Slyšeli jste už někdy o firmě Zehnder? Pokud ne, nezoufejte. Jiří Štekr, který dnes vede její českou a slovenskou pobočku, na tom byl v roce 2009 stejně. „Zaujalo mě ale, že jde o firmu se silnými rodinnými kořeny, kde stále působí čtvrtá i pátá generace rodu Zehnderů,“ vysvětluje. Jde přitom o významnou švýcarskou společnost. V roce 1895 začínala opravováním šicích strojů a jízdních kol, později se pustila do produkce motocyklů a postupně se vypracovala mezi přední světové výrobce radiátorů, stropních sálavých panelů a systémů řízeného větrání. „V Česku jsme každopádně začínali téměř od nuly,“ vzpomíná Štekr.

Pro něj ostatně nešlo o nic nového. Po studiu na Českém vysokém učení technickém nastoupil do Jihočeské keramiky v Bechyni jako vedoucí marketingu. Jeho pozice tehdy ovšem existovala prakticky jen jako nápis na dveřích. V prázdné kanceláři stál pouze stůl, takže i židli si musel přinést odjinud. „Tam se asi odstartovala moje dráha, že vlastně vždycky začínám od úplných začátků,“ směje se. Pod vedením švýcarského vlastníka strávil tři měsíce přímo ve výrobě, do detailu poznával technologii sanitární keramiky a pravidelně létal do Švýcarska a po celé východní Evropě.

Později přešel ke konkurenci, kde strávil 12 let, až se mu jednou ozval headhunter ze Zehnderu. Firmu, jak už víme, neznal, ve vícekolovém výběrovém řízení nicméně uspěl a dostal za úkol rozjet její byznys v Česku a na Slovensku. „No jo, jenže v té době tu zuřila hospodářská recese a potenciální partneři se podivovali, proč měním zaměstnání, vždyť designové radiátory ani větrání s rekuperací nikdo nebude chtít kupovat,“ krčí Štekr rameny. Ročně tak najezdil desítky tisíc kilometrů, objížděl koupelnová studia a přesvědčoval velkoobchody, že nové technologie vlastně potřebují.

Foto: Zehnder

+4

Zpětně přiznává, že dnešní pozici Zehnderu na tuzemském trhu vybojoval i za cenu obtíží. Chtěl co nejrychleji nabírat lidi a investovat do marketingu, zatímco centrála trvala na tom, že české zastoupení si musí na další rozvoj nejdřív vydělat. „Já byl přesvědčený o opačném pořadí a některé věci prosazoval dost na sílu. S jedním nadřízeným jsem se jednou natolik pohádal, že jsme po jednání práskli dveřmi a rozešli se se závěrem, že náš spor bude muset rozsoudit vedení ve Švýcarsku. Ale cestou jsem si to rozmyslel, vyrazil za ním na letiště a tam jsme oba uznali, že jsme to přehnali,“ líčí.

Loni už český a slovenský Zehnder, který zaměstnává 25 lidí, utržil zhruba 250 milionů korun, přičemž letos míří k obratu 400 až 500 milionů. „Tuzemská pobočka se navíc v první polovině letošního roku stala lídrem značky ve východoevropském regionu,“ pochvaluje si její šéf. Firma u nás nemá vlastní výrobu ani sklad, přesto sem letos dodala přes 2,5 tisíce systémů řízeného větrání s rekuperací a prodala téměř 15 tisíc radiátorů. „Mimochodem koupelnové radiátory, co má dnes v podstatě každá domácnost, vynalezl v roce 1980 právě Zehnder,“ připomíná devětapadesátiletý Štekr.

Mění se ale i samotný trh. Nové budovy jsou lépe izolované, takže z nich uniká méně tepla. Kvůli velkým proskleným plochám a spotřebičům se však zároveň častěji přehřívají. Do popředí se proto podle Štekra dostává potřeba chlazení. V rodinných domech firma nabízí větrací systémy, které dokážou přiváděný vzduch současně ochladit, v kancelářských budovách zase využívá třeba sálavé chlazení zabudované do stropů. A proměnou prochází též tradiční byznys s radiátory. Lidé stále častěji sahají po elektrických modelech – ty nepotřebují rozvody teplé vody po celém domě, stojí méně a umožňují regulovat teplotu v každé místnosti zvlášť.

Globální skupina rovněž posiluje své hlavní produktové oblasti prostřednictvím akvizic. Podle Štekra nechce vstupovat do zcela nových segmentů, jako jsou tepelná čerpadla, ale spíš rozvíjet to, co už umí: vytápění, chlazení a větrání. „V posledních letech jsme proto koupili několik výrobců filtrů či specializovaných větracích jednotek pro různé typy budov a trhů,“ říká manažer, který sice o vlastním byznysu dříve uvažoval, nikdy se však němu neodhodlal. „Nenašel jsem kuráž, abych sám podnikal,“ připouští.

Odvahu si nakonec vyzkoušel jinde. Po přečtení knihy 1000 mil: Bajka o bajcích o dvou ženách, které se zúčastnily ultracyklistického závodu 1000 Miles Adventure, se rozhodl, že se také hecne. Loni tak za osm dní ujel na kole 832 kilometrů po turistických stezkách z Aše až do Jevišovky na východní Moravě. „Každý den jsem to zvládal i vzdával. Neměl jsem trénink, dostal třikrát angínu. Ale příští rok bych chtěl, pokud budu zdravotně fit, zkusit aspoň tisíc kilometrů a objet celé Česko. Snažím se teď pravidelně jezdit s rodinou, jen pro radost. Do žádného závodu se mnou ovšem nepůjdou, na rozdíl ode mě nejsou blázni,“ uzavírá Štekr se smíchem.