„Nemohu se dočkat již dne, kdy mně vyprší profesorská aktivita. Odstěhuji se do Dobřichovic a přirazím dveře za sebou s třeskem hromovým; a pak petlicí zabedním. Takovéhle štvaní by mi strhalo poslední zbytek nervů,“ napsal známý literární kritik a spisovatel František Xaver Šalda svému příteli Františku Chudobovi v časech, kdy jej neuspokojovala profesorská pozice na Karlově univerzitě.

Ona zmiňovaná petlice se nacházela na Šaldově vile v městečku Dobřichovice, kterou Šalda vlastnil od roku 1934. Vila zde stojí od roku 1906, kdy došlo k masivní výstavbě hned několika desítek podobných vil. Ty patřily tehdejší společenské elitě zastoupené lékaři, továrníky, architekty či bankéři. Dobřichovice jim učarovaly výhledem na údolí řeky Berounky, kterým se kochali ze svých sídel obývaných převážně v letních měsících. Z nich se mohli vlakem rychle dopravovat zpět do Prahy.

Jednu takovou vilu v secesním stylu si zde nechal postavit i velkoobchodník Alexandr Hlasivec, pro kterého objekt navrhl architekt František Buldra. Právě tato vila později skončila v rukou libereckého rodáka F. X. Šaldy, který je považován za zakladatele české moderní literární kritiky. Po jeho smrti v roce 1937 vila připadla podle Šaldovy závěti spolu s ostatním jeho majetkem dětem z Jedličkova ústavu. Dům však začal postupem času chátrat a na přelomu tisíciletí se dokonce objevil na serveru Prázdné domy, který představuje vybydlené výjimečné stavby.

O dva roky později se objekt dočkal výrazné rekonstrukce z pera Karla Šťastného, který upravil průčelí domu, přidal charakteristickou věž, litinové zábradlí a vstupní bránu. Těmito prvky se může objekt pyšnit i po své současné rekonstrukci, na které od roku 2018 pracovalo studio Karnet architekti v čele s Michaelem Karnetem.

Původní a přitom moderní

Jejich úkolem bylo vilu zrekonstruovat ve jménu současných požadavků na bydlení, které se výrazně liší od těch ze začátku minulého století. „Hlavním cílem všech našich zásahů bylo jasně odlišit nové od původního. Zásadním krokem pro celé fungování domu bylo přesunutí původního hlavního vstupu do přízemí. Díky tomu jsme získali mnohem více prostoru jak pro šatní skříně a botníky, tak pro pohyb ve vstupní hale,“ popisují architekti jeden z hlavních prvků rekonstrukce.

Průčelí domu doplňuje dostavba moderních tvarů s šedivou fasádou. Tato část původně sahala do druhého patra a byla zakončena balkonovou terasou. V jejím prvním patře se usídlila kuchyň orientovaná na sever, která nabízí výhled do údolí i na vstupní branku. Tu lze odemknout pomocí tabletu, skrze který lze i rozsvítit světla v přízemí – pro návštěvy odcházející až po soumraku.

Ve druhém patře se nacházejí dětské pokoje a hlavní koupelna, které jsou hlavním důvodem, proč kontrastní část domu vznikla. Jak ovšem architekti dodávají, právě tento prvek výrazně zjednodušil a sjednotil původní komplikovanou dispozici.

Třetí patro ve věži bylo vyhrazeno hlavní ložnici s koupelnou a šatnou, které jsou v obklopení hned dvanácti oken, které tvoří charakteristickou součást věže. Jsou ovšem natolik malá, že zajišťují dostatek soukromí. Zachováno bylo i dřevěné pódium s přiznanými původními trámy.

Celou výjimečnost domu podtrhují luxusní materiály, jako je mramorová dlažba či ořechová dýha na vestavěných skříních. Některé ze skříní a knihoven byly navíc vybaveny podsvícením, které původní charakter interiéru výrazně omlazuje.

Zachování charakteru interiéru napomohla snaha držet se původního rázu domu. Z toho důvodu jsou některá špaletová okna replikou těch původních a do formy podle původních vzorů byly odlévány také sloupky zábradlí. Architekti prosadili i zachování autentických fasádních vlisů.

„V maximálním kontrastu s těmito původními prvky byly navrženy moderní zásahy tak, aby bez funkčních kompromisů naplnily parametry současného bydlení. Navíc se nám tím podařilo splnit zálibu pana domácího v chytré domácnosti,” uzavírá studio Karnet architekti.