Táta jí doma zkolaboval, měl infarkt a mrtvici. S mámou ho resuscitovaly, než přijela sanitka. Dopadlo to dobře, bez trvalých následků. „Ale u mě to vyvolalo otázku, co když se to stane znovu. A ta otázka se mi postupně vracela, objevovaly se i flashbacky,“ popisuje Veronika Kamenská okamžik, kdy se u ní začala rozvíjet posttraumatická stresová porucha.

Z opakující se úzkosti se postupně stala nespavost, pak deprese, a nakonec to vedlo až k hospitalizaci na psychiatrii. „Právě v tu chvíli, kdy mi bylo nejhůř, appka, která by mi pomohla, neexistovala. Nějakou anglickou jsem sice měla, ale prakticky jsem ji nepoužívala,“ vzpomíná.

Až o něco později, když se její stav stabilizoval, ji napadlo začít pátrat po tom, jestli něco podobného v češtině vůbec existuje. „Zjistila jsem, že ne, takže to byl ten prvotní impuls,“ popisuje Kamenská první okamžik, který ji nakonec dovedl k vývoji aplikace Nepanikař.

Bylo jí devatenáct, studovala biomedicínské inženýrství a bioinformatiku na brněnském VUT a o vývoji aplikací nevěděla prakticky nic. Nápad, že něco takového vytvoří sama, si nejdřív chtěla schovat až na bakalářskou práci. Pak ale narazila na soutěž zaměřenou na duševní zdraví a inovace. „Říkala jsem si, že tam to přesně zapadá. Oslovila jsem kamaráda, který je programátor, a začali jsme to dávat aktivněji dohromady. Zhruba do dvou měsíců to bylo venku,“ vzpomíná na jaro 2019, kdy vyšla první verze aplikace Nepanikař.

Foto: Nepanikař

Od začátku se soustředila na to, co v Česku chybělo: krizovou pomoc v mateřském jazyce. „Do té doby existovaly podobné aplikace jen v angličtině. Pro člověka, který zažívá panickou ataku, může být hodně náročné překládat si pokyny z jazyka, který není jeho mateřský,“ vysvětluje Kamenská.

V praxi aplikace funguje jako sada kroků a návodů, kterými se člověk může řídit v okamžiku krize. Je rozdělená do sedmi modulů: pět z nich cílí přímo na konkrétní stav – depresi, úzkost, sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu a poruchy příjmu potravy –, šestý slouží jako osobní deník nálady a spánku a poslední aplikaci propojuje s kontakty na odbornou pomoc. Kromě dechových cvičení, relaxační hudby a jednoduchých her aplikace umožňuje sestavit si i vlastní „záchranný plán”: co dělat jako první, na koho se obrátit, co si připomenout.

Obsah jednotlivých modulů Kamenská zpočátku sestavila z tipů od lidí s vlastní zkušeností s duševním onemocněním, poté vše konzultovala s psychology a psychoterapeuty. Aplikace je zcela zdarma a anonymní, nevyžaduje žádnou registraci ani osobní údaje. Letos navíc překonala milion stažení a denně ji kvůli dechovým cvičením a zvládání úzkosti využije zhruba 1 500 lidí a až 500 uživatelů denně v ní hledá pomoc s akutními myšlenkami na sebevraždu.

Kamenské se ozývají i lidé, kterým aplikace pomohla. Nejčastěji přes hodnocení aplikace, kde uživatelé často napíšou jen pár slov: „Zachránilo mi to život“, „Pomáhá mi to“. Za každým takovým hodnocením se podle ní skrývá vlastní příběh, jen ho aplikace s miliony uživatelů už většinou nevidí celý.

Zmiňuje však jeden z prvních, který ji po spuštění projektu zasáhl a popisuje, jak pomohl dívce v život ohrožující krizi. „Vzpomněla si, že má v mobilu naši aplikaci. Otevřela ji, měla v ní vyplněný záchranný plán z doby, kdy jí nebylo tak zle, a podle toho začala postupovat. Dostala se k odborné pomoci a pak nám ještě z nemocnice psala, že přežila jen díky tomu,“ vypráví Kamenská.

Dnes je aplikace Nepanikař dostupná ve dvaceti jazycích, mimo jiné v norštině, korejštině, vietnamštině nebo ukrajinštině. Nešlo přitom o žádnou promyšlenou expanzní strategii, jazyky se přidávaly hlavně díky lidem, kteří se sami ozvali.„Začali se nám ozývat lidé z různých zemí, že nám chtějí pomoci s překladem, jenom proto, že jim to dává smysl. Nechtěli za to nic, prostě viděli, že appka pomáhá, a chtěli, aby to fungovalo i v jejich jazyce,“ popisuje Kamenská.

Celý projekt dlouho fungoval právě hlavně díky dobrovolnictví. „Na začátku jsme dostali obrovskou podporu od Nadace PPF. Kdyby nás nepodpořila, zůstali bychom malý studentský projekt, který by pomohl pár lidem, ale nikdy by se to takhle nerozšířilo,“ říká zakladatelka. Teď ho živí hlavně kurzy krizové intervence pro odborníky i veřejnost, které vedou lidé z vlastního týmu, zhruba třetinu rozpočtu tvoří individuální dary a firemní partnerství.

Nejnovějším oceněním týmu je vítězství na konferenci re:Marc v Budapešti, vyvrcholení devítiměsíčního akceleračního programu pro sociální podnikání ve střední a východní Evropě, kde Nepanikař v konkurenci dvanácti finalistů ze šesti zemí získala hlavní cenu Grand Impact Award a k ní grant 20 000 eur, v přepočtu zhruba 500 000 korun.

Část výhry teď míří právě do vývoje jazykových mutací, které aplikaci ještě chybí. Cílem pro nejbližší rok je plná lokalizace do maďarštiny, rumunštiny, chorvatštiny a srbštiny, tedy jazyků zemí zapojených do stejného programu.

Další peníze podle Kamenské půjdou na propojení aplikace s chytrými hodinkami a prstýnky, které mají sledovat spánek nebo srdeční rytmus a dodávat jí data k včasnému odhadu blížící se krize. „Chceme appku dostat do bodu, kdy dokáže uživatele upozornit, že se jeho stav dlouhodobě zhoršuje, i když si to sám ještě nemusí uvědomovat,“ popisuje Kamenská plány do budoucna.