čímž jsme zastavili růst fixních nákladů, které se jinak každoročně zvyšovaly. Navíc se každý rok lepšíme v provozu – sklady zrychlují, máme nové technologie. Takže to není jen o AI.

Změnil se nám mindset. Věci se teď hýbou mnohem rychleji. Dřív bylo brzdou programování, dnes je tenhle problém menší, a my se tak dokážeme posouvat rychleji. Firma hrozně ožila a dnes mi zase přijde ohromně vzrušující. Měl jsem zhruba dvanáctiměsíční období, kdy jsem si říkal: „Sakra, proč ten potenciál nikdo nevidí?“ Dnes už to vidí všichni a letíme dopředu.

O odskočení konkurenci

Díky tomu, že dnes máme v Rohlíku robustnější procesy, tak konkurenci zase odskočíme. Zejména v profitabilitě. Firma nadále dobře roste, ale fixní náklady se nebudou zvětšovat. Technologie nám jdou naproti. To, co dřív zvládlo pět lidí, dnes zvládne možná jeden. My těch pět lidí pořád máme, takže pracují za dvacet pět. Ještě před rokem byl ten poměr jeden člověk ku dvěma. Dneska je to jedna ku pěti a za rok to možná bude jedna ku deseti.

Firmy, které budou mít lidi schopné efektivně pracovat s technologiemi a znásobit svou produktivitu desetkrát, konkurenci strašně utečou. A já chci, aby tam byl i Rohlík. Nechci mít jen další dobrý supermarket plný lidí, kde se práce s AI omezuje na vyhledávání na internetu.

O službách pro agenty

Největší zjištění z mé poslední cesty do Silicon Valley bylo, že rozhodnutí, která dnes dělají téměř výhradně lidé, budou brzy dělat AI agenti. Už to chápe pár lidí, kteří vidí dál do budoucnosti. Běžně se mluví o tom, že nám AI poradí, co nakoupit a kde. Ale to platí i pro software, výběr ubytování, destinace pro dovolenou nebo jídlo. Spoustu těchto rozhodnutí delegujeme na agenty. V tu chvíli se radikálně změní to, pro koho vlastně firmy a software stavíte.

Dnes máme rozhraní jen pro lidi. Webová stránka je dělaná pro náš mozek a naše oči. Pro AI agenta je ta struktura úplně k ničemu. Agent potřebuje destilovaný text v Markdownu nebo HTML, nepotřebuje žádný grafický balast. Takže i Rohlík už má paralelní kopii webu. Přijde člověk a vidí klasický web, přijde agent a dostane agentický web.

Kdybych si měl z té cesty odnést jen jednu věc, tak je to nutnost stavět software jak pro lidi, tak pro agenty. V některých oblastech už bych možná web pro lidi vůbec nestavěl. Když děláte software pro vývojáře, dokážu si představit, že to bude agent, kdo rozhodne: „Tohle je nejlepší databáze pro tenhle úkol.“ A když si ji bude moct sám zaregistrovat, zaplatit a nasadit, tak vyhráváte. Lidský mozek je omezený. Člověk zná šest databází, agent jich srovná šest set a vybere tu nejlepší.

Lidské mozky jsou navíc už do jisté míry obsazené, silné značky jsou v nich pevně ukotvené a probojovat se tam je nesmírně drahé. Zato získat si srdce a mysl agentů – to je pořád neorané pole. Kdo si to uvědomí brzy, rázem otevře trh s miliardami potenciálních zákazníků v podobě agentů. Vím, jak to zní, ale tohle je věc, která úplně přepíše žebříčky firem. Vzniknou společnosti, které nebudou mít jediné lidské zákazníky, přesto budou obrovské a díky menšímu počtu zaměstnanců i profitabilnější. To je to, o čem mě baví přemýšlet.

O lepších vztazích

Svět se strašně promění, promění se i mezilidské vztahy a to, o čem vlastně budeme přemýšlet. Jsem z toho nadšený, protože nesnáším řešit banální věci – co se bude jíst, kam se pojede, co se bude dělat. Jsem naprosto v pohodě s tím, když tyhle věci outsourcuju něčemu, co má o situaci plný přehled a možná má i mnohem lepší nápady než já.

Otázka „co budeme dělat o víkendu“ mě děsí. Mám většinou zhruba patnáct vteřin na to, abych něco vymyslel. Agent na mém místě udělá lepší práci. Ví, kde jsme byli posledních šest víkendů, zná děti, má přehled o všech dostupných místech i o počasí. Místo stresu mi předloží tři hotové nápady. A já tak můžu strávit ten čas s dětmi, být doopravdy s nimi, místo abych se trápil vymýšlením programu. Proto jsem v tomhle ohledu optimista. Ve výsledku podle mě budou naše osobní vztahy o dost kvalitnější.