Začalo to posíláním DVD v obálce. Král streamingu Netflix nakonec obřími investicemi změnil sebe, film i televizi
Netflix je největší streamovací služba na světě
Netflix. Název firmy založené roku 1997 je spojením slov „internet“ a „flick“, slangového označení pro filmy. Její služba původně spočívala pouze v půjčování filmů na fyzických nosičích, přičemž si je zákazníci vybírali na webu a doručovala jim je pošta v ikonických červených obálkách. Dnes se Netflix stal prakticky synonymem pro sledování filmů nebo seriálů doma i kdekoliv jinde.
Prvním zásadním bodem dějin kinematografie z hlediska získávání publika byly pochopitelně její začátky. Film původně vznikl jako pouťová atrakce, několik let mu nikdo nepředpovídal žádnou jinou budoucnost. Trvalo pak poměrně dlouho, než ho začali diváci vnímat jako plnohodnotné samostatné médium, které může být mnohem více než jen zábavnou taškařicí a dokonce mít „skutečnou uměleckou hodnotu“.
Další historii je kvůli její závislosti na konkrétní lokalitě téměř nemožné zobecňovat, nicméně dříve nebo později se globálně důležitým stal nástup televize. Lidé už za audiovizuální zábavou nemuseli nutně jen do kina a hollywoodské i jiné produkce se je pokoušely dále přitáhnout vyššími rozpočty, většími plátny, 3D zvukem a prostorem. Souboj mezi kinem a televizí probíhá až do současnosti, jen se poněkud proměnily soupeřící strany.
Přesněji řečeno, fungování kin se příliš nezměnilo, mimo ně ale existuje nespočet možností a míst, kde něco zajímavého zhlédnout. „Televize“ už dávno neznamená pouze obrazovku v obýváku s lineárním programem. Po rozšíření nabídky televizních stanic, fyzických nosičů jako VHS, DVD a Blu-ray přišel Netflix a streamování obsahu. Firma, která byla a vlastně stále je (byť v menším měřítku) inovativní internetovou půjčovnou DVD, vytvořila revoluční platformu nabízející stovky až tisíce hodin filmů a seriálů kdykoliv a kdekoliv za jedno měsíční předplatné.
Netflix za deset let navýšil hodnotu svých akcií o více než 4 000 %, pořád ale polyká miliardy dolarů
Zatímco v roce 2010 měly akcie Netflixu hodnotu kolem 15 dolarů, nyní se pohybují kolem 350 dolarů za akcii. To podle výpočtů CNBC znamená, že firma za poslední dekádu svou hodnotu na akciovém trhu zvýšila o 4 181 %. To je zdaleka nejvíce ze všech na akciovém indexu S&P 500, který zahrnuje 500 největších podniků obchodovaných na burze ve Spojených státech.
V současnosti má Netflix na akciovém trhu hodnotu 148 miliard dolarů, což ho řadí mezi čtyřicet nejhodnotnějších amerických společností vůbec. Většinu z toho přitom nabyl teprve v průběhu posledních dvou let, kdy se paradoxně začala objevovat silná konkurence, avšak zároveň rychle rostl zájem o nejznámější streamovací službu. Jak navíc ukazují statistiky za uplynulý rok, skoro všech deset nejúspěšnějších titulů bylo přímo z produkce Netflixu. Neměl by ho tedy zastavit ani očekávaný odliv obsahu.
K podstatně jiným závěrům můžeme dojít, podíváme-li se na finanční situaci firmy. Na první, a vlastně ani na druhý, pohled není zrovna ideální. Největší streamovací služba na světě generuje zisk, ale také stále výrazně zvyšuje investice do dalšího vývoje. V minulém roce mělo na produkci nového obsahu padnout kolem 15 miliard dolarů. Kvůli tomu má firma dvojnásobný dluh ve srovnání s vlastním kapitálem.
Někteří analytici a investoři tak hovoří o bublině, která může s naplňováním trhu a rostoucí konkurencí rychle ztrácet tvar. Výrazný propad hodnoty v roce 2011 spojený s odlivem zákazníků kvůli chybě v produktové strategii ukazuje, že je to velmi reálná možnost. Netflix sice už nějakou dobu reportuje ziskovost a stále slibně rostoucí množství předplatitelů, miliarda zisku za čtvrtletí ale moc nezmůže, pokud dluhy za produkci dosahují desítek miliard.
Počet předplatitelů se navíc zvyšuje čím dál tím pomaleji. Sama společnost předpovídala, že ve třetím kvartálu roku 2019 získá méně předplatitelů než v tom samém časovém období před rokem, a skutečná čísla pak byla ještě nižší. Byznys model Netflixu je ale postavený na pokračujícím a poměrně rychlém růstu, který do budoucna slibuje výrazné zvyšování zisku. Jedině tento předpoklad může ospravedlnit obrovské investice v současnosti.
Loni už pošesté platilo, že Netflix utratil více peněz, než vydělal, čímž dále rostou jeho už tak vysoké dluhy. Právě v nákladných produkcích, které z Netflixu učinily prémiovou značku, paradoxně spočívá možná jeho největší problém. Jak píše redaktorka Bloombergu, částky vynakládané na tvorbu vlastního obsahu se neustále zvyšují a spolu s přibývající konkurencí to bude nejspíše pokračovat. Utrácení cizích peněz pro budování značky se má podle vedení firmy v příštích letech zpomalovat a zastavit snad do roku 2022. Pokud však bude nadále zpomalovat i růst, tento předpoklad se bude posouvat dále.
Netflixu nechybí vlastní obsah, velká nabídka ale může být nepřehledná a kvalitativně nekonzistentní
V roce 2019 dokonce poprvé od začátku produkce vlastního obsahu Netflix ztratil předplatitele. Pochopitelně nelze přesně říci proč, ale možných faktorů je několik, od zvýšení ceny předplatného přes zrušení seriálů s oddanými fanoušky až po diváky odcházející po dokončení řady jediného titulu, který je zajímá. Tato možnost překvapivě platí i pro tak obsáhlou knihovnu, jakou firma disponuje.
Možná vůbec nejčastějším tématem článků týkajících se největší streamovací služby je totiž seznam toho, na co se dívat. To je odvrácená stránka přístupu založeného na produkci obrovského množství obsahu – potenciálně si všichni mohou najít to své, stejně snadno se ale může kdokoliv v nabídce ztratit. Každý si jistě pamatuje případ, kdy vybíráním něčeho ke sledování strávil stejně dlouho, jako by mu trvalo zhlédnout jeden díl seriálu.
Mnoha lidem navíc nedostačují algoritmy nabízející pořady jen podle toho, na co se dívali dříve, jelikož hledají něco nového, nebo zcela neznámým titulům nevěří. Něco podobného bude platit například i pro HBO, to má ale mnohem ucelenější knihovnu a originální produkce s sebou automaticky nesou očekávání určité kvality. U Netflixu je naproti tomu výběr nového seriálu často nejistou sázkou, v poslední době i proto, že může být neočekávaně zrušen.
Netflix v kontextu rostoucí konkurence a odlivu licencovaného obsahu změnil strategii financování seriálů. Dává tak přednost projektům, které jsou schopné udržet co nejvíce stávajících a přitáhnout nové předplatitele. To neplatilo například pro seriál Sense8. Vypravěčsky komplexní dílo sourozenců Wachovských a Toma Tykwera se odehrávalo po celém světě, kvůli čemuž patřilo k vůbec nejdražším titulům služby. Po dvou řadách tedy bylo zrušeno, oddaní fanoušci si nicméně vydupali alespoň závěrečný dvouapůlhodinový film. Něčeho podobného se seriály jako The OA či Santa Clarita Diet nedočkaly.
Také pro tuto strategii je samozřejmě zásadní fakt, že vzniká velké množství nového obsahu. Pokud seriál rychle neuspěje, nedostane šanci pokusit se vybudovat větší publikum v pozdějších řadách. Mnoho diváků si navíc pustí spíše nový titul, který nemusí vyžadovat takovou časovou investici, nebo naopak velmi dobře známou značku. Proto jsou například důležitá ocenění jako Zlaté glóby a Emmy, které zvýrazní obsah i mimo hity v podobě Stranger Things a nedávno Zaklínače.
Produkční a distribuční strategie Netflixu byly zezačátku úspěšné, ale nesou s sebou i problémy
Velké hity jsou ale pro vyvolávání velkých vln zájmu o platformu pochopitelně nejdůležitější. Proto Netflix nedávno podepsal exkluzivní tvůrčí smlouvu za čtvrt miliardy dolarů s tvůrci seriálové Hry o trůny Davidem Benioffem a D. B. Weissem a pravděpodobně za ještě podstatně více s Ryanem Murphym, stojícím například za American Horror Story nebo Glee.
Murphy na letošní rok pro svého nového zaměstnavatele chystá už dva projekty, Hollywood o zlaté éře amerického filmu ve 40. letech a Ratched o temných životních osudech zdravotní sestry inspirované postavou z Přeletu nad kukaččím hnízdem.
Podobné investice jsou důležité, protože se od nich očekává seriály schopné zaujmout velmi široké publikum. Konkurenční HBO má typicky výrazně odlišný produkční a distribuční model, jelikož vytváří mnohem méně seriálů, jejichž epizody pak vydává po týdnech místo všechny najednou. Déle si tak udrží pozornost diváků a než celá řada jednoho velkého seriálu skončí, už se lze těšit na další. Netflix naproti tomu vydá jeden velký hit, velká část diváků ho zhlédne do dvou týdnů a pak je třeba dlouho čekat na další. V praxi situace samozřejmě není natolik vyhraněná, ale tyto modely ji popisují poměrně blízko.
Netflix v zásadě zrevolucionalizoval televizi, která je i přes možnosti přepínání mezi kanály, nahrávání pořadů a jejich zpětné přehrávání stále ve svém jádru z hlediska diváka relativně pasivním médiem. Řídí se podle programu a snaží se vytvořit velice plynulé nebo lákavé přechody od jednoho segmentu ke druhému tak, aby divák neměl nutkání odejít nebo přepnout.
Streamovací služby samozřejmě využívají mnoho podobných strategií (rozšířených například o prakticky neomezenou dostupnost), jejich základem je ovšem cílený výběr toho, na co se chce uživatel dívat z rozsáhlé knihovny. Televize má diváky, streamovací služby uživatele.